Hlavní palác
© Luděk Pitter 07/2005
Z popisu A. Sedláčka, terénu, zbytků opevnění a zdiva na zalesněném kopci Třemšíně je jasné, že zde existovala dvě hradiště (starší z doby prehistorické), k jejichž vymezení a vročení může přispět archeologický výzkum. Nejstarším známým pánem hradu Třemšína byl Beneš z Třemšína (1349), po němž se uvádějí Hroch z Třemšína (1389) a koncem 14. století ještě Diviš z Třemšína. Hrad s vesnicemi Roželovem a Plchovem spadl pak jako odúmrť krále Václava IV., který je daroval v r. 1403 Janu Zajíci, který se psal z Třemšína. V letech 1423–1446 se připomíná Beneš z Třemšína a po něm Mikuláš Vepř (1436–1446), seděním na Třemšíně. Hrad tedy v té době ještě stál. Pozdější držitel Rožmitálu, Zdeněk Lev z Rožmitálu, dosáhl v r. 1528 od krále Ferdinanda I. povolení k opravě opuštěného hradu Třemšína, ale k tomu již nedošlo a zkáza pokračovala.
Mnoha pověstmi opředená hora se stala v minulém století místem národních poutí. Z geologického hlediska je velmi podobná Blaníku – kříží se u ní několik hlubinných tektonických zlomů (zejména klatovský a jáchymovský). Romantická úprava vrcholu výrazně pozměnila stopy středověkého hradu, zaniklého za husitských válek, i mnohem dávnějších slovanských a keltských hradišť. Nejvýraznějším prvkem zůstal hluboký, ve skále vylámaný příkop, překlenutý umělou kamennou hrází, po níž je možno projít od kapličky do bývalého vnitřního hradu. Právě zde prý podivný skřet, zvaný „třemšínský mužík“ hlídá ukrytý poklad. Dřevorubci se v lesích na svazích Třemšína obávali ohnivého hada a vypráví se o ženě, která tu srpem zabila draka. Že by vzpomínka na obětní srp keltských druidů? Psychotronik Pavel Kozák tvrdí, že nedaleko příkopu zjistil zbytkovou energii létající bytosti, jež mohla být zvána drakem a jejíž vyzařování je mírně negativní. Na vrcholu hory… číst dále
|
Přihlášení |
