Ladronka

Stopy po jednom z nejstarších lomů, patřícím řádu Johanitů můžete najít západně od Ladronky. V době Karla IV.byly na okolních stráních zakládány vinice. Pozemky v okolí v roce 1688 koupil italský generál Filip Ferdinand de la Crone (jehož jméno Pražané komolili na Ladrone) od barona Švihovského. Panství sahalo na jih až k Plzeňské ulici a smíchovská usedlost čp. 121 byla také nazvána později Ladronkou. Hrabě nechal na břevnovské pláni u staré říšské silnice (a současně u poutní cesty z hradčanské Lorety do kláštera v Hájku) vystavět barokní zájezdní hostinec. Jeho vdova prodala usedlost na počátku 18. století velkopřevorovi řádu maltézských rytířů (johanitů) – hraběti z Persingu. V bojích o rakouské dědictví, byla Ladronka poničena. Byla sice obnovena a dál sloužila jako hostinec, její význam ale upadal, protože nová silnice postavená v 19. století, se jí vyhnula. Později byla přeměněna na hospodářský dvůr. V roce 1922 přešla do majetku města Prahy a hospodářské budovy byly upraveny pro bydlení. Několik rodin zde bydlelo až do padesátých let minulého století. Později zde sídlil podnik Sady, lesy, hradnictví a usedlost chátrala, přestože byla od roku 1964 pod památkovou ochranou. V roce 1993 obsadila zničenou Ladronku skupina squatterů, která se ji pokusila oživit. Vzniklo zde centrum alternativní kultury, které bylo ve své době proslavené mezi nezávislou subkulturou v celé Evropě. V roce 2000 byli squatteři násilím vystěhováni a Ladronka zůstala opět prázdná. V roce 2002 městská část Praha 6 ve spolupráci s hlavním městem Praha započala rekonstrukci usedlosti i přilehlého parku, která byla dokončená v roce 2005. O rok později vyhlásila odborná komise Ladronku Stavbou roku..