Dirleton

Dirleton je vcelku malý a kompaktní hrad na nevýrazné skále v parku. Jednodílná dispozice má zhruba čtyřúhelný půdorys s delší osou ve směru sever-jih. Původně měl Dirleton čtyři válcové věže, jednu v jihovýchodním nároží, druhou v severovýchodním nároží a dvě poblíž jihozápadního. Podle české hradní terminologie se tak jednalo o francouzský kastel.

Vstup do hradu je na jeho krátké jižní straně. Haliburtoni tu ve 14. stol. postavili obdélnou branskou věž, částečně vystupující před linii jižní hradby. Původní brána ze 13. stol. byla nejspíše kulisová. Čelo branské věže vytvářejí dva pilíře vysunuté před portál brány. Vysoko nad vjezdem jsou oba pilíře spojeny lomeným obloukem. Ochoz věže byl vysunutý na kamenných konzolách a jeho podsebití zvyšovalo obranu brány. Další vnitřní podsebití bylo v podlaze za obloukem. Brána měla původně padací most. Dnes k ní vede vysoký dřevěný most přes mělký příkop. Západně od brány stojí válcová obranná a obytná věž, která patří spolu s celým jihozápadním nárožím hradu do jeho nejstarší stavební fáze z 1. pol. 13. stol. Věž vystupuje před hradbu, takže poskytovala flankování (boční ostřelování) brány. V jejím tmavém kruhovém přízemí, osvětleném třemi štěrbinovými střílnami, byla kuchyně se čtyřstrannou žebrovou klenbou. V patře nad ní byl velký sál s osmistrannou žebrovou klenbou. O žebra klenby později přišly. Velký sál má dosud zachovalý krb a tři okna. Jídlo z kuchyně bylo dopravováno do prvního patra výtahem v užitkovém bloku, který se nachází mezi věží a bránou. Zde se nachází také studna a výpadní branka. Na opačné západní straně věže je malý obytný palác o jedné místnosti v obou podlažích. Ta přízemní sloužila jako skladiště a ta v patře byla ložnicí majitele hradu, přístupná pohodlně z velkého sálu věže. Tento palác vytváří jihozápadní nároží hradu. Na sever od něj stojí další, mnohem menší obytná věž, taktéž z 1. pol. 13. stol. Ta je dnes interpretována jako obydlí hradní paní. Další dvě válcové, pravděpodobně taktéž obytné věže stály v jiho- a severovýchodním nároží hradu. Obě musely být těžce poškozeny na začátku 14. stol. ve skotsko-anglických bojích a při boření hradu kolem roku 1313. Při obnově Dirletonu v 2. pol. 14. stol se s nimi již nepočítalo. Dnes jsou z nich patrny pouze základy v nárožích u paty paláce Haliburtonů. Nový palác Haliburtonů zaujal celou východní stranu hradu. V jeho přízemí je velký valeně klenutý prostor skladiště. To bylo přepážkami rozděleno na čtyři prostory. Nejjižnější místnost sloužila jako pekárna, ve zdi tu jsou dvě pece. V patře nad skladištěm byl nový velký sál a na jižním konci velká hradní kuchyně. Jídlo tak bylo pohodlně přenášeno z kuchyně přímo do sálu. Kuchyně dodnes ohromuje svou velikostí, má dva široké krby a hlavně klenbu vysoko nad podlahou. Výška kuchyně sloužila k rychlému odvodu horkého vzduchu. Klenba má navíc ventilační otvor. Severní konec paláce převyšoval velký sál o nejméně dvě podlaží a měl tak věžovitý charakter. V této části byly soukromé pokoje majitelů hradu. Hradní pán se sem mohl pohodlně stáhnout z velkého sálu. Temné klenuté přízemí a téměř stejně temné klenuté patro nad ním sloužily jako vězení. Horní místnost vězení byla přístupná po dosud zachovalých kamenných schodech z kaple o patro výš. Hned na horním konci schodiště měli vězni latrínu v síle zdi. Ve vězení samotném je i krb. Přízemní prostor vězení byl přístupný jedině otvorem v podlaze a kupodivu má také latrínu v síle zdi. V českých zemích by bylo dolní vězení populárně označeno za hladomornu. Ve skutečnosti bylo ale ubytování přiděleno na základě společenského postavení. Horní část vězení je dnes návštěvníkům přístupná. Nad vězením je zachovalá valeně klenutá prostora bývalé kaple. Horní patra paláce nad ní zanikla. Vývoj hradu se uzavřel v 16. stol. výstavbou renesančního Ruthvenova paláce na jižní straně nádvoří. Návštěvník britských hradů by dnes Dirleton snadno přehlédl. Hradní kuchyně a vězení v Haliburtonově paláci přitom ale patří k nevšedním zážitkům.

Text: popis
18.6. 2016 - Pavel Semple

Zdroje
(Chris Tabraham, Dirleton Castle and Gardens, Historic Scotland, The House, Edinburgh, 2007).