Páni, kteří sídleli na Kosti, měli slušné příjmy ze svých statků i z význačných, výnosných úřadů, které zastávali, jako na příklad pan Petr z Kosti, hofmistr císaře Karla IV.
Název Kost, jenž v nás budí představu nedostatku, nepřiléhal dobře k blahobytu hradních pánů, o nichž lidé říkali: „Na Kosti se páni dobře mají.“ Zato však dobře vystihoval tvrdost a nedobytnost hradu. Pověst vypravuje, že i Žižka přitáhl před Kost a začal ji dobývati. Dodnes ukazují tu Žižkův kamenný stůl a skálu, pod níž odpočíval. Kterýsi kameník, který tu lámal kámen, vytesal na ní hlavu s přílbicí a dle ní říká se tady „U Žižkovy hlavy“. Když nemohl Žižka hradu dobýti, zvolal prý rozhořčeně: „Kost patří psu!“ – a odtáhl od hradu dále. A tak stojí Kost, odolavši útokům vojsk i zubu času, dosud vzdorně a pevně jako před dávnými lety a stále ještě o ní platí verše Svatopluka Čecha: Hrdá Kosti, tvrdá Kosti, jak se mocně zvedá v lůně drsných skal a borů plna síly, plna vzdoru tvoje lebka šedá! Co tvá síla střásla s týla nepozvaných hostí! Stála´s jako skal tvých duby, vždyť i pro Žižkovy zuby Byla´s tvrdou kostí!Text: pověsti
2.9. 2002 - Josef Pavel, Pověsti českých hradů a zámků
|
Přihlášení |
