Na místě dnešního grabštejnského zámku stával jeden z nejstarších hradu severních Čech, Grabštejn, který chránil údolí Nisy a jím vedoucí cestu z Čech do Lužice. Hrad byl ze tří stran chráněn příkrými svahy a ze severu půlkruhovým příkopem.
Doba vzniku hradu Grabštejna se nedá přesně určit. J. G. Sommer uvádí, že mohl být postaven již v r. 1044. Původní pojmenování „Ulsicz“, nebo „Ulsytz“, které kronikář Neplach v polovině 14. století uvádí k r. 1277, je pokládáno za německou obměnu srbského jména Olšicy. Toto označení se ale nevžilo a bylo nahrazeno ve 13. století názvem Grafenstein, doloženým poprvé v r. 1286 jako Grauenstein, dále Grabenstein (1288), Grawstein (1488), Krapsstyn (1581) apod. Neplach také uvádí, že král Přemysl Otakar II. odňal hrad nějakému šlechtici (mohl to být pravděpodobně některý z pánů z Dubé) a udělil jej v r. 1256 v léno Jindřichovi z Donína, který podobně jako držitelé frýdlantského hradu, Biberštejnové, pocházel z Míšně. Po jeho smrti (kolem r. 1280) vládl na Grabštejně Jaroslav z Donína (V 1317), jehož syn Jan vybudoval nedaleký hrad Roimund. Za husitských válek se postavili Donínové na stranu katolické šlechty a lužických měst. Německý vlastivědný historik Hutter uvádí, že husité pod vedením Bočka z Poděbrad Grabštejn v r. 1424 tři týdny obléhali, ale hradní posádka se ubránila. V r. 1429 získal stoupenec husitů Mikuláš z Kaišperka jako věno své ženy Markéty, sestry Jindřicha z Donína na Grabštejně, Chrastavu a proměnil ji v husitskou pevnost. Chrastava se mu však nezdála dosti pevná, a proto v r. 1430 dobyl Grabštejn. O tři roky později byla při bojích s Lužičany zničena část jeho hradeb. Plných pět let podnikal Mikuláš z Kaišperka l oupežné výpady z Grabštejna do Lužice a na biberštejnské statky. Teprve v r. 1435 se ho podařilo Lužičanům zajmout. Na krátkou dobu se hradu zmocnil Jan Čapek ze Sán, ale i jeho posádka podnikala výpady do Lužice. Lužická města proto vypravila proti Grabštejnu vojsko, které hrad dobylo. Od r. 1437 se stal majitelem hradu Hlaváč z Donína. Ale také Doníny lákala bohatá lužická města, a tak proti nim vysílali loupežné výpravy, z kterých si odváželi bohatou kořist. V r. 1450, za Václava z Donína, se před Grabštejnem znovu objevilo vojsko lužických měst a šlechty, s nímž se spojili i sousední Biberštejnové, měst a šlechty, s nímž se spojili i sousední Biberštejnové, a po třítýdenním obléhání jim hrad padl do rukou. Václav z Donína se musel zavázat, že již nebude bojovat proti Lužici, ale k usmíření mezi oběma stranami došlo teprve v 60. letech 15. století. V 16. století bylo donínské panství několikrát rozděleno mezi početné potomstvo. R. 1549 si synové Mikuláše z Donína rozdělili i samotný hrad, ale nakonec museli své podíly pro dluhy prodat. Grabštejnské panství (Hrádek nad Nisou, Machnín, Andělská Hora, Panenská Hůrka, Loučná, Donín, Nová Ves, Dolní Sedlo, Chotyně, Jítrava, Dubnice, Zdislava, Bílý Kostel nad Nisou, Václavce, Chrastava, Oldřichov na Hranicích) i s hradem koupil v r. 1562 císařský rada Jiří Mehl ze Střelic (1515 – 1589) za 300 000 zlatých. Mehl, který byl velmi oblíben na císařském dvoře, se snažil své nové panství zvelebit. Za jeho podpory se tu začalo dolovat stříbro a měď, především v Andělské Hoře. Samotný hrad byl zřejmě ve velmi špatném stavu a tak v l. 1564 – 1569 začal s jeho přestavbou na renesanční zámek, jenž si svou tehdejší podobu zachoval v podstatě do dnešní doby. Renesanční prvky jsou patrny na všech vnějších stranách objektu, především na sgrafitové výzdobě. Pouze gotické okenní obruby na jižní straně a původní rozdělení oken na straně východní