Maškovec

1420 povídalo se, že bývaly na tom místě dvě vesnice a že později spojeny v jednu ves tak, že obyvatelé její podlé nadání „p. Maškovského“ všech městských živností se hleděti mohli. (O čemž posud svědomí na zámku Krumlovském uložené šíře vypravuje.) Od Újezda na západ jsou dvě samoty: jedna řečená „u Kotků“ a druhá „Mašek“ neb „Maškovský.“ Ale tato stojí na tom místě teprve několik let; dříve bývala o kus dále k jihu, skorem na kraji stráně, která příkře k Vltavě spadá. Vltava totiž prodírá se tu lesnatými, skalnatými stráněmi asi tak, jako se výše na toku jejím spatřuje. Na kraji této stráně blíže dotčeného dvořiště, kde tvoří skály strmý sráz na způsob stěny, spatřují se skrovné zbytky hradu, kterýž se Maškovec jmenoval a sídlem vladyk Újezdských býval. Příkopy jindy hluboké, ač nyní zanesené, zavírají čtverhranné, borovím porostlé hradiště na třech stranách, a k větší jistotě byl na jižní straně dvojí příkop. Z hradu zbylo jen něco málo zdí, kteréž jest lépe viděti od řeky, než na hradišti. ještě před 60 lety byly tu vysoké zdi, ale od té doby na hradišti vandalsky hospodařeno. Nejvíce přičinil se o bourání zdí jakýsi Pachner z Egenstorfu, který r. 1826 dvůr Kotkovský koupil, zdi rozmetal, kamení prodal a rum na své pole zavezl. Když Pachner dvůr r. 1838 prodal, zbyla na Maškovci ještě zeď vysoká s velikým vylámaným otvorem, ale i ten brzo podkopán a zničen. Roku 1842 sesula se jedna polovice a zbyl pilíř jediný, ale i ten již před lety byl vyvrácen. Když pak žádných zdí na povrchu nezbylo, posázeno hradiště borovím. Při jednom kopání (roku 1841) nalezeny mezi rumem kostra lidská, železné zbraně a jiné starožitnosti, kteréž dělníci kamsi zahodili. Nivy na té i na oné straně řeky slovou posud „ke hradu“. Újezd byl již ve 13. století v držení rodu, z něhož pošli páni ze Strakonic, Pořešína, Drahonic, Křemže a Srdova, užívajíce znamení erbovního šípu či střely. Vernéř z Újezda přítomen byl r. 1263, když Přemysl král klášter Korunský vysadil, a stojí jako svědek mezi samými pány i před Bavorem ze Strakonic. Ale potomci jeho rozrodivše se schudli a byli potom ve stavu vladyckém. Roku 1279 připomínají se Valkún z Újezda, Brum a Vernéř bratří. Brum slove roku 1298 z Vítějovic a stal se, tuším, praotcem pánů z Pořešína, kdežto od jednoho z jeho bratří Srdovští a Újezdští pocházeli. Vernéř ze Srdova vyskytuje se roku 1359–1369 jako patron kostela Újezdského; synové jeho byli, tuším, Buzek, Vernéř (r. 1370–1391), Valkún (r. 1370–1406), Brum (r. 1370–1401) a Buzek bratří z Újezda. Buzek tento jmenoval se také Vilém a připomíná se až do r. 1391. Začasté se čtou jména jich v pamětech Rožemberských, někdy i v zápisech strýců jich Pořešínských a Křemžeckých. Rozdělivše se o Újezdské zboží dostali nevelikých dílův a chytali se i loupeží. O tovařiších Valkounových se povídalo, že pobrali sukno na silnici a Valkoun že jeden postav toho sukna obdržel. Lotříci prý měli stav u něho; syn jeho Petr se střelcem svým a jiní tovařiši vzali na silnici 28 postavů barevného sukna kupcům ze Salcpurka, „a to jsou nesli na Újezd, na tvrz podlé Maškovce“. Hrad Maškovec postaven byl snad již roku 1380. Tehda (22. února) zapsal „Buzek z Újezda seděním na Maškovci“ věčný plat 2 kop na všem zboží svém Henslinovi měštěnínu v Budějovicím, neb si byl od něho peníze vypůjčil. Roku 1401 dne 11. listopadu prodal Bohunkovi faráři Budějovskému jednu kopu platu na jednom láně u Újezda a r. 1407 dne 8. listopadu zastavil Ondřejovi kaplanu v Újezdě kus Vltavy i s lovy nade vsí Boršovem. Při takovém hospodářství nebyla snadná věc panství udržeti. Čásť vsi Újezda držel již r. 1435 Oldřich z Rožemberka, podávaje kněze k oltáři p. Marie. Maškovec byl ještě dříve prodán. Za husitských válek seděl na Maškovci Racek z Drahonic, jenž byl velice proti mysli okolním pánům katolickým. Jsa ve srozumění s pověstným Smilkem ze Křemže dovolil, že tento v okolí loupil a zejména (podlé útrpného vyznání zajatého zločince) u Maškovce na silnici ryby a herynky pobral a je na Křemži přivezl. Pro přátelství to sliboval i za druha Smilova, Jana Roubíka z Hlavatec (r. 1425, 6. července), jenž byv jat od Budějovských směnou za Vaňka, souseda jich, byl propuštěn. Vedlé něho připomíná se roku 1425 Jan z Drahonic, jinak z Maškovce. Komu patřil Maškovec za dob následujících po válkách husitských, nenachází se nikde v pramenech nám známých poznamenáno; toliko to víme, že jej koupil asi r. 1455 Jindřich z Rožemberka a že jemu toho roku 30. září (jenž byl den úterní) úředník jeho Jan Rous z Čemín psal, že pojede v pondělí do Prahy, aby Maškovec a Dobronice pánovi ve dsky přijal „vedlé napomenutí těch“, kdož klásti ve dsky mají. Ke zboží Maškovskému počítaly se potom (jak seznam r. 1483, 16. října sepsaný svědčí) vsi Újezd, Milikovice, Rančice, mlynář pod Maškovcem a dvůr Maškovec, z něhož povstala samota nyní Mašek řečená. Nicméně zboží to, ještě ke konci 15. století jako samostatné uvozované, počítalo se na počátku 16. století (a to tuším od těch časů, co blízký Dívčí Kámen spustl) k úřad Krumlovskému. Poněvadž pak páni Krumlovští Maškovec koupivše o jeho opravení ani dost málo se nestarali, tím méně zde purkrabí dosazovali, proto hrad náš záhy spustl a byl ssutinou již na konci 15. století. Vok z Rožemberka si vymínil r. 1493, 4. prosince k výživě své mimo panství Třeboňské také „všecky roboty, kteréž příslušejí k hradu sbořenému, řečenému Maškovec“. Když pak Petr z Rožemberka r. 1541 přiznání ke dskám sepsati dal, jaké tu zboží drží po předcích svých, uvedl takto rychtářství Újezdské: v Újezdě c. t. m. s podacím, v Rančicích c. t. m., dvůr Kosovec, dvůr Maškovec, mlýn pod Maškovcem, Maškovec zámek sbořený „i se vším, což k němu od starodávna přísluší“..

