Tvrz ve Vlksicích byla postavena v pol. 16. stol., kdy Vlksice drželi Tetourové z Tetova. V r. 1537 se zmiňuje Bedřich Vlček z Tetova. R. 1570 ji koupil Jiřík Těmín z Těmic, dále se majitelé často střídali. Od r. 1689 sloužila jako sýpka. Od r. 1986 je v majetku rodiny Šámalíkovy a je opět obývána.
Ves Vlksice náležela ve 13. století k sepekovskému panství, které měli Vítkovci až do r. 1291, kdy připadly pražskému biskupu Tobiáši z Bechyně. Ve 14. a 15. století náležely Vlksice rodu vladyků z Vlksic. Z nich jako prvního známe Čejchana z Vlksic (1359), po něm Čáslava z Vlksic (okolo r. 1381), který byl lovčím krále Václava IV. Za husitských válek se připomínají bratři Václav a Jan z Vlksic a jako poslední se uvádí v letech 1470-1475 Jan z Vlksic, který sloužil Rožmberkům jako purkrabí na Helfenburku a Rožmberku. V r. 1497 koupil Jan z Hodějova od Zevalda Tetoura z Tetova vlksickou tvrz s dvorem a vesnicemi Vlksicemi, Větrovem a Klokočovem. Sňatkem Markéty z Hodějova s Bedřichem Vlčkem z Tetova dostali se Tetourové (1537) opět do Vlksic. Z nich pak Jan Tetour prodal v r. 1570 Jiříku Těmínovi z Těmic vlksickou tvrz s dvorem, pivovarem a vesnicí Vlksicemi. V r. 1581 se po Těmínech zakoupil ve Vlksicích Jan Mičan z Klinštejna, který však byl nucen pro dluhy prodat vlksický statek v r. 1597 Přechovi z Hodějova. V r. 1610 převzal Vlksice jeho synovec Smil, jemuž byl majetek „jako hrdla, cti i majetku odsouzenému“ zabaven, protože po Bílé hoře ujel s králem Fridrichem Falckým z Čech. R. 1621 koupil Vlksice Pavel Michna z Vacínova. Jeho nástupce Mikuláš starší Bechyně z Lažan prodal v r. 1637 Vlksice Adamu Bedřichu Doudlebskému z Doudleb. Po jeho smrti (1665) došlo k rozdělení statku, přičemž druhý díl, tvrz tehdy neobývanou, dvůr ve Vlksicích, další dvůr zvaný Jednota a 12 vesnic převzal (1669) Adamův syn Oldřich František. Byl však špatným hospodářem. Při soudním odhadu statku provedeném v r. 1674 uplatnili své nároky potomci a příbuzní obou předchozích majitelů Vlksic, Kašpara Bechyně z Lažan a Adama Bedřicha Doudlebského. V zevrubném…
číst dále5.4. 2004