residenční zámek

Od roku 1474 se do Drážďan z Míšně přesunul vévodský dvůr, čímž započaly velké přestavby hradu na pohodlnější zámecké sídlo. Kolem roku 1530 byla postavena východně od starého hradu Jiřího brána (Georgentor) jako representativní vstup do města od mostu. V letech 1548–56 byl na místě hradu postaven čtyřkřídlý renesanční zámek, do středu jehož severního křídla byla pojata i hlavní věž. Další rozšíření zámku o jižní nádvoří se uskutečnilo 1589–91. Po skončení třicetileté války pokračovaly úpravy zámku v raně barokním duchu: 1674–76 vznikla horní část Hausmannovy věže, jejíž špice přesáhla výšku 100 m. Roku 1701 poškodil zámek velký požár, po kterém zůstal vinou aktuálních politických a hospodářských problémů Saska více než 10 let částečně v troskách. Až v letech 1717–19 došlo k obnově a doplnění zničených částí. Zásadní změnu ve vzhledu zámku znamenala novorenesanční přestavba v letech 1889–1901, která se dotkla především jižní části a západního průčelí. Roku 1918 abdikoval poslední saský král Friedrich August III. a opustil Drážďany. Od roku 1922 byl zámek zpřístupněn veřejnosti. Také jemu se stala osudnou noc z 13. na 14. 2. 1945, kdy byl zničen kobercovým náletem. Obnova začala až počátkem 60. let okrajovými částmi (Johanneum, bývalé stáje, dnes Dopravní museum a Jiřího brána), vlastní zámecký objekt chátral až do roku 1986, kdy se začalo s jeho konservací. Symbolem skutečných oprav se stala obnova helmice Hausmannovy věže roku 1991, první část zámeckých uměleckých sbírek se na původní místo vrátila roku 2004..