Jako první se připomíná v l. 1380–1387 Buzek z Újezda seděním na Maškovci. R. 1402 se připomínají Buzek z Maškovce a jeho syn Racek, r. 1425 příbuzný Jan z Drahonic, jinak z Maškovce. Racek byl za husitských válek na straně táborů, později však přešel do rožmberských služeb. R. 1455 koupil hrad, dvůr a vesnice Újezd (Kamenný), Milíkovice a Rančice Jindřich z Rožmberka. Hrad přestal sloužit svému účelu, pustl a r. 1493 se uvádí jako zbořený. V l. 1823–1841 majitel maškoveckého dvora kámen z hradní zříceniny rozprodával, takže jen zavalené příkopy a zbytek nepřístupné zdi označovaly čtvercový půdorys hradiště. Dnes ovšem stopy po bývalém hradu hledáme marně.

1420 povídalo se, že bývaly na tom místě dvě vesnice a že později spojeny v jednu ves tak, že obyvatelé její podlé nadání "p. Maškovského" všech městských žívností se hleděti mohli. (O čemž posud svědomí na zámku Krumlovském uložené šíře vypra vuje.) Od Újezda na západ jsou dvě samoty: jedna řečená "u Kotků" a druhá "Mašek\ neb "Maškovský." Ale tato stojí na tom místě teprve několik let; dříve bývala o kus dále k jihu, skorem na kraji stráně, která příkře k Vltavě spadá. Vltava totiž prodírá se tu lesnatými, skalnatými stráněmi ai tak, jako se výše na toku jejím spatřuje. Na kraji této stráně blíže dotčeného dvořiště, kde tvoří skály strmý sráz na způsob stěny, spatřují se skrovné zbytky hradu, kterýž se Maškovec jmenoval a sídlem vladyk Újezd ských býval. Příkopy jindy hluboké, ač nyní zanesené, zavírají čtverhranné, borovím porostlé hradiště na třech stranách, a k větší jistotě byl na jižní straně dvojí příkop. Z hradu zbylo jen něco málo zdí, kteréž jest lépe viděti od řeky, než na hradišti. ještě před 60 lety byly tu vysoké zdi, ale od té doby na hradišti vandalsky hospodařeno. Nejvíce přičinil se o bourání zdí jakýsi Pachner z Egens torfu, který r. 1826 dvůr Kotkovský koupil, zdi rozmetal, kamení prodal a rum na své pole zavezl. Když Pachner dvůr r. 1838 prodal, zbyla na Maškovci ještě zeď vysoká s velikým vylámaným otvorem, ale i ten brzo podkopán a zničen. Roku 1842 sesula se jedna polovice a zbyl pilíř jediný, ale i ten již před lety byl vyvrácen. Když pak žádných zdí na povrchu nezbylo, posázeno hradiště borovím. Při jednom kopání (roku 1841) nalezeny mezi rumem kostra lidská, železné zbraně a jiné starožitnosti, kteréž dělníci kamsi zahodili. Nivy na té i na oné straně řeky slovou posud "ke hradu."

