
Kostel sv. Michala, zvaný jezuitský – významná barokní stavba s pozdně gotickými prvky – je jednou z cenných historických staveb historického jádra jihomoravského Znojma. Stavba se nachází uprostřed Jezuitského náměstí v severní části města, při nároží městských hradeb a bývalé Pražské bráně. Na rozdíl od ostatních katolických kostelů se sice silueta jezuitského kostela na panoramatu města tolik neuplatňuje, zato zaujímá nejvyšší místo středu města. Přístupný je pouze v době mší.
Původní románská stavba kostela prošla několika přestavbami, prováděnými od 15. do 17. století, které jí vtiskly současnou podobu. Ve 2. polovině 15. století byl vystavěn druhý pozdně gotický presbytář, který byl před rokem 1523 zaklenut velmi složitou žebrovou klenbou. Ta má podobu navzájem prostupujících čtyřcípých hvězd. V té samé době vznikla při severní straně i kaple sv. Hrobu. Vlastní historii má kostelní zvonice, která stojí samostatně stranou kostela. Původní kostelní věž se zřítila roku 1581 a poničila i část kostela. Ani nová věž nevydržela stát dlouho, zřítila se již roku 1642 a opět poničila část stavby kostela. Bylo proto rozhodnuto, že nová zvonice bude umístěna mimo kostel, aby jej již neohrozila. Stavba nové zvonice trvala od roku 1694 až do roku 1852. Původně katolický chrám sloužil od poloviny 16. století až do roku 1620 jako protestantský kostel českého obyvatelstva Znojma. V roce 1624 získali kostel sv. Michala jezuité. Po polovině 17. století se odehrály přestavby hlavní lodě. Interiér kostela získal po r. 1642 převážně raně barokní podobu s dominujícím vysokým oltářem s obrazem patrona kostela sv. Michala od malíře Karla Dankwarta (90. léta 17. století). Na malířské výzdobě se kromě Dankwarta podílel i znojemský J. M. Fiseé (výzdoba klenby kaple Božího Těla z r. 1731). V kostele jsou uchovány jako relikvie ostatky patrona města a ochránce před morem a ohněm sv. Olympia..