připomínají původní raně gotický hrad, který měl dvě nádvoří. Na větším z nich byla na příkaz Jiřího Mehla vybudována hluboká studna, později zasypaná. Na západní části menšího nádvoří stála vysoká masívní věž, měřící 10 m v průměru s 3,5 m silnými zdmi, která se dochovala dodnes. V r. 1569 vypuklo na grabštejnském panství povstání poddaných, kteří se bouřili proti rostoucímu panskému útisku, bylo však krutě potlačeno. Jiří Mehl ze Střelic prodal r. 1586 panství Grabštejn štýrskému šlechtici Ferdinandu Hoffmannovi z Grünbühlu, který měl za manželku dceru Albrechta z Donína Alžbětu. Po Ferdinandově smrti (1607) se Alžběta provdala za Jana Bedřicha z Černous, kterému přinesla věnem Grabštejn. Černousové se zúčastnili stavovského odboje v l. 1618 – 1620 a po Bílé hoře jim byl jejich majetek konfiskován; nakonec si však vymohli jeho vynětí z konfiskace. V dubnu 1622 vypukl na zámku Grabštejně požár, při kterém vyhořela věž i se zvony. V r. 1628 musel David Jindřich z Černous jako několik opustit Čechy. Jeho majetku se zmocnil Albrecht z Valdštejna, který jej v r. 1633 postoupil hraběti Maxmiliánu z Valdštejna, v jehož držení byl Grabštejn až do r. 1638. Podle císařského rozhodnutí z 9. srpna 1638 získali Grabštejn opět páni z Černous a Maxmilián z Valdštejna dostal náhradou statek Milovice na Moravě. V r. 1645 obsadili zámek Švédové pod velením generála Königsmarka, kteří odsud drancovali celé okolí. Grabštejn opustili teprve v červnu 1648. Vojenský význam Grabštejna poklesl ve druhé polovině 17. století, protože na rozkaz císaře Leopolda I. byly strženy jeho hradby. Páni z Černous drželi Grabštejn až do r. 1651, kdy ho Jiří Zikmund z Černous prodal Nosticům, ale od nich ho ještě v témže roce koupil hrabě Adam Matyáš Trauttmannsdorff. Noví majitelé nastolili na panství krutý útisk, na který poddaní odpověděli v r. 1680 povstáním. Ozbrojení sedláci dokonce táhli na zámek. Jan Josef Trauttmannsdorff byl pro dluhy nucen prodat grabštejnské panství v r. 1704 hraběti Janu Václavu Gallasovi. Touto koupí se stali Gallasové majiteli rozsáhlých držav, které zahrnovaly liberecké, frýdlantské, lemberské a grabštejnské panství. I za Gallasů (později za Clam-Gallasů) byl Grabštejn upravován. Úpravy z r. 1782 se však týkaly převážně vnitřního zařízení. V r. 1843 zapálil blesk starý zámek, který byl sice obnoven, ale zůstal již většinou neobydlený. Zámek byl snížen o jedno poschodí, avšak navenek část působí dojmem dvoupatrové stavby. Z r. 1818 pochází klasicistní „nový zámek“, který dal přestavět hrabě Kristián Kryštof Clam-Gallas z renesanční budovy, postavené za Jiřího Mehla ze Střelic, která dosud sloužila zámeckému úřednictvu. V témže roce byl kolem nového zámku založen rozsáhlý park. Nový zámek si oblíbil poslední majitel František Clam-Gallas (1854 – 1930) a udělal si z něho letní sídlo. Za první pozemkové reformy bylo panství v r. 1927 vyvlastněno, ale zámek zůstal dále v držení Clam-Gallasů. Zvláštní pozornosti si zaslouží zámecká kaple sv. Barbory, doložená v r. 1387, 1391 a v r. 1393. Jiří Mehl ze Střelic ji dal v r. 1569 přestavět renesančně; strop i stěny pokrývala figurální a ornamentální malba neznámého mistra, která však byl počátkem 19. století při restaurování přemalována. Při velkém požáru v r. 1843 byla malba částečně poškozena. Oltář zdobila kopie obrazu Maria im Grünen, jejíž originál visel v gallsovském paláci ve Vídni. Po r. 1908 restauroval kapli Pavel Berger z Prahy. Po r. 1945 se stal zámek Grabštejn majetkem československého státu.Text: historie
25.1. 2006 - Hrady, zámky a tvrze v Čechách na Moravě a ve Slezsku - Severní Čechy
