
V souvislosti s kostelem je velmi často zmiňována podobnost jeho průčelí, které výrazně ustupuje za uliční čáru, s jihonizozemskými kostely jezuitů. Oválná dispozice lodi je charakteristická pro karmelitánské stavby. Zajímavě je řešeno i prosvětlení kostela. Zařízení je jedno z nejkvalitnějších té doby, sochy od M. V. Jäckla a obrazy od P. J. Brandla.
Stavbu kostela však od začátku provázely nesnáze. Původní místo pro kostel bylo vybráno již roku 1665 a roku 1673 za účasti císaře Leopolda I. byl položen základní kámen. Práce na základech kostela však začaly až v letech 1681-1682. V té době však vznikl spor s majitelem sousedního pozemku, kterým byl kníže Lobkovic. Na základě jeho stížnosti císař nechal stavbu zastavit. Spory jsou i o autorství projektu a ani dnes to není zcela jasné. Stavba byla nakonec znovu zahájena roku 1689 dokončena 1692 a včetně vnitřního zařízení byl kostel dokončen až roku 1702.