Brada

Můžete jet na kole, autem nebo pěšky z Jičína směrem na Turnov. Před obcí Podulší odbočíte vlevo do kopce po modré a dáte se stále vzhůru k penzionu Sportcentrum - Brada. Hned za ním je skála vysoká asi 4 m a za skálou začíná stezka vzhůru přes skálu. Když se vyškrábete nahoru dostanete se na plošinu, na které je vztyčen kříž a dvě sochy (sv. Petra a sv. Pavla) na paměť bitvy z roku 1866 mezi pruskou armádou a saskými a rakouskými vojsky. Zvlněný povrch palouku nechává tušit, kde stály hradní budovy, prohlubenina je snad na místě bývalé studny. Dopředu se nám otevře pěkný výhled na Jičín a dozadu k lesu je prudký sráz a při jeho okraji, hned na začátku palouku jsou zbytky zdiva hradu. Nejstarší zprávy o hradu Brada jsou z let 1241–1263 (podle jiných materiálů byl hrad založen v roce 1250 nebo 1258), kdy zde sídlil Pakoslavův syn Načerat, který se psal z Brady. V té době k tomuto panství patřil i Jičín. Hrad zpustl koncem 15. století..

Jak dlouho zůstal hrad v královských rukách, není jasné. V roce 1371 ho již drželi zřejmě páni z Vartemberka, kteří zde ovšem nesídlili. Husitské války se Brady nedotkly. Od Vartemberků ji zdědila roku 1434 Machna z Veselé, od níž se přes Haška z Valdštejna dostala koupí před rokem 1452 do držení Markvarta z Labouně. Tehdy se opět stal hrad rezidenčním objektem (dlouho před tím byl využíván pouze jako mocenský opěrný a správní bod). Markvartův syn Otík ho v osmdesátých letech prodal Mikuláši Lickovi z Rýzmburka. Když Mikuláš v roce 1500 hrad dále prodával Mikuláši Trčkovi z Lípy a na Vlašimi, uvádí se Brada již jako pustý hrad. Za prusko-rakouské války byla roku 1866 ve zříceninách umístěna rakouská baterie. Zhruba v téže době zničily část hradního areálu lomy na pískovec. Rozsáhlý hradní areál měl zhruba oválný obrys. Značná část jeho plochy na západní straně je dnes zničena lomy. Dochovanou východní část obvodu obchází příkop, před nímž byl vyhozen val. Přístupová cesta zřejmě do hradu vedla od severu. Dochovaný zbytek plochy vlastního areálu se rozpadá do dvou výškových úrovní. Na dochované východní straně je zřejmě obě obíhá parkán s pozůstatky parkánové hradby a nejméně dvou až tří polookrouhlých bašt. V severním ukončení níže položené části dispozice se dochoval pozůstatek nejméně dvouprostorové budovy, jejíž část nádvorní zdi vystupuje do stěny lomu. Z vlastního jádra hradu se dochoval pouze nevelký východní střep, na němž dnes stojí zmíněný pamětní kříž a skalka, která je zřejmě pozůstatkem západního nároží. Jádro mělo patrně čtvercový obrys, o jeho zástavbě však nic nevíme. Informace o podobě hradu Brada jsou do té míry fragmentární, že neumožňují žádnou detailnější představu, a proto ani žádnou charakteristiku či zhodnocení. Jediným nesporným faktem zůstává skutečnost, že šlo o hrad značně rozměrný. Zlepšení opevnění polokrouhlými, dovnitř otevřenými baštami, lze nejspíše spojit s úpravami provedenými Markvartem z Labouně. Poměrně hustý krok bašt i jejich podoba mohou značně připomínat vnější opevnění nedalekého hradu Kumburku, vzájemný vztah či ovlivnění obou realizací nelze za současného stavu vědomostí blíže určit..

Vrch i stejnojmenná ves jsou dnes částí obce Podůlší. K zříceninám vede od východu cesta kolem staré zvonice k místu první brány, z níž zbyla jen malá vyvýšenina. Stará hradní cesta je odtud vroubena skoro nezřetelným zbytkem hradební zdi až do místa, kde stávala okrouhlá jižní věž. Další směr cesty je přerušen pískovcovým lomem, který porušil západní část hradu. Na palouku mezi hradní plošinou a terasou někdejší hradby stojí kříž a sochy sv. Petra a Pavla připomínající bitvu, která byla dole pod vrchem svedena v r. 1866 na den sv. Petra a Pavla. Zvlněný povrch palouku prozrazuje, kde stály hradní budovy, prohlubenina kryje bývalou studnu. Nad srázem druhého lomu stojí zbytek zdi, který svědčí o mohutnosti hradebních staveb. Nejstarší zprávy o hradu Bradě jsou z l. 1241–1263, kdy zde sídlil Pakoslavův syn Načerat, který se psal z Brady. Další zpráva je z r. 1304, kdy král Václav II. odňal Lévovi z Konecchlumí hrad Bradu a město Jičín a dal mu za to ves Štítary. Tehdy byla Brada připojena ke královskému hradu Veliši a za Jana Lucemburského získali v r. 1327 toto panství Vartemberkové. K Veliši patřila Brada až do konce 30. let 15. století, kdy ji od Haška z Valdštejna koupil Markvart z Údrnic a z Labouně. Jeho syn Otík prodal Bradu brzo po r. 1482 Mikuláši Lickovi z Rýzmburka. Ten však zde nesídlil a nechal hrad zpustnout. Na sklonku 15. století prodal Mikuláš Licek pustý hrad Bradu a deset vsí Mikuláši Trčkovi z Lípy a na Veliši, který je připojil k velišskému panství. Hrad Brada se postupně změnil ve zříceninu.