Jubilejní chrám Mistra Jana Husa

Dílo významného secesního sochaře Stanislava Suchardy nese rysy slohu mladé umělecké generace. Zdůrazněné linie pláště i rysů tváře umocňuje gesto reformátora, tisknoucího rukama k hrudi Bibli. Husova socha měla být nejen připomínkou pravé víry, ale i významné osobnosti národních dějin v duchu Františka Palackého, jehož pomník byl Suchardovým životním dílem. Kostel s farou je ohrazen od náměstí zdí farské zahrady na místě evangelického hřbitova. Dnes už ho připomínají jen patníky a mramorové sloupky z bývalých hrobek, zasazené na rubní straně jedné ze dvou bran, vedoucí ke kostelu, zatímco druhou se vstupuje k faře. Nová zeď s branami vznikla až při úpravách okolí církevních budov a náměstí v roce 1922. Do náměstí se obrací hlavní, západní průčelí církevních budov. K lodi, završené hranolovou stupňovitou římsou a kryté valbovou střechou (nad ní vystupuje komín jižního štítu), se vstupním portálem a půlkruhovým oknem ve zkosené špaletě, se připojuje rizalit přednáškové síně. Na severní straně je otevřena třemi, stejně jako v lodi půlkruhovými okny, na západ je završena trojúhelným štítem a kryta sedlovou střechou. Fara, vystavěná jako patrová vila s podkrovím, krytá valbovou střechou, je zakončena k jihu polygonálním přízemním arkýřem. Nápadný je půlválcový vikýř se širokým půlkruhovým oknem. K náměstí je také orientován hlavní vchod se zkoseným ostěním a nadpražím. Trakt farní budovy zakrývá mělké kněžiště kostela. Nad srostlicí traktů se tyčí zabudovaná dominanta celého komplexu, hranolová zvonice s hodinami, zdůrazněnými odstupňovaným polem. Nastavené prosklené patro pro zvony se zaobleným nárožím završuje hruškovitě vzdutá helmice s měděnou střechou, na jejímž vrcholu je posazen kalich. Věž vévodí jižnímu průčelí. Kněžiště s předsunutým balkonem nad přízemím je zakončeno hladkým trojúhelným štítem, prolomeným jen eliptickým okénkem, který ve vrcholu přechází v komín. Východní čtyřosé průčelí kostela je málo přístupné, členěné odstupňovanými lizénami, vybíhajícími ze zbrázděného soklu, podobně jako v průčelí severním, jen s tím rozdílem, že se otevírá stejně jako na západ půlkruhovými okny. Je završeno valbovou střechou nad pravoúhle odstupňovanou římsou. Půlkruhová okna jsou v lizénách naznačena jen v omítce a zeď je prolomena třemi kulatými okny, osvětlujícími schodiště vedoucí na kruchtu. V ose levé brány je směrem do náměstí situován hlavní nálevkovitý portál kostela, přístupný rampou a několika schůdky. Má hladké zkosené ostění s přesahující nadpražní římsou. Nad ním byl v omítce umístěn nápis: „Věřte evangelium“, zdůrazňující hlavní symbol evangelické víry. Nad nápisem je pak znatelný dekorativní profilovaný kruhový motiv. Portálem se vstupuje do nevelké předsíně, odkud vedou dvoukřídlé dveře do lodi kostela a nalevo schodiště na kruchtu. Podlaha je provedena z keramických dlaždic geometrického vzoru, zrcadlo stropu zdůrazňuje do hrany vytažená štuková lišta trojúhelného profilu. Křídla kyvných dveří („lítaček“) mají skleněné výplně hvězdového tvaru. Po pravé straně od vchodu je do zdi vsazen základní kámen s pamětní deskou. V rohu proti schodišti je pod informativními panely o historii a stavbě kostela umístěna kubizující skříňka. Po schodišti, osvětleném ocelovými okny z vyžlabených paprskovitě uspořádaných prutů, vystoupíme na podestu kruchty s dlažbou z geometrických linií. Dveře s výplněmi ve tvaru čtyřcípých hvězd jsou fládrované s motivy horizontálních