Naproti Stránovu na oné straně Jizery spatřují se černé zříceniny nad chalupy tu stojící vynikajíce, kteréž lid nyní Starým Stránovem nazývá, jako na rozdíl od Nového Stránova. Vskutku tu stál Hrádek, řečený druhdy nad Zámostím, druhdy nad Jizerou a někdy i Myškův. Na tu stranu k řece a k Zámostí chráněn byl strmými boky ostrohu, na němž byl postaven. Na severní straně dělila jej od ostatní výšiny hluboká rokle a na jižních stranách přispíval k jeho pevnosti příkop dílem ve skále vytesaný. Příkop jest na některém místě ještě dosti hluboký; někde jest v něm holá skála, někde jest nově podezděn, akde se tak nestalo, země se sesula. Stojí v něm dvě chalupy, k nimž se ho jako zahrady užívá. Kromě příkopů zbyly na straně západní a jižní venkovské zdi hrádku, k nimž přistavěno jest čtvero chalup. Uvnitř zdí u chalup viděti ještě otvory, do nichž zapadaly trámy podlah. Na jižní straně viděti kromě malých oken velká zazděná okna. Příjezd ke Hrádku býval od strany jižní ode Lhoty na kraji stráně. Tudy se musel bráti také každý, kdo přicházel z údolí a ze Zámostí. Pokud jest tu viděti cestu po boku stráně jdoucí, jejíž hluboké, ve skále vyjeté koleje o velikém stáří svědčí. Při cestě v levo a před samým příkopem nacházela se k obraně této strany bašta podoby vejčité ze země nasypaná. Odtud se mohlo odpírati příchozímu nejen na dotčené cestě z dolejška vedoucí, nýbrž i na cestě horní, poněvadž se s druhou před samou baštou spojovala. Uprostřed bašty jest mělká prohlubeň. Na severním úpatí Hrádku jest židovský hřbitov.
Nejstarší nám známý držitel Hrádku Mikuláš z Hrádku, služebník královský, daroval léta 1297 dědinu svobodnou s lovem ve Klenici špitálu u sv. Víta v Mladé Boleslavi, čehož svědky byli nejen mnozí vladyky z okolí, nýbrž i Mikulášův syn Čeček. Potomky jeho byli Epík z Hrádku, jenž se po r. 1340 často připomíná a do Čáslavska na Krucemburk se přestěhoval, a vladyky sedící ve Vtelně Jizerním. Roku 1377 seděl tu Heřman Chmel z Hrádku, jenž počal téhož roku dlouho trvalou při s Ramešem řečeným Pes, farářem ve Vtelně (Podkrnsku); do té zapleten byl potom také Jan z Michalovic a učinil smlouvu se Chmelem teprve kolik let potom, odřeknuv se všeho práva ke kostelu Vtelenskému. Po něm se tvrz ještě r. 1398 Hrádkem Chmelovým nazývala. Na rozhraní obou století potom následujících seděli na Hrádku bratří Pavel a Vácslav Myška. Onen zplodil s manželkou svou Ofkou syny Jindřicha, Vácslava, Křižana a Hereše a dceru Bonuši. Po brzké smrti otcově ujal se sirotkův a jejich statku strýc Vácslav, jemuž byla také choť jeho Kateřina Opolka před nedávnem umřela, a darovala 2 kopy platu ročního na zbožích hradu Hrádku Slavatovi, faráři ve Vtelně, aby za duši Pavlovu, manželky jeho Vácslavovy mše zádušní při kostele Vtelenském sloužil. Roku 1405 byl nejstarší ze sirotků Jindřich Myška let svých dosáhl a odděliv se od bratří držel dvůr jeden ve Vtelně, po němž se i psal; druhý bratr Vácslav také se ve Vtelně usadil a zde asi l. 1415 zemřel dědiců po sobě nezůstaviv, pročež zboží jeho na krále spadnouti mělo. Ostatní dva bratří drželi se strýcem Hrádek se Zámostím a namáhali se r. 1415 dosti, aby se jim dostalo dědictví někdy Vácslavovo ve Vtelně, ale jak pochodili, není nám známo. Jeden dvůr ve Vtelně nazýval se ještě po 200 letech Myškovským. Od r. 1414 byl také Vácslav od strýců svých dílen; díl svůj, totiž mlýn a sladovnu v Zámostí s rolemi a jiným příslušenstvím postoupil r. 1414 v dluhu 100 kop Petrovi z Palohlav a z Křídy a manželce jeho Zdince. Přivinul se k novému učení Husovu tak, že i mistra Jana do Kostnice provázel, vrátiv se pak prodělal bouře husitské a byl r. 1436 svědkem při zápisu, kterýmž Petr z Michalovic na Bezdězi vstoupil v příměří s měšťany Mladoboleslavskými. Následujícího roku (1437) spolu se dvěma jinými měl při před větším soudem zemským, jsouce pohnáni od Markéty ze Smečna, že jí na hradě Pražském peníze pobrali. Držel též Zdětín a Němčice, vsi zápisné kláštera Matky Boží z Malé strany, které dobrou volí sstoupil Janovi z Kunvaldu na Dražicích. Že byl v držení Hrádku r. 1437 (ač nevíme, jakým právem), dovídáme se z jiného