Krásna Hôrka

Karaznahurka, Craznahorka, Krasnahorka

Rozsáhlé území v okolí dnešního hradu patřilo šlechtě již před rokem 1243, ale tehdy jej král Béla IV. za zásluhy v boji proti Tukům věnoval Filipovi a Dětřichovi z rodu Ákoš. Hrad zřejmě založil spišský rod Máriássy někdy po roce 1290, kdy toto území získal. Původně se jednalo o nevelkou stavbu, jejíž jádro tvořila hranolová věž stojící na skále v nejvyšším místě na půdoryse 10,5 x 9 m. Uvnitř byl zřejmě obytný prostor o velikosti 5,7 x 5,5 m. K věži přiléhala ze západu skromná hradba tvořící nevelké nádvoří. První zmínka o hradu pochází z roku 1322. Někdy za Bebekovců, kolem roku 1350, byl hrad rozšířen. Hrozba tureckého vpádu a boje o královský trůn v polovině 16. století přinutily Františka Bebeka k budování nového rozsáhlého opevnění. Hrad obklopilo trojúhelníkové opevnění s dělostřeleckými baštami v nárožích. Podle všeho byla stavba inspirována činností Itala Alessandra da Vedano při opevňování města Jágeru (Egeru). Později se František Bebek připojil k protihabsburskému táboru. Proto v roce 1556 císařská vojska obsadila Bebekovské majetky, tedy i hrad Krásna Hôrka. Zanedlouho se Bebekovi podařilo hrad opět obsadit, ale brzy byl zadržen a poslán do sedmihradského vyhnanství, kde byl v roce 1558 zavražděn. Jeho syna Jiřího (Juraje) císař na čas omilostnil, ale již v roce 1566 hrad dobyl generál Schwendi a zařadil jej mezi komorní statky. Jurajem rod v roce 1567 vymřel.

V roce 1578 se na Krásné Hôrce objevil jako kapitán Peter Andrássy, který v roce 1585 za své zásluhy dostal panství do zástavy. Věrnost Habsburkům se jeho potomků vyplatila. V roce 1642 Matyáš Andrássy dostal hrad do držení dědičně a v roce 1676 Mikuláš Andrássy získal hraběcí titul. Za působení příslušníků rodu Andrássy byly na hradě prováděny četné úpravy a přístavby. V 2. polovině 18. století, když již opevnění ztratilo svůj význam, nechal Štefan Andrássy přestavět jižní baštu na kapli.
V 19. století již hrad přestal vyhovovat a nebylo jej možné upravit na pohodlnou rezidenci. Proto se rod přestěhoval do zámku Betliar a městských paláců. V roce 1817 hrad vyhořel a poté byl provizorně opraven. Juraj Andrássy zřídil na hradě v roce 1857 rodové muzeum, které bylo v roce 1875 otevřeno pro veřejnost. V roce 1903 hrabě Dionýz Andrássy na hradě zřídil pietní muzeum hraběnky Františky Hablawcové. V letech 1903-1905 byl hrad zrekonstruován. Andrássyovci drželi hrad až do roku 1945, kdy byl zestátněn. Od té doby je hrad majetkem státu.
Dne 10.3.2012 zachvátil hrad rozsáhlý požár způsobený romskými dětmi. Při požáru došlo k roztavení zvonů, ke zničení šindelové střechy a bylo nenávratně ztraceno množství historických sbírek. Dodnes (2016) není hrad přístupný a probíhá jeho rekonstrukce.

Text: historie
19.2. 2016 - Luděk Vláčil

Zdroje
Encyklopedie slovenských hradů, M. Plaček a M. Bóna, Libri, Praha 2007 a další.