Újezd byl již ve 13. století v držení rodu, z něhož pošli páni ze Strakonic, Pořešína, Drahonic, Křemže a Srdova, užívajíce znamení erbovního šípu či střely. Vernéř z Újezda přítomen byl r. 1263, když Přemysl král klášter Korunský vysadil, a stojí jako svědek mezi samými pány i před Bavorem ze Strakonic. Ale potomci jeho rozrodivše se schudli a byli potom ve stavu vladyckém. Roku 1279 připomínají se Valkún z Újezda, Brum a Vernéř bratří. Brum slové roku 1298 z Vítějovic a stal se, tuším, praotcem pánů z Pořešína, kdežto od jednoho z jeho bratří Srdovští a Újezdští pocházeli. Vernéř ze Srdova vyskytuje se roku 1359-1369 jako patron kostela Újezdského; synové jeho byli, tuším, Buzek, Vernéř (r. 1370-1391), Valkún (r. 1370-1406), Brum (r. 1370-1401) a Buzek bratří z Újezda. Buzek tento jmenoval se také Vilém a připomíná se až do r. 1391. Začasté se čtou jména jich v pamětech Rožem berských, někdy i v zápisech strýců jich Pořešínských a Křemžeckých. Rozdělivše se o Újezdské zboží dostali nevelikých dílův a chytali se i loupeží. O tovařiších Valkounových se povídalo, že pobrali sukno na silnici a Valkoun že jeden postav toho sukna obdržel. Lotříci prý měli stav u něho; syn jeho Petr se střelcem svým a jiní tovařiši vzali na silnici 28 postavů barevného sukna kupcům ze Salcpurka, "a to jsou nesli na Újezd, na tvrz podlé Maškovce."

Hrad Maškovec postaven byl snad již roku 1380. Tehda (22. února) zapsal \"Buzek z Újezda seděním na Maškovci\" věčný plat 2 kop na všem zboží svém Henslinovi měštěnínu v Budějovicím, neb si byl od něho peníze vypůjčil. Roku 1401 dne 11. listopadu prodal Bohunkovi faráři Budějovskému jednu kopu platu na jednom láně u Újezda a r. 1407 dne 8. listopadu zastavil Ondřejovi kaplanu v Újezdě kus Vltavy i s lovy nade vsí Boršovem. Při takovém hospodářství nebyla snadná věc panství udržeti. Čásť vsi Újezda držel již r. 1435 Oldřich z Rožemberka, podávaje kněze k oltáři p. Marie. Maškovec byl ještě dříve prodán. Za husitských válek seděl na Maškovci Racek z Drahonic, jenž byl velice proti mysli okoním pánům katolickým. Jsa ve srozumění s pověstným Smilkem ze Křemže dovolil, že tento v okolí loupil a zejména (podlé útrpného vyznání zajatého zločince) u Maškovce na silnici ryby a herynky pobral a je na Křemži přivezl. Pro přátelství to sliboval i za druha Smilova, Jana Roubíka z Hlavatec (r. 1425, 6. července), jenž byv jat od Budějovských směnou za Vaňka, souseda jich, byl propuštěn. Vedlé něho připomíná se roku 1425 Jan z Drahonic, jinak z Maškovce. Komu patřil Maškovec za dob následujících po válkách husitských, nenachází se nikde v pra menech nám známých poznamenáno; toliko to víme, že jej koupil asi r. 1455 Jindřich z Rožemberka a že jemu toho roku 30. září (jenž byl den úterní) úředník jeho Jan Rous z Čemín psal, že pojede v pondělí do Prahy, aby Maškovec a Dobronice pánovi ve dsky přijal "vedlé napomenutí těch," kdož klásti ve dsky mají. Ke zboží Maškovskému počítaly se potom (jak seznam r. 1483, 16. října sepsaný svědčí) vsi Újezd, Milikovice, Rančice, mlynář pod Maškovcem a dvůr Maškovec, z něhož povstala samota nyní Mašek řečená. Nicméně zboží to, ještě ke konci 15. století jako samostatné uvozované, počítalo se na počátku 16. století (a to tuším od těch časů, co blízký Dívčí Kámen spustl) k úřad Krumlovskému. Poněvadž pak páni Krumlovští Maškovec koupivše o jeho opravení ani dost málo se nestarali, tím méně zde purkrabí dosazovali, proto hrad náš záhy spustl a byl ssutinou již na konci 15. století. Vok z Rožemberka si vymínil r. 1493, 4. prosince k výživě své mimo panství Třeboňské také \"všecky roboty, kteréž příslušejí k hradu sbořenému, řečenému Maškovec.\" Když pak Petr z Rožemberka r. 1541 přiznání ke dskám sepsati dal, jaké tu zboží drží po předcích svých, uvedl takto rychtářství Újezdské: v Újezdě c. t. m. s podacím, v Rančicích c. t. m., dvůr Kosovec, dvůr Maškovec, mlýn pod Maškovcem, Maškovec zámek sbořený "i se vším, což k němu od starodávna přísluší.".