zápisu. Brzo po roce tomto zemřel. V letech následujících vyskytuje se často Rameš z Hrádku seděním na Stakořích a Vadlšteině, jenž snad z našeho Hrádku pocházel; ale byl jiného erbu než Myškové. Za husitských válek zemřel také druhý bratr Jindřich, jenž držel dvůr poplužný ve Vtelně a několik dvorů kmecích; také po něm dětí nebylo a k dědictví se táhli kromě Herše Hrádeckého Vácslav Myška, ale nic neprovedše, bezpochyby Janovi z Míkovic, jenž si r. 1437 odúmrť na králi vyprosil, peněz dosti za ni zaplatiti musili. Hereš držel potom hrad náš sám, ale r. 1446 (vklad 28. listopadu) prodal Hrádek nad Zámostím, kterýž leží nad Jizerou, dvůr poplužný s poplužími a dvory kmecí s platem, Hrušov dvůr poplužný s dvory kmecími, vsi Liběchov, Strašňov, Němčice, co tu měl s lukami, lesy, řekou Jizerou, mlýnem, robotami, kurami, vejci atd. Pavlovi a Matějovi z Hrádku, synům Heršovým za 300 kop grošů. Připomíná se naposled léta 1454. Když léta 1448 Jiřík z Poděbrad Prahy dobyl, nacházeli se ve vojště jeho Křižan starší, nám již známý, a jiný Křižan, totiž Pavel svrchupsaný. Týž si vyprosil. 1466 na králi Jiřím mlýn, sladovnu, role, louky, zahradu, řeku a struhu v Zámostí, jež již dávno po smrti Petra z Palohlav a manželky jeho Zdinky byly na krále spadly. Při témže králi věrně stál a vedle jiných sousedů svých roku 1468 panu Janovi z Rozemberka válku opověděl. Ale nám se zdá, že tehda již Křižan dávno Hrádek nedržel, snad jej zastaviv, poněvadž se později zase v držení jeho připomíná. Zdá se totiž, že držel Hrádek Smil z Brodec, jenž již r. 1451 zemřel syna Jana odtudž zůstaviv. Smil řečený zapsal listy 1000 kop grošů na „Brodcích a na Hrádeckém zboží“ synu svému Janovi a Bohuňkovi z Klinšteina s tou výminkou, kdyby na těch 1000 kop zápis dskami učinil, že ty listy více moci míti nemají. Po Smilově smrti odpíral tomu Bohuněk řka, že své pečeti k těm listům nepřikládal, a proto že listy řečené v sobě pravdy nedrží. Soud zemský nalezl však r. 1457 dne 23. června, že listy ty jsou pravé a že tím Bohuněk obdržel zaplaceno všecko, co byl dluhů Smilových do tisíc kop zaplatil, a poněvadž se soudu zdálo býti podvodem rčení Bohuňkovo, že pečeti své nepřivěsil, usnesl se na tom, aby se Bohuněk, nemaje takové neslušné věci před se bráti, vyručil pod tisíci kopami a o příštím roce sv. Jeronýma před soudem stál, „a tu páni chtí v to nahlédnouti, kterak se v tom běhu mají míti spravedlivě.“ V listě a ve výsadě Jana z Cimburka léta 1469, obci Boleslavské daném, svědčil „Pavel Křižan z Hrádku seděním tudíž“; bylť tedy bezpochyby zboží to vyplatil. Ale několik let potom prodal je nadobro, a bratry Jiříkem a Pavlem z Hrádku, kteří se okolo roku 1493 připomínají, vymizel rod tento dokonce z okolí Boleslavského. Nástupce jeho Mikuláš Kozojedský z Kozojed připomíná se léta 1480 dvakráte v listech pánů z Cimburka, prodal však Hrádek brzo potom a vešel v držení blízkého zboží Kolomutského. Nástupce jeho Jan z Duban prodal r. 1485 „Hrádek hrad, řečený Myšků Hrádek“, v Zámostí městečko, ale komu, neví se; týž pak, aby závada nějaká na zboží tomto nezůstala, převedl léta 1486 věno manželky své z Hrádku na zboží Lipoltické. Připomeneme ještě jen, že se Hrádek v druhé polovici téhož století a snad i později v držení vladyk z Bukovna nacházel, a že se ti odtud Hradeckými psali a ještě dvůr Myškovský ve Vtelně drželi, když byli Hrádek dávno prodali. Stranovští ze Sovojevic, nabyvše potom Hrádku, přivtělili jej ke zboží svému Stranovskému a drželi je se Zámostím městečkem až do r. 1545. V prvním trhovém vkladu téhož zboží r. 1545 se Hrádek ani pustým hradem nenazývá, odtud souditi lze, že již delší čas se Stránovem spojen byl a že jeho zříceniny tehda již mezi lidi poddané prodány byly, any se v listech pusté hrady a tvrze po dlouhá leta připomínávají. K r. 1700 pak poznamenal Beckovský ve své Poselkyni „Stránov Starý, hrad dávno pustý, ale jiný v nově jest vystaven“, arci nevěda, že má Stránov rovněž veliké stáří jako Hrádek. (Místo to vyňal z Balbínových miscellaneí.)Text: historie
17.10. 2021 - August Sedláček, Hrady zámky a tvrze české, díl X.
|
Přihlášení |
