Tento typ drobné sakrální památky se v našich zemích začal objevovat již v gotice, nicméně podle tradice se začala stavět už za knížete Boleslava na popud biskupa Vojtěcha. Kromě Čech, Moravy a Slezska je můžeme najít na Slovensku, v Rakousku, Bavorsku a některých dalších částech Německa, Polsku nebo Pobaltí. Jinde se tento typ památky nevyskytuje nebo je velmi vzácný. Boží muka představují sloup, u kterého byl připoután a bičován před svojí popravou Ježíš Kristus. Ač se oblast od oblasti jejich podoba liší, většinou mají tři základní součásti - sokl, dřík a kapličku čili lucernu. Podle zpracování dříku se dělí na dva typy – sloupkové s dříkem s kruhovým půdorysem a na pilířové či pilířkové s dříkem s půdorysem trojúhelníku, čtyřúhelníku nebo vzácněji i víceúhelníku. Zvláště na starších božích mukách bývaly znázorňovány předměty, související s Kristovým umučením – hřeby a kladivo, kopí s houbou namočenou do octa, důtky, kleště, kostky, se kterými římští vojáci hráli o jeho šat, apod. Ve 14.–17. století měla nejčastěji formu žulového, vápencového nebo pískovcového sloupu, zakončeného lucernou s křížem na vrcholu. Od období konce baroka až do současnosti vznikala u nás častěji boží muka zděná – z lomového kamene či z cihel, s trojhranným nebo čtyřhranným půdorysem, vzácně i sloupková s kruhovým půdorysem. Existuje také řada přechodných typů, které přecházejí do podoby kříže nebo kapličky.
Text: historie
21.5. 2025 - Milan Caha
Zdroje
HÁJEK, Pavel Zděná boží muka v jižních Čechách, Nakladatel: Národní pam. ústav, územní odborné pracoviště v Ceských Budějovicích, ISBN 978-80-85033-16-8, 2009
|
Přihlášení |
