Hořátev v minulosti patřila pánům z Kunštátu a z Poděbrad, kteří byli věrnými vyznavači církve podobojí. Není proto divu, že se zde přes všechny rekatolizační snahy jezuitů udrželi tajní evangelíci a brzy po vyhlášení tolerančního patentu císaře Josefa II. zde již v r. 1783 vznikl reformovaný sbor. První bohoslužby se konaly, jak bylo zvykem i jinde, ve stodole. Netrvalo však dlouho a hořátevští si postavili modlitebnu podle tehdy platných tolerančních předpisů. Ty byly totiž značně omezující. Stavba nesměla mít věž ani zvony, dokonce ani vchod z hlavní cesty v obci, nýbrž jen z boku nebo zezadu. Hořátevská modlitebna byla posvěcena 30. září 1792 a je pro evangelíky obzvláště cenná, protože se kromě malých úprav dochovala v původní podobě až do dnešní doby. Původní budova má vchod z boční strany, který nese letopočet stavby. Pouze r. 1811 byla rozšířena o chrámovou předsíň a r. 1873 byly z veřejné sbírky zakoupeny varhany. Interiér stále odpovídá duchu toleranční modlitebny a je dojímavý svou prostotou a důstojností. U modlitebny byla před 200 lety zasazena lípa, která byla prohlášena za památný strom. Původně samostatný farní sbor v Hořátvi je od r. 2000 kazatelskou stanicí sboru v Nymburce. Konají se tu pravidelné nedělní bohoslužby i další církevní akce. V zimě se bohoslužby konají v secesní budově fary. Samotná, nyní pěkně opravená modlitebna je od r. 1976 kulturní památkou.
Proslulost vesnické evangelické modlitebně přinesl sice krátký, ale významný pobyt duchovního a spisovatele Jana Karafiáta (1846-1929). Karafiát, rodák z Jimramova na Vysočině, po maturitě na evangelickém gymnáziu ve vestfálském Gütersloh r. 1866 studoval ještě tři roky na evangelických fakultách v Berlíně, Bonnu a nakonec ve Vídni, kde složil závěrečné zkoušky. Pak působil asi rok jako vychovatel v Kolíně nad Rýnem a v letech 1870-1871 prošel jako vikář řadou venkovských evangelických sborů, mezi nimi i v Hořátvi a Krabčicích pod Řípem, načež odešel na další studia do Edinburghu na pozvání skotské Svobodné reformované církve. Tradice vypráví, že právě krátký pobyt v Hořátvi, kterou ze západu obtéká říčka Výrovka, Karafiáta inspiroval, aby pro svou zamýšlenou dětskou knížku zvolil jako hlavní hrdiny světlušky. Jeho Broučci vyšli prvně r. 1876 anonymně stejně jako devět dalších vydání. Dnes jsou známi nejen z mnoha knižních vydání, ale i ze zpracování filmových a televizních.Text: historie
13.6. 2016 - Jiří Špaček
Zdroje
(s využitím informací ČCE)
|
Přihlášení |
