
Ve Španělské kapli se tradičně - v roce 2011 už po třicáté - začíná etapová pěší pouť ze severní Moravy a Slezska na Velehrad.
Je to vždycky v neděli koncem února ve 13 hodin a toho dne se pěšky dojde do Lhotky. Pak se autobusem vrátí domů. Za měsíc je pak další etapa do Rajnochovic atd. až na Velehrad.
Neděle je vybrána tak, aby účastníci mohli být i na zahájení pěší pouti z Levého Hradce u Prahy na Velehrad. Tam to bývá vždy v sobotu kolem 19. února (19.2.982 tam byl totiž zvolen první český biskup -Vojtěch Slavníkovec).
Letos to padne právě na sobotu, takže ze Španělské kaple se vychází další neděli - 27.2.2011 v těch 13 hodin.
Josefa v ose ambitu vystupující vně obvod. Celý areál byl barokně upraven. Později byl areál doplněn o obydlí špitálníků na severní straně hlavní kaple a o hospodářskou budovu na jihu. Na přelomu 18. a 19. století byl ambit zbořen stejně jako kaple sv. Lukáše a obě východní nárožní kaple. Zůstala jen vnější obvodová zeď. Po roce 1864 byla v závěru kaple postavena vysoká čtvercová věž zakončená jehlancovou střechou.
Jedná se o tzv. Španělskou kapli, jinak také Poutní kapli Panny Marie Bolestné, která zde byla vystavěna v podobě dřevěné kapličky nad hroby španělských císařských vojáků, jež zde byli v roce 1621 pobiti protestantskými vojsky. Bývalá dřevěná kaple se časem změnila na významnou poutní kapli z pevného materiálu. V zadní straně nás zaujme mohutná obvodová kamenná zeď s baštovitými útvary v nárožích a vystupující mohutnou půlkruhovou baštou v ose zadní strany. Nejedná se o opevnění kaple, nýbrž o pozůstatky nárožních kaplí a kaple sv. Josefa v ose stavby. Okolí kaple je volně přístupno, méně již její interiér, který je po většinu roku uzavřený.
Mezi léty 1724 – 27 nahradili jezuité kapli zděnou stavbou svatyně. Kaple se stala poutním místem a mezi léty 1744 a 1763 byla doplněna o ambit s válcovými kaplemi v nárožích a válcovou kaplí sv. Josefa v ose ambitu. Areál byl rozšířen i o obydlí špitálníků a hospodářský objekt. V roce 1787 byla na rozkaz císaře Josefa II. kaple uzavřena, ale již roku 1791 (rok po císařově smrti) se zde konala česká kázání a v ostatních částech areálu byl zřízen erární sklad soli. V pozdějších dobách byl zbořen ambit a až na vnější zdi i kaple sv. Josefa a obou nárožních kaplí, protože podél zadní strany ambitu byla vybudována hala. Kompaktní zůstala jen samotný kostelík (kaple), čelní (uliční) strana s oběmi nárožními kaplemi a kamenná ohradní zeď s obvodovými zdmi po zbylých nárožních kaplích a kapli sv. Josefa. V roce odkoupil od církve kapli soukenický mistr František Mech a obnovil její původní církevní funkci. V roce 1838 bylo opět povoleno kapli využívat pro bohoslužby. Areál skladů, které vznikly ve dvoře areálu kaple byl vykoupen a upraven. Samotná kaple byla v roce 1841 slavnostně vysvěcena a roku 1864 romanticky upravena. K závěru kaple byla nákladem Ignáce Mischela z Kaiserhuldu přistavěna věž a dvě boční kaple. Drobnější a dílčí úpravy proběhly také v roce 1891 a 1898.