Dirleton

Hrad nechal postavit Jan II. de Vaux v první polovině 13. stol. De Vauxové byli původem normanský rod. Z Normandie přišli nejprve do východní Anglie v rámci okupace Anglie Vilémem Dobyvatelem po roce 1066. Ve 12. stol. přišli na pozvání skotského krále Davida I. do Skotska. Jan II. de Vaux se stal lordem z Dirletonu a nový hrad měl nejspíše odrážet jeho nové společenské postavení. Na skotském královském dvoře byl služebníkem Marie de Coucy, druhé manželky krále Alexandra II.

Vzorem pro hrad Dirleton byl nejspíše hrad Coucy ve Francii poblíž Amiens. Jednalo se o rodový hrad královny Marie a Jan II. de Vaux ji tam nejspíše doprovázel. 13. století bylo ve Skotsku relativně klidným obdobím, to ale skončilo v roce 1296, kdy král Eduard I. Anglický zahájil invazi. Anglické vojsko stanulo před hradem v létě 1298. Eduard I. přikázal biskupu Bekovi z Durhamu Dirleton dobýt. Biskup si stěžoval na nedostatek zbraní a jídla pro vojsko a také na to, že hrad je nový a pevný. Zásoby pak přišly po moři a hrad byl během dvou dnů dobyt. Angličané hrad obsadili posádkou a jeho obranu svěřili Robertu de Mandlee. Není ale známo, jak dlouho se na něm udrželi. V roce 1306 jej obléhali znovu pod vedením Aymera de Valence. Toto obléhání bylo taktéž úspěšné. Do skotských rukou se Dirleton opět vrátil někdy kolem roku 1313. Skotský král Robert Bruce tehdy přikázal jeho demolici z obav před Angličany. Není známo, zda se de Vauxové kdy vrátili na svůj pobořený hrad. Někdy v pol. 14. stol. Dirleton přešel sňatkem na rod Haliburtonů, který jej obnovil. Členové tohoto rodu se proslavili během bojů s Angličany a postupně zbohatli. Byli vazaly mocnějších Černých Douglasů, kteří sídlili na blízkém hradě Tantallon. V 1. pol. 15. stol. byl majitelem hradu Walter Haliburton. Ten byl v roce 1424 spolu s několika dalšími šlechtici poslán do Londýna jako rukojmí výměnou za propuštění dlouho drženého skotského krále Jakuba I. V roce 1438 byl odměněn za své věrné služby králem Jakubem II. Skotským povýšením do role nejvyššího skotského pokladníka. V této pozici setrval do své smrti v roce 1447. Jeho syn Jan se stal prvním lordem Haliburtonem z Dirletonu. Hrad Dirleton musel odrážet nové postavení rodu a byl velkolepě obnoven. Na základech zbořených věží na východní straně hradu vznikl nový palácový komplex. Osudy Haliburtonů byly ale spjaty s osudy Černých Douglasů z Tantallonu, kterým sloužili. Černí Douglasové se zaplétali do zrad proti skotskému králi a tím poškozovali pověst nejen svoji, ale i Haliburtonů. Poslední lord Patrick Haliburton z Dirletonu zemřel roku 1505. Panství zdědily jeho tři dcery, z nichž Janet získala hrad. Jejím sňatkem s Vilémem, druhým lordem Ruthvenem, někdy kolem roku 1515 přešel hrad na tento šlechtický rod. Ruthveni se v 16. stol. proslavili spíše jako darebáci. Patrik, třetí lord Ruthven, velel v roce 1566 vrahům, kteří zavraždili sekretáře královny Marie Skotské Davida Riccia v paláci Holyrood v Edinburghu. V roce 1582 pak jeho syn, hrabě Vilém Ruthven (1541-1584), zosnoval tzv. Ruthvenský nájezd. Mladý král Jakub VI. Skotský byl při této akci držen v zajetí po dobu deseti měsíců. Vilém byl nakonec v roce 1584 popraven za velezradu a jeho vdova, lady Dorothea, musela předat hrad králi. O dva roky později jej ale získala zpět a měla povoleno v něm dožít. Konec Ruthvenů přišel v roce 1600 při dalším puči proti králi Jakubu VI., zosnovaném třetím hrabětem Janem Ruthvenem (1577-1600), synem popraveného Viléma Ruthvena. Jan se pokusil 5. srpna toho roku krále unést či zabít a při potyčce s královými strážemi byl spolu se svým bratrem sám zabit. Na základě královského dekretu pak bylo všem Ruthvenům zakázáno přiblížit se ke královskému dvoru na vzdálenost menší deseti mil! Janovi bratři Vilém a Patrik měli být chyceni, ale utekli do Anglie. Jméno Ruthven pak bylo zakázáno a veškerý jejich majetek propadl králi. Těla obou zrádců zůstala nepohřbena a 30. října byla ukázána parlamentu v Edinburghu a následně oběšena a rozčtvrcena. Jejich matka Dorothea přes všechno dožila na hradě a zemřela někdy kolem roku 1605. Tím Dirleton dosloužil jako šlechtické sídlo. V roce 1649 byly na hradě vězněny čarodějnice, později upálené na hranici ve vsi. Závěrečná kapitola hradu přišla v době anglické občanské války v polovině 17. stol. Skotsko a Anglie byly od roku 1603 sjednocené. Ve čtyřicátých letech 17. stol probíhala v Anglii občanská válka mezi přívrženci krále Karla I. a přívrženci parlamentu. Skotsko stálo na straně krále a tak anglické parlamentní vojsko pod vedením Olivera Cromwella vpadlo do Skotska v roce 1650. Cromwell rychle postoupil do vnitrozemí Skotska a Dirleton tak zůstal stranou a za jeho zády. Toho využila skupina skotských záškodníků a tehdy již neobydlený hrad použila jako svou základnu. Z hradu podnikali velice úspěšné nájezdy na Cromwellovy zásobovací kolony. Cromwell proto přikázal hrad oblehnout a záškodníky zneškodnit. Dne 9. listopadu 1650 připravilo parlamentní vojsko pod vedením generálů Moncka a Lamberta děla. Druhý den ráno byla prostřelena hradní brána, hrad obsazen a následně pobořen. Nějakou dobu ještě sloužil jako polní nemocnice a pak byl opuštěn. V roce 1663 bylo panství zakoupeno rodinou Nisbet. Ti na hradě nikdy nesídlili, jejich sídlem se stal blízký palác Archerfield. Hrad pak sloužil již jen jako romantická kulisa jejich zahrady. V roce 1923 předali Nisbeti hrad do péče státu, dnes se o něj stará památková péče Historic Scotland.

Text: historie
18.6. 2016 - Pavel Semple

Zdroje
(Chris Tabraham, Dirleton Castle and Gardens, Historic Scotland, The House, Edinburgh, 2007).