Hrad byl postaven někdy mezi léty 1335 – 1341 pravděpodobně z podnětu zvolenského župana magistra rytíře Donče. Hrad měl za úkol ochraňovat důležitý přechod přes řeku Váh v Ružomberku jímž procházela významná obchodní cesta z Pováží na Oravu a do Polska a Pobaltí. Velký stavební rozvoj Likavy byl způsoben válečnými událostmi z let 1397-99, kdy král Zikmund Lucemburský táhl na Moravu proti markraběti Prokopovi a Ladislavovi Opolskému a následnou okupací hradu přívrženci krále Zikmunda Lucemburského. Hrad byl královským majetkem a ke konci 14. stol byl obvykle dáván do držby správcům Liptova. V letech 1431 – 34 byl hrad v rukou husitských vojsk, kteří z něj vytvořili svou důležitou pevnost, ale již v roce 1434 jej vlastní rod Hunyadiů. V této době byla vybudována severní čtvercová věž sloužící jako nová brána (datování na věži). Hrad byl v té době poměrně skromným sídlem s převažujícím strážním charakterem. Jediným náznakem malého přepychu byly skleněné okna vyrobené ve sklárnách v Lubochnianské dolině. Původní horní hrad byl v polovině 15. století přestavěn a do severozápadní části skalnaté plošiny byl vložen čtyřposchoďový palác. Když byl v roce 1474 zbourán Liptovský hrad, původní středisko župy, byla župní správa přenesena právě na Likavu, která se tak stala střediskem rozsáhlých královských majetků v západní části Liptova. Od roku 1478 patřila Likava Janu Korvínovi, nemanželskému synovi krále Matyáše. Na přelomu 15. a 16. století přešel do držení rodu Zápolských, následně do rukou rodu Krušicovských, Perkryových a ve druhé polovině 16. stol. Illesházyům. Renesanční úpravy převážně zasáhly jihozápadní část hradu, kde byla posilována především fortifikační složka hradu (vybudování bastionů na západní a jižní straně hradu, kruhová bašta na jižní straně pod palácem). V roce 1642 vznikl nový vchod v současné východní bráně. Nejmladším zásahem do hmoty hradu bylo vybudování opevnění na jižní a západní straně ( 1678 a kolem roku 1700). Od roku 1651 patřila část panství rodu Thökölyů (Štěpán I. a II.), kteří z hradu udělali svou residenci, a po potlačení jejich povstání v roce 1670 připadl hrad uherské královské komoře. V té době sloužil hrad jako ubytovna vojáků a župní věznice. Hrad se stal začátkem 18. století dějištěm stavovského povstání mezi rákócziovskými a císařskými vojsky, které jej v roce 1707 dobyli a poničili. Od té doby je hrad Likava ve zříceninách a tento stav trvá dodnes. Od roku 1980 započaly konzervátorské práce a systematický archeologický výzkum. V současnosti jsou konzervátorské práce pro nedostatek financí zastaveny a čeká se jen na finanční příspěvek, aby mohly práce znovu začít. Z toho důvodu je také například pro návštěvníky zcela uzavřen vnitřní hrad, jehož vysoké stěny nejsou doposud zabezpečeny a opadávající kamení hrozí úrazem. Návštěvníkům je s průvodcem přístupná v návštěvní době pouze severní přístupová a západní část hradu (tzv. dolní hrad - předhradí).
Text: historie
9.12. 2005 - Jan P. Štěpánek
Zdroje
za pomoci www.zamky.sk