kosodélníků. Jsou zasazeny v zárubni s okosenými rohy, které najdeme ve většině komunikačních otvorů v kostele i přilehlé faře. Symetricky umístěné shodné dveře vedou z kruchty do místnosti archívu nad předsíní. Na kruchtě stojí skříň varhan. Na východní stěně je patrná větrací mřížka teplovzdušného vytápění ve zdi. S kruchty lze nejlépe přehlédnout celý interiér kostela. Vyznívá kontrastem světlých ploch stěn a tmavých hmot vybavení a je podtržen geometrickým vzorem černobílé teracové podlahy. Dominantou interiéru jsou čtyři velké lustry, jejichž závěsy a stínidla jsou odvozena z ideálního stereometrického útvaru krystalu. Pod kruchtou se při severní stěně nachází model k pomníku Mistra Jana Husa před kostelem. Na podlaze lodi mírně skloněné směrem ke kněžišti jsou umístěny dva bloky dubových lavic. Pravý blok je opatřen věšáky na klobouky a deštníky, protože po pravé straně sedávali muži, nalevo ženy. Přední lavice po obou stranách jsou znatelně kratší, stojí na čestném místě poblíž kazatelny. Zasedalo v nich volené představenstvo sboru, staršovstvo. Před kazatelnou je umístěn stůl Páně (menza) ve tvaru kalicha, zhotovený podle Liskova návrhu v závodě Antonína Svobody s použitím několika druhů kamene. Čistý tvar menzy umocňuje také struktura a barevnost materiálu i opracování jeho povrchu. Interiér kněžiště se zalomeným odstupňovaným stropem, na němž visí dva malé lustry, odvozené z velkých osvětlovacích těles v lodi a doplněné navíc ověsky z broušeného skla, zaplňuje kazatelna. Do mělkého prostoru je zakomponována jako nábytkový komplet, vyznívající v obložení stěn. Sestává z řečniště uprostřed a z pažení se zabudovanými lavicemi pro duchovní hodnostáře po stranách a vytváří tak pohledovou kulisu. Vlastní kazatelna, vyklenutá do půlkruhu, je členěna zkosenými plochami vytaženými do hran, které se vřezávají do madla a soklu. Vlevo i vpravo od kazatelny jsou umístěny dvě tabule na texty písní v podobě stylizované otevřené knihy se zalamovaným obrysem. Dveřmi v prosklené stěně napravo se vchází do přednáškové síně, která byla původně oddělena pouze závěsem od lodi kostela, aby si v případě velkého počtu lidí mohli všichni vyslechnout kázání. Je osvětlena třemi půlkruhovými okny jako v lodi. Přednášková síň byla vybavena židlemi z ohýbaného bukového dřeva, dovezenými z vídeňské továrny světoznámého Michaela Thoneta. V tomto prostoru se nekonaly jen lekce duchovního zaměření, ale i naučné přednášky na nejrůznější vlastivědná témata. Na jižní stěně proti oknům je (od roku 2006) umístěna galerie podobizen významných osobností, které se zasloužily o pečecký sbor i stavbu kostela. Ještě před jejím dokončením v roce 1916 byla místnost nazvána Jeronýmovou síní, na počest pětistého výročí upálení Husova přítele, univerzitního mistra a kazatele Jeronýma Pražského, připomenutá nástěnnou malbou. V současné době se síň využívá k bohoslužbám a k nejrůznějším sborovým akcím. Z Jeronýmovy síně se vstupuje do vlastní fary přes kancelář. Prostor v jejím sousedství, pod věží, je využit pro WC. V přízemí fary, budované na svou dobu jako moderní vila, se nacházel vedle vstupní chodby přijímací pokoj, jídelna s arkýřovým oknem a kuchyň. Ta byla přístupná také z haly, ze které vedlo schodiště do patra s ložnicemi rodičů a dětí, pracovnou faráře a koupelnou, opatřenou kotlem na ohřev teplé vody. Z patra se vstupovalo také na věž k hodinám a zvonům. Pokojík pro hospodyni byl výhodně situován u schodiště v mezipatře..