Kostel zasvěcený sv. Martině, umučené někdy kolem roku 228 našeho letopočtu za vlády císaře Alexandra Severa, vznikl zřejmě již v 7. století za papeže Honoria I. (625-638). V roce 1256 za vlády papeže Alexandra IV. byl kostel obnoven. V roce 1588 Sixtus V. přidělil kostel Akademii sv. Lukáše, která působila zároveň jako církevní bratrstvo římských malířů, sochařů a architektů. V té době přibyla k prastarému zasvěcení také dedikace sv. Lukášovi. V roce 1634 byl zvolen do čela římské Akademie sv. Lukáše vynikající malíř a architekt Pietro da Cortona. O přestavbu kostela římských umělců Pietro da Cortona usiloval již na začátku dvacátých let 17. století, ale souhlas akademie získala až roku 1634 s tím, že v podzemí kostela vybuduje na vlastní náklady pohřební kapli. Během prací na kryptě dělníci našli lidské ostatky připisované sv. Martině a dvěma dalším mučedníkům Konkordiovi a Epifaniovi. Tento objev vzbudil senzaci a do celé akce se zapojil i sám papež Urban VIII. V roce 1650 byl kostel vysvěcen, ale dokončovací práce na stavbě trvaly až do 70. let 17. století. Fasáda byla dokončena v roce 1664. Ani v době Cortonovy smrti v roce 1669 nebyly některé drobné části stále dokončeny.
Text: historie
13.11. 2015 - Luděk Vláčil
Zdroje
http://www.radiovaticana.cz , https://en.wikipedia.org
|
Přihlášení |
