Kenilworth

Ve 20. letech 12. stol. byl hrad založen nejspíše jako klasické Motte & Bailey (motta s předhradím) na nevysokém pahorku. Motta (uměle navršený hradní vrch) vznikla na místě dnešního donjonu (obytné a obranné věže). Předhradí tehdy mohlo zaujmout prostor pozdějšího jádra hradu.

K výstavbě dnešního donjonu došlo buďto před rokem 1133 nebo po roce 1174. Donjon byl vzhledem k mottě veliký a celou ji zabral do své plné základny se skarpy (šikmé zdi u základů věže). Dnešní přízemí donjonu je tak až 3 m nad úrovní nádvoří jádra hradu. Donjon má na každém nároží čtverhrannou věž. I s věžemi je jeho délka kolem 35 m a šířka kolem 30 m. Síla jeho zdí je v přízemí 4,3 m. V prvním patře donjonu byl velký sál. Nejvyšší část donjonu nad prvním patrem je ze začátku 13. stol. z doby krále Jana. V této nejvyšší úrovni jsou štěrbinové střílny s rybím ocasem (rozšíření dolní části otvoru střílny do podoby rybího ocasu). Do donjonu se vstupovalo přístavkem na západní straně. Schodiště v přístavku vedlo ke vstupnímu portálu velkého sálu v prvním patře. Vstup do přízemí mohl být již od začátku také přímo z přístavku. Podobně jako u jiných hradních donjonů v Anglii (např. Rochester a Newcastle) i tady se nachází studna, jejíž šachta prostupuje sílou zdi přízemím do prvního patra. Přístup k ní byl v obou patrech. Jádro hradu bylo již ve 12. stol. obehnáno kamennou hradbou. Hradba navazovala na donjon v jeho jihovýchodním a severozápadním nároží. Donjon tak vytvářel severovýchodní nároží jinak kruhového jádra hradu. Tento celek zabral celý vrchol hradního pahorku. Ve 13. stol. byly podél hradby jádra hradu postaveny kamenné palácové stavby. V jihovýchodní části byla zevnitř k hradbě přistavěna dnes již zaniklá obdélná kaple. Brána do jádra hradu se nacházela na východní straně opevnění mezi kaplí a donjonem. Jádro hradu prodělalo největší změnu za Jana z Gauntu ve 14. stol. Na západní straně byl postaven velký sál, který původní hradbu nerespektoval. Sál se nachází nad původně klenutým přízemím. Jeho okna jsou svými proporcemi doslova katedrálního typu. Na západě byl ze sálu nádherný výhled na jezero pro pobavení panstva. Na jižní straně jádra hradu nechal Jan z Gauntu postavit nový palác s Gauntovou věží a na severní straně vznikla nová kuchyně v prostoru mezi donjonem a velkým sálem. Kuchyně na severu a palác na jihu se zachovaly hůř než velký sál. Jihovýchodní straně jádra hradu dominují vysoké trosky Leicesterova paláce ze 16. stol. s nápadně širokými obdélnými okny. Právě v něm byla ubytována královna Alžběta I. Král Jan nechal na začátku 13. stol. postavit kamennou obvodovou hradbu druhého předhradí. To obklopilo jádro hradu ze všech stran. Hlavní rozšířená část předhradí byla na východě. Do předhradí se dodnes vstupuje pozůstatky Mortimerovy brány na jihovýchodní straně z opevněné hráze jezera. Mortimerova brána má tvar dvouvěžového branského domu (twin-towered gatehouse). Po obou stranách brány stály půlkruhové, do interiéru domu otevřené věže. Zadní část branského domu obsahuje pozůstatky starší čtverhranné branské věže z 12. stol. Její existence dokazuje, že druhé předhradí existovalo již ve 12. stol. před výstavbou kamenné obvodové hradby. Hradba druhého předhradí obsahuje několik flankovacích věží, na jihovýchodě je to polygonální Vodní věž (Water Tower) ze 14. stol. Na severovýchodě stojí válcová Lunn’s Tower ze 13. stol. a na severozápadě čtverhranná Labutí věž (Swan Tower), také ze 13. stol. Snad nejpozoruhodnější stavbou ve druhém předhradí je originální stáj z roku 1553. Ta stojí podél východní hradby. Její spodní část je kamenná, horní část je postavena z hrázděného zdiva a střešní krovy jsou ze 17. stol. Stáj je dlouhá 50 m a dnes se v ní prodává občerstvení. V severní části předhradí vznikla v 16. stol. zahrada. Ta byla nedávno obnovena do své původní podoby. Jezero (rybník) chránilo hrad na jihu a na západě. Pod hrází jezera byl na jihovýchodní straně předhradí další menší rybník. Severní a východní frontu předhradí chránil pouze vodní příkop. To se muselo projevit jako slabina hradu při obléhání roku 1266. V obléhacím vojsku byl i Gilbert de Clare. Na toho síla hradu zapůsobila natolik, že hned v roce 1268 zahájil stavbu svého velkolepého vodního hradu Caerphilly ve Walesu. Gilbert ale odstranil slabinu Kenilworthu tím, že na hradě Caerphilly postavil hned dvě zděné hráze a vodou zaplavil okolí hradu na všech stranách. Hráz jezera na Kenilworthu je dlouhá 150 m a vede po ní cesta do hradu. Ve středověku se na ní pořádaly turnaje. Po celé její západní straně stála hradba a na jižním konci byla zděná brána s předbraním. Fragmentální pozůstatky tohoto opevnění jsou dosud zachovány. Východní strana hráze dostala zeď v 16. stol. Jezero bylo v polovině 17. stol. vysušeno, takže dnes jsou na jeho dně pastviny. Do brány na hrázi se vstupovalo po mostě přes příkop. Před tímto mostem se rozkládalo první předhradí, zvané The Brays. Jeho délka je kolem 220 m a šířka až 75 m. Toto předhradí bylo opevněno zděnou hradbou ze 13. stol. a příkopem. Dnes je v jeho prostoru parkoviště. Příchozí tak musel nejprve vstoupit do prvního předhradí a poté bránou s předbraním na hráz jezera. Tu musel celou překročit pod dozorem stráží z hradeb, než se dostal k bráně druhého předhradí. Celkový dojem z hradních zřícenin umocňuje červený pískovec, ze kterého byl hrad postaven.

Text: popis
13.2. 2016 - Pavel Semple

Zdroje
(Richard K. Morris, ‘Kenilworth Castle’, English Heritage Guidebooks, Park Communications Ltd. 2012).