Pohled do nádvoří od severu
© Ivan Grisa 10/2009
Předchůdcem hradu bylo slovanské hradiště, založené koncem 10. století knížetem Boleslavem II. (Boleslav Mladý, na rozdíl od svého otce). To zaujímalo ostrožnu dnešního hradu a Starého Města. Původně zřejmě dřevěné stavby částečně nahradily v 11.–12. století objekty zděné, zachycené archeologickým výzkumem. V polovině 13. století vznikl na špici ostrohu královský hrad, ostatní území hradiště bylo opuštěno, začalo se nazývat Hroby. Posledním známým kastelánem hradu byl roku 1262 Jaroslav z rodu Markvarticů, který získal většinu majetku v okolí a postavil si hrad v Michalovicích (viz heslo). Jeho potomci roku 1344 přenesli do polohy Hroby město z údolí Klenice, kde zůstalo předměstí Podolec. Na místě královského hradu si zřejmě s využitím podstatné části jeho konstrukcí postavili rodové sídlo. To jim náleželo do roku 1468, kdy ho získali Tovačovští z Cimburka. Velká pozdně gotická přestavba proběhla počátkem 16. století za Jana… číst dále
Pod knížecím hradem stával o samotě mlýn na stoce, lemované olšemi. Mlynář utonul při povodni, mlynářka provozovala živnost dále se svým synem. Když dospěl, pojala ji veliká starost. Že byl hezký, urostlý junák, nejedna dívka se na něho pousmála a sama princezna častokráte pohlédla za ním z hradního okna. Aby syn při volbě nevěsty nepochybil, promluvila k němu mateřsky. „Vím, milý synu, že není daleká doba, kdy mi přivedeš domů nevěstu. Vyber si ženu hodnou a pracovitou, přiměřenou k svému stavu. Nehleď na krásu ani na bohatství, neboť krása oprchá a majetek rozeberou žoldnéři. Jen dobré srdce je zlatý poklad, o nějž tě nikdo neoloupí.“ „Jen se, drahá matko, o mne nestrachuj,“ utěšoval ji syn. „Až ten čas nastane, rád přijdu k tobě na poradu. Nedopustím, abys ve stáří uronila jedinou slzu.“ Uplynulo několik dní od toho rozhovoru, když syn všecek přepadlý ve tvářích a nevyspalý přišel si postěžovati své milé matce: „Měl jsem,… číst dále
|
Přihlášení |
