Severně od Rakovníka táhne se dlouhé pohoří opukové od Řenčova (neb starého Řevničova) až nad Kounov. Mezi Kounovem a Lhotou prorváno jest údolí hlubokým, "ve Vratech", tak že tu jsou dvě části, západně tak zvané Roviny, východně pohoří Čbán, jehož nejvyšší čásť jest mezi Třebocem, Kloučovou a Hředly. Od tohoto místa celkem volně se sklání až k dotčenému údolí a tu mezi Mutějovici a Lhotou končí se strmým ostrohem. Nad samými Vraty, a to tam, kde jest konec pohoří Čbánského, spatřují se zříceniny hradu, o němž se do naší paměti vůbec nic, ani jméno nevědělo. Od Mutějovic jde k němu stará cesta volně stoupajíc až do pláne na pohoří, tu pak se zatáčí a vede přímo k bývalému předhradí, které od ostatní výšiny náspem a pří kopem odděleno bylo. Předhradí mající podobu čtverhranu obmezeno bylo severně příkrou strání, jižně též strání o něco méně příkrou, pročež sesílena byla neširokým příkopem a náspem k nasazení plotův, ale jen nepatrné památky zbyly z tohoto opev nění. Z části je tu les, z části jest tato prostora v role zdělána.
Hrad zadní zavřen byl na všech stranách (i tam, kde byly stráně dosti strmé) příkopem a náspem velmi hrubým. Založen byl asi do čtverhranu. V rohu jeho jihovýchodním stále veliká věž, z níž jest ještě spodek necelý, totiž vnitřní okolek a kus trupu; dole zeď prolomili chtíce se dostati do vnitřku. Věž tato schválně v tomto rohu postavena byla, aby se odtud přehlédl nejen celý hrad, nýbrž především slabší jeho bok jižní a tento z výšky mohl býti bráněn. Vedlé takové věže nacházela se často brána, čehož již na Čbáně nepoznáváme, poněvadž jest zeď od té věže až k severovýchodnímu rohu dokonce povalena. V tomto rohu stála druhá, ale útlejší věž, jejíž zeď však byla o poznání hrubší, než u veliké věže; podlé pověsti byla v této druhé věži studně, což jest možná věc. Kromě těchto věží spatřují se zdi stavení, která šla od věže k věži kolem celého hradu a z několika oddělení se skládala. Nejlépe se udržela vnitřní zeď na západní straně; tu ještě vi děti dvě střílny. které šly užším otvorem na dvůr a širším do vnitřku. Blízko hradu stýkají se hranice okresů Lounského a Rakovnického, na hradě samém obcí Mutějovic a Lhoty a knížecí lesy Do mousnické s Mutějovskými sedlskými. – Na hradě se našly zbraně, penízky a jiné památnosti. Kámen svorník, který byl v bráně, odvezen odtud asi r. 1872 do Janova. Byl prý na něm rok nějaký (říkají 127 napsán, což zůstavujeme při své váze. Severní věži se říká posud ve studnici a na valech se říká jižnímu svahu předhradí. Na předhradí ukazují známky ohně, totiž skálu na některých místech tak vypálenou, jako cihla. Odtud odvozují, že hrad tento požárem zahynul. Pře sto lety spatřoval se tu ještě starý, z cihel sklenutý sklep; z jeho kamení a sklepů postaven jest sklep v Mutějovicích. Jakýsi Červenka ze Lhoty našel tu pěkně tesané veníře, které si dal do dveří své chalupy. Ačkoliv se to s jistotou tvrditi nemůže, přece se víře podobá, že hrad tento se nazýval Držemberk neb Držinberk. Ale to vystihouti lze jen domněnkami, hledí-li se k tomu, co skrovného víme o Držemberce a okolí jeho nejbližším. Tak na př. víme, že král Jan r. 1325 propůjčil Přibyslavovi ze Štědré, aby ves Řevničov s 48 lány právem purkrechtním vysaditi a v téže vsi rychtu svobodnou držeti mohl. Ves Mutějovice zastavil král Jan r. 1337 Jindřichovi z Kaufunka pro služby jeho, které porkázal ve výpravě do Polska, v 650 kopách. Ze zápisův těch jde na jevo, že patřily Mutějovice a Řevničov k panství Křivoklátskému, a poněvadž byly Kounov a Lhota manstvími k témuž panství, víře jest podobno, že k němu patřil i Čbán, uprostřed těchto osad ležící. Ve 14. století povstalo zboží Řevničovské od Křivoklátska tím oddělené, že bylo od králů zastaveno. Roku 1395 držel Mikuláš z Temeřic polovici vsi Řevničova a od něho plat na ní opat a konvent kláštera Zbraslavského koupili. Zboží to opanoval na počátku válek husitských Herbort z Kolovrat takovým způsobem, že mu je panna Markéta z Donína dskami zemskými zapsala a svěřila. Možno tedy, že již Herbort začal se stavením hradu, možno, že se tak stalo teprve za syna jeho Beneše, Týž vyskytuje se s určitým pojmenováním sídla svého poprvé r. 1428, kdež se nyzývá seděním na Drmburce, a po druhé r. 1432, kdež se píše na Držmberce. Ale již tohoto roku psal se seděním na Pnětlucích, an byl nabyl téhož zboží, které teta jeho Maruška otci jeho zapsala. Nicméně držel zboží Řevničovské až do konce válek, bera z něho úroky a poplatky, aniž dbal o to, aby dluhy na něm vyvadil. Po obnovení soudu zemského r. 1437 pohnala jej Markéta z nespravedlivého držení Řevničova, a Beneš odsouzen potom, aby jí té vsi postoupil ve dvou nedělích. Beneš se ještě později namáhal (r. 145, aby toho zboží, jehož po smrti Markétině Beneš z Donína v držení byl, nabyl, ale nic nevyzískal, poněvadž soud zemský na svém dřevním nálezu přestal. Že tehda hradiště také pánům postoupeno bylo, viděti odtud, že se pak dostalo k panství Křivoklátskému, jinak by bylo zůstalo při panství Ročovském, na němž si postavili páni z Kolovrat nový hrad Pravdu. Zboží Řevničovské zůstalo pořád v držení zápisném a přejímáno jest k ruce královské teprve tehda, když Jiřík z Násile byl hejtmanem na Hrádku. Na počátku 16. století bylo již staré jméno hradu zapomenuto, a říkalo se celé výšině, na níž stojí, Čbán. Tak na př. znamenal písař v počtech Rakovnických, že r. 1516 lámán kámen vápenný na Čbáně, a sedlákům Lišanským, kteří jej přivezli, dáno pivo.Text: historie
19.2. 2017 - August Sedláček, Hrady zámky a tvze Království českého VIII.
|
Přihlášení |
