
Zříceniny mohutné třípatrové tvrze z konce 14. století stojí na nevysokém návrší nad údolím potoka. V době kolem poloviny 15. století byla tvrz přestavěna a doplněna také o polygonální baštu. Do dnešní doby zůstal zachován i renesanční kamenný most vedoucí přes hluboký příkop. V roce 1955 udeřil do věže blesk, který ji poškodil a způsobil zřícení mansardové střechy.
Podle aktuálních informací schválilo v březnu 2012 krajské zastupitelstvo Středočeského kraje zakoupení tvrze pro potřeby kolínského muzea, které zde plánuje zřídit nové expozice, centrální depozitář a konzervátorskou dílnu..
V první etapě je plánováno statické zajištění nejcennější části - vlastního jádra tvrze s věží, opevněním a mostem a zhotovení nového zastřešení. Dále by mělo dojít k přestavbě bývalé stodoly na centrální depozitář muzea a konzervátorskou dílnu, k rekonstrukci obytného domu z 19. století, v němž bude zřízena expozice o životním stylu statkářských rodin na Kolínsku, a samozřejmě také k dokončení obnovy vlastní gotické tvrze a jejímu využití pro výstavní účely. Památka bude alespoň v omezené míře zpřístupněna veřejnosti už po provedení základních zabezpečovacích prací..
Nová tvrz byla postavena snad až v poslední třetině 14. století, roku 1398 se po ní psal kutnohorský měšťan Mikuláš Pešek. Roku 1409 zde sedí Reinhard z Mülhausen, po něm až do poloviny 15. století jeho bratr Rynart ze Sluštic. Na počátku 16. století drželi Hradenín Amchové z Borovnice, od 30. let do počátku 17. století Nečanští z Minic. Zdržovali se však převážně ve svém pražském sídle a zanedbaná hradenínská tvrz pustla. Po několikerém vystřídání majitelů koupili tvrz roku 1663 Valdštejnové, kteří ji přeměnili ve správní budovu poplužního dvora. Roku 1720 koupilo statek město Kutná Hora, které dvůr zrušilo a znovu vysadilo vesnici. Krátce před rokem 1869 koupili tvrz manželé Mašínovi, kteří areál tvrze radikálně přestavěli. Až do roku 1950 je bývalá tvrz v soukromém vlastnictví. Od roku 1950 využívalo areál tvrze zdejší zemědělské družstvo. Roku 1955 věž značně poškodila vichřice, od té doby stavba výrazně zchátrala. Roku 1960 byla tvrz převedena do státního vlastnictví. V polovině 70. let se zřítila poškozená mansardová střecha věže. Ke statickému zajištění a opravám zdiva však bylo přistoupeno až po roce 1988. V 90. letech 20. století byl areál tvrze navrácen původním majitelům. V říjnu tvrz 2012 převzalo po tříletém úsilí kolínské muzeum. Po rekonstrukci budou v areálu tvrze zřízeny depozitáře a expozice přibližující život statkářských rodin na Kolínsku, v budově samotné tvrze pak expozice o životním stylu drobné šlechty ve středověku a raném novověku. Na podzim 2015 bylo dokončeno zastřešení velké věže provedené podle historické fotografické a plánové dokumentace z archivu NPÚ..
Suterén věže přístupný přímo z nádvoří je zaklenutý valenou klenbou. Stejnou klenbou bylo zaklenuto i přízemí a první patro, další dvě či tři patra byla plochostropá s trámovými stropy. Tvrz byla ze tří stran obklopena vodním příkopem vysekaným do skály napájeným vodou z rybníka na poslední jižní straně. Mezi věží a příkopem byl na severu a západě úzký parkán, od jihovýchodu se rozkládalo nevelké nádvoří. Vstup do tvrze byl od západu po mostě přes příkop. Kolem poloviny 15. století byl vodní příkop rozšířen a vyzděn. Na západě byla na starším základu vyzděna nová silnější hradba s polygonální baštou chránící patrovou vstupní bránu. Rozsáhlé úpravy postihly i interiér věže, přízemí a patro dostaly nové klenby, při změně komunikačního schématu byly zazděny některé vstupy a vybourány nové, ve třetím patře byla zřízena kaple. Dosud prázdný severní parkán vyplnila nová budova dosud neznámého určení. V průběhu druhé poloviny 16. století přestali majitelé využívat gotickou věž, k bydlení si mezi západní a jižní hradbou nechali postavit rozsáhlou dvoukřídlou patrovou budovu, která pravděpodobně pohltila i starší vstup. Tehdy byl patrně starý dřevěný most nahrazen kamenným o dvou obloucích. Počátkem 17. století tvrz opět zpustla, při obnově v polovině století byla gotická polygonální bašta přestavěna v dvouprostorový obytný dům s přízemím zaklenutým klášterní lunetovou klenbou. Pří razantní přestavbě ve druhé polovině 19. století bylo zbořeno jižní renesanční křídlo, zasypali jižní a část východního příkopu, do areálu tvrze i do zasypaného příkopu vestavěli nové hospodářské budovy. Po úderu blesku roku 1955 se střecha věže částečně zřítila, v 70. letech vzala za své úplně stejně jako trámové stropy druhého a třetího patra.