Běla si oblíbila muže jménem Košála, bohatého zemana, a pojala ho za manžela. Sídlili spolu na hradě Bílině, v žírném, úrodném kraji, jímž protékala bystrá říčka.
Když jejich pozemky nestačily pro četná, množící se stáda, hledali sobě nové sídlo. Zalíbil se jim vrch nad údolím potoka Modly i vystavěly na něm nový, pevný hrad. A protože se jejich první hrad zval po Běle Bílina, dali svému novému sídlu jméno Košťálov (hrad Košálův). Když byly lesy pod horou vypraženy ohněm a vznikly tu nové dědiny, vyjela si Běla s pěti svými družkami koňmo z Bíliny na hrad Košťálov. Cestou přes pohoří vyřítili se na ně z lesa dva statní, huňatí medvědi a s obou stran jim zastoupili cestu, takže nemohly z léčky prchnouti. Tu seskočila Běla s koně, dávajíc tak dívkám příklad, a všechny se hned obořily svými oštěpy na líté šelmy. Ubodaly je a ubily, vsedly na koně a šťastně dojely cíle. Košál, uslyšev o té příhodě, poslal sluhy pro zabité medvědy, dal je stáhnouti a jejich kůži k poctě své statečné ženy pověsiti na bránu Košťálova. V těch místech, kde se událo přepadení, byl les vymýcen a postaven tu dvorec Medvědice. Zatím co Běla pobývala na Košťálově, přišel do kraje ležícího od Bíliny na půlnoční stranu s početnými stády bohatý zeman Kolostoj. Jeho pastýři našli tu pramen horké vody. Kolostoj, usadiv se v jeho blízkosti, postavil si tu hrad Teplice. Na Bělinu žádost vypravil se Košál s nevelikým vojskem proti vetřelci, chtěje ho z kraje vypuditi a hrad mu rozbořiti. Avšak Kolostoj zpozoroval včas nebezpečí a přichystal se řádně k obraně. Když se Košál, obhlížeje si hradby, přiblížil na dostřel, napjal Kolostoj luk a proklál mu obnaženou hlavu šípem. Pak vyrazil se svým lidem z hradu a přinutil Košálovo vojsko na zmatený útěk. Desátého dne nato rozžehnala se se světem i Běla, zdrcená žalem nad smrtí milovaného muže.Text: pověsti
2.9. 2002 - Josef Pavel, Pověsti českých hradů a zámků
|
Přihlášení |
