Chotkovská hrobka

Avšak jsou doklady o mnohem dřívějším osídlení tohoto místa - archeologické nálezy šňůrové keramiky, žárových hrobů a zbytků laténské kultury. Neznámý majitel v obci nechal vystavět kostel sv. Václava, připomínaný poprvé roku 1352. V místě domu čp. 3 stával svobodný dvůr s celnicí na Labi. Na táhlém hřebeni na vrchu Hradiště (270 m n. m.) byla doložena signalizační plošina, sloužící k podávání ohňových zpráv. Ves po většinu doby své existence tvořila součásti různých statků, především nedalekého hradu Varty, k němuž patřila nejpozději od roku 1397. Později patřila ke Svádovu, od něhož byla během 18. století oddělena, aby nakonec připadla ke statku Zahořany. Ves odkoupil z bývalého zahořanského panství roku 1846 hrabě Karel Chotek, nejvyšší purkrabí Českého království a od roku 1869 byla osadou obce Svádov. V letech 1921 až 1980 byla samostatnou obcí, ale od roku 1980 je částí obce Velké Březno. Ve Valtířově se nachází množství zajímavých a mnohdy opomíjených památek či zajímavostí. V prvé řadě se jedná o renesanční kostel sv. Václava a novogotickou hrobku šlechtického rodu Chotků, která se nachází v jeho těsném sousedství. V blízkosti hrobky si také můžeme povšimnout nenápadného pomníku T. G. Masaryka pravděpodobně z 30. let 20. století. Uprostřed prostranství před kostelem můžeme vidět sloup Čtrnácti svatých pomocníků, který sem byl převezen z obce Čachovice, následně zatopené Nechranickou přehradou. Při výjezdu z Valtířova, u benzínové pumpy je na okraji lesa malebně usazen kříž tzv. „U Jánika“, který se podařilo díky nadšení místních lidí v roce 2011 zachránit a obnovit. V neposlední řadě stojí za to zmínit Victora Cibicha, který se stal tváří piva Březňák a je pochován na místním hřbitově..

Stanová střecha je osazena velkou měděnou kytkou gotických tvarů. Vnitřní prostor sklenut devíti poli křížové klenby na čtyřech kamenných válcových sloupech. Veškeré vnitřní vybavení zničeno, stejně jako rakve a ostatky, při plundrování hrobky během poválečného rabování pohraničí..

Z tohoto důvodu jeho žena, hraběnka Marie Chotková, roz. Berchtoldová, oslovuje známého východočeského architekta a stavitele Františka Schmoranze staršího s žádostí o návrh rodinné hrobky. Ta byla postavena o rok později, roku 1869. Jedná se o centrální novogotickou stavbu z cihlového zdiva s tesanými kamennými články. Všechny stěny vrcholí trojúhelnými štíty s fiálami. Stanová střecha je osazena velkou růžicích gotických tvarů. Vnitřní prostor je sklenut devíti poli křížové klenby na čtyřech kamenných válcových sloupech. Návrh od architekta Františka Schmoranze staršího původně počítal, že hrobka bude mít i boční věž. Proč nakonec vypadá stavba jinak, nevíme. Samotné vybudování hrobky podle architektonického návrhu dostala na starost firma Alwina Köhlera. Náklady se podle dostupných informací vyšplhaly přes 30 tisíc zlatých. Do neogotické stavby byli postupně pochováváni všichni členové velkobřezenské větve Chotků, kromě posledního majitele zámku Karla Marii Chotka, jeho ženy Livie a jeho tety Olgy. Hrobka sloužila svému účelu až do sedmdesátých let 20. století, kdy byly ostatky, ve snaze ochránit je před vandaly, převezeny na starý litoměřický hřbitov. Zapomenutí Chotkové tam dnes odpočívají v malé, prosté, latinsky označené hrobce kousek od původního hrobu Karla Hynka Máchy. Dokumenty, související se stavbou hrobky jsou uloženy v rodinném archivu Chotků ve Státním oblastním archivu v Praze..

stol. byli Chotkové povýšeni do rytířského stavu a později se podle obcí, v nichž žili, rozdělili na dvě větve – na větev Chotků z Chotkova a větev Chotků z Vojnína. Vojnínská větev vymřela roku 1587. Pro místní z Valtířova a Velkého Března je důležitou postavou rodu Karel Chotek. Narodil 23. července 1783 ve Vídni. Tam se mu, jako synovi vysokého státního úředníka, dostalo právnického vzdělání. Po ukončení studií v roce 1802 se Karel Chotek, stejně jako jeho otec, začal věnovat úřednické kariéře. Ta vyvrcholila 3. října 1826 jeho jmenováním předsedou pražského gubernia a nejvyšším purkrabím Českého království. Avšak po vleklých sporech byla hraběti Chotkovi v roce 1842 vyslovena nedůvěra stavovským sněmem. Sám následně podává demisi a 29. července 1843 odchází do penze. V roce 1844 se s celou rodinou stěhuje do svého nového, moderního zámku ve Velkém Březně. Ten zůstane jeho domovem až do konce jeho života. Umírá 28. prosince 1868 při návštěvě Vídně. Jeho tělo je však na přání jeho ženy převezeno a pochováno v nově postavené hrobce rodu Chotků ve Valtířově. Přesto, že se svou ženou Marií (rozenou Berchtoldovou) měl šest synů, svého otce přežili pouze dva, Antonín a Bohuslav. Antonín se věnoval v dospělosti správě statků ve Velkém Březně. Jeho bratr Bohuslav budoval úřednickou kariéru. Nejznámějším členem rodiny se koncem 19. století stala čtvrtá dcera Bohuslava Chotka, která se jmenovala Žofie. Ta se stala ženou následníka rakousko – uherského trůnu Františka Ferdinanda d'Este. Osud však jejich šťastnému manželství nepřál. 28. června 1914 byla Žofie společně s manželem zastřelena při známém sarajevském atentátu, který vedl k vypuknutí I. světové války. Posledním majitelem zámku Velké Březno byl pravnuk Karla Chotka a vnuk Antonína, Karel Maria Chotek. Jeho manželství s hraběnkou Livií Clarou Majláth de Székhely bylo bezdětné a pro se rozhodli adoptovat bratra jedné z řádových sester, Uda. Ten však padl v bojích v Severní Africe v době II. světové války a tak rodina přichází o jediného svého dědice. Rodině byly později, podle dekretu prezidenta Beneše ,zkonfiskovány veškeré majetky a K. M. Chotek s manželkou dožívají svůj život v bavorském městečku Aichach. Oba umírají v lednu 1970. Karlovou smrtí vymírá staletý rod významné české šlechty, jehož členové se nesmazatelně zapsali do našich dějin..