
Kostel je jednolodní, s barokní dynamickou disposicí. Oltář je orientován k severozápadu. Dnešní závěr kostela (apsida) tvoří původní kaple, před ni představen téměř čtvercový presbytář a obdélná loď s konkávně vydutými risality s postranními vchody. Severovýchodní je dnes jediným funkčním spojením interiéru kostela s vnějškem, protože jeho protějšek i někdejší jihovýchodní hlavní portál jsou zazděny. Do přední části lodě vložena kruchta. Loď i presbytář kryjí plackové klenby s freskovou výzdobou. Zařízení poškozené povodní se postupně vrací na původní místo.
Původní kapli nad pramenem postavil litoměřický barokní architekt Ottavio Broggio v letech 1708–12. Do dnešní podoby ji týž autor rozšířil v letech 1729–32. Vzhledem ke své poloze v úžlabině souběžné s Labem (staré zanesené rameno?) několikrát poškozen velkou vodou, naposledy těžce roku 2002. Od té doby opravován.
V Novém zákoně je popsáno setkání těhotné Panny Marie s její příbuznou Alžbětou, rovněž těhotnou; budoucí matkou Jana Křtitele. Panna Marie poté, co je jí andělem zvěstováno že porodí Syna Božího spěchá aby navštívila Alžbětu a byla "prostřednicí milosti"; aby předala posvěcení nenarozenému Janu Křtiteli. Alžběta byla těhotná i přes svůj vyšší věk a údajnou neplodnost, její těhotenství mělo být podle zjevení Archanděla Gabriela pro Pannu Marii důkazem že Ježíšovo narození bude zázrak a zvěstování je pravdivé.