Levice

Levický hrad byl založen v 2. polovině 13. století jako královský strážní hrad, později byl župním sídlem.

Hrad se prvně zmiňuje v písemných pramenech roku 1274 jako „castrum Lewa“ v souvislosti s předchozí obranou proti vpádu Přemysla Otakara II. Znovu se zmiňuje r. 1318 v donační listině Matúše Čáka Trenčianského (ESH). Po Čákově smrti (1321) zůstal hrad v majetku královských kastelánů a stal se sídlem správy Tekovské župy. Roku 1395 král Zikmund daroval hrad temešskému županovi Ladislavovi Sáraimu (ze Šárovců). Jeho syn Petr z Levic (Lévai), byl věrným a oddaným přívržencem krále Zikmunda, několikrát je vzpomínán v bojích proti husitům. Od Petra vzešel významný rod Levických. R. 1434 zde vypukl požár a zpustošil celý hrad. Shořel tehdy i velmi cenný archív. Po smrti Petra Čecha Levického zdědil Levický hrad jeho syn Ladislav Čech a ve vlastnictví Levických zůstal až do roku 1553, do vymření rodu. Již roku 1544 hrad odolal tureckému pokusu o dobytí díky silné dělostřelecké obraně; Turci tenkrát zpustošili pouze městečko. V polovině 16. století v souvislosti s hrozícím tureckým nebezpečím se Levický hrad stal jednou z 15 protitureckých pevností. V letech 1554–1557 zde působil královský architekt z Itálie, Sigismondo de Pretta de Pisa. Již před polovinou 16. století byl hrad rozšířen jižním směrem, kde vzniklo nové rozsáhlé předhradí. Přínos italských architektů se odrazil zejména ve stavbě moderních dělostřeleckých bastionů. Dne 8. 1. 1558 daroval panovník (po vymření rodu Levických) donační listinou hrad i město a k nim patřící majetky sedmihradskému vojvodovi Štefanovi Dobóvi, který zlepšil zastaralé opevnění hradu. Dobó na nádvoří dolního hradu postavil pohodlný zámek (obdélná palácová stavba), který r. 1571 spojil širokým mostem přes vodní příkop s opevněným městem. R. 1578 hrad opět odolal tureckému nájezdu. R. 1605 napadlo Levice povstalecké vojsko Štefana Bočkaje za velení Františka Rédeyho. Povstalci město podpálili, ale hrad nedobyli. Opevňovací práce pokračovaly v 1. polovině 17. století, kdy hrad držel Siegfried Kolonič, hlavní kapitán protitureckých pevností. Po napadnutí Uherska r. 1663 a dobytí Nových Zámků k Levicím přitáhl vezír Ahmed Köprili s velkou armádou. Hradní kapitán Gašpar Bartakovič viděl, že proti velké turecké přesile by byla obrana hradu beznadějná, a hrad Turkům vydal. Avšak již příštího roku přitáhl k Levicím císařský generál de Souches a Turky z Levického hradu vyhnal. Opevnění hradu bylo znovu zesíleno, zejména v severní části. Turci, vědomi si strategického polohy Levického hradu, přitáhli již v červenci 1664 k Levicím znovu. Díky pomoci císařských vojsk z Trnavy však byli pod hradem poraženi. Aby se zabránilo novému dobytí hradu Turky, byl hrad znovu opraven a opevněn. Turci hrad nedobyli ani s 30 000 vojáky. Roku 1678 obsadilo Levický hrad povstalecké vojsko Imricha Thökölyho, po porážce u Svatého Kříže se muselo vzdát i Levic. R. 1682 vojsko hrad opět dobylo. Levická pevnost rychle ztrácela na významu, a roku 1699 byla císařským nařízením zrušena. Dne 17. 9. 1703 obsadilo hrad povstalecké vojsko Františka II. Rákocziho za velení Ladislava Očkaje. Ten na hradě slavil svatbu s Ilonou Tiszovou. Povstalci drželi hrad 5 let, než jej r. 1708 dobylo zpět císařské vojsko v čele s generálem Sigbertem Heisterem. Při ústupu povstalci hrad zapálili, pobořili a příkopy zasypali, takže pevnost výrazně ztratila na obranyschopnosti. Ján Bottyán, majitel hradu, se rozhodl hrad dále neopravovat, ale nechat ho pobořit, aby ho nemohlo obsadit císařské vojsko. Začátkem února 1709 začali bořit zdivo a zasypávat příkopy. Hrad už potom neopravovali. Další majitelé panství věnovali pozornost hlavně objektům v jižním nádvoří, které barokně přestavěli a doplnili o nové budovy. V 19. století sloužil areál především hospodářským účelům. Hrad byl zakonzervován v letech 1934–35. Od roku 1958 sídlí v upravených objektech dolního hradu (Dobóovském zámku, tzv. Kapitánské pevnosti) Tekovské muzeum, které se zabývá historií oblasti Tekov – regionu a bývalé uherské župy na západním a středním Slovensku. Postupně probíhá obnova celého komplexu.

Text: historie
4.7. 2013 - Rodochrozit - podle Ľudovíta Janoty, Slovenské hrady II, 1935 a Hrady a zámky na Slovensku, AB ART press, doplněno redakcí podle Encyklopedie slovenských hradů, M. Plaček - M. Bóna, Libri 2007