Sklabiňa

Jádro hradu bylo postupně z vnitřní strany zdi obestavěno obvodovou zástavbou podsklepených paláců, čímž se nádvoří velmi zmenšilo. Uprostřed nádvoří byla prý ještě na konci 19. století viditelná cisterna. Z původního jádra se dochovalo málo. Především úsek obvodové zdi na východě a jihovýchodě. Pod zemí se však nacházejí původní zasypané sklepy jádra. V 15. století byl hrad výrazně přestavován. Vzniklo opevněné předhradí, které svou hradbou obtáčelo celý obvod jádra hradu v odstupu 10 – 20 metrů. Západní úsek tohoto nového opevnění byl proti přístupové straně doplněn o dvojici drobných polygonálních bašt v nárožích. Hlavní brána do tohoto předhradí byla tvořena mírně klínovitou branskou budovou (věží) v severním nároží. Ve druhé fázi výstavby tohoto předhradí byla branská budova opatřena zděným předbraním, které svou zalamovanou hradbou a podkovovitou baštou v sv. nároží dostatečně chránilo vstup do hradu. Dodatečně bylo toto předbraní zastavěno jednotraktovou průjezdní budovou. Na sklonku 15. století, patrně za krále Matyáše Korvína, postavena v jihozápadní části opevnění pětiboká otevřená bašta zakončená cimbuřím. Podobná, avšak patrně vyšší bašta byla přistavěna k vlastnímu jádru hradu v místech původního vstupu. Ten překryla svou hmotou a stala se jakousi branskou věží. Horní dvě podlaží věže byla využita jako emporová kaple sv. Ondřeje. Z této fáze stavebního vývoje hradu se dochovalo již více. Takřka v původní výšce stojí vysoké torzo branské věže do jádra. Stržena byla pouze její jižní fronta napojená na jádro hradu. Lze si tak dobře prohlédnou takřka všechna podlaží věže i s bývalou kaplí, po které se dochovaly části architektonických detailů bývalých kleneb (dekorativní dříky a výběhy kleneb) a rozměrných hrotitých oken. Jen v úrovni základů se zachovaly některé příčky jádra hradu. Mnohem výrazněji se zachovala západní polovina opevnění předhradí s oběma polygonálními baštami, upravenou jihovýchodní baštou a klínovitou branskou věží předhradí. Ta se zachovala ze tří stran takřka v plné výšce. Torzálně se ve hmotě pozdějšího kaštiela uchovalo i zmiňované předbraní s okrouhlou baštou. Ve 2. polovině 16. století byl hrad nově opevňován a přizpůsobován tak novým vojenským trendům. Na jižní straně byl hrad doplněn o nové druhé předhradí. Tudy vedla nová přístupová trasa, kontrolovaná u vstupu drobnou tříčtvrtě válcovou baštou. Před budovu staršího předbraní byla postavena nová budova ukončená mohutnou polygonální dělovou baštou. Na dělovou baštu byla přestavěna i starší pětiboká bašta v jihozápadním obvodu staršího předhradí. Nově byla do jihovýchodního obvodu staršího předhradí vystavěna rozměrná trojpodlažní čtvercová stavba, která sloužila také jako dělová bašta. Z této fáze výstavby se nám dochovala především ona rozměrná čtvercová budova v jihovýchodním obvodu, z níž se velmi dobře dochovaly tři stěny do výše takřka třetího patra. Většina hmoty objektu s polygonální baštou před bývalým předbraním je dodnes obsažena ve zřícenině kaštiela. Z obvodu druhého předhradí se mnoho nezachovalo. Jen menší střepy obvodové hradby na jihovýchodě. Na počátku 17. století byly obě dělové bašty v jihovýchodním i jihozápadním obvodu předhradí upraveny pro obytné a hospodářské účely. Původní opevnění na severu s polygonální dělovou baštou bylo přestavěno v pohodlný a representativní renesanční palác (kaštiel), který se více méně v nezměněné podobě dochoval až do roku 1944, kdy jej podpálili nacisté. Přístupová severní a severozápadní strana byla doplněna o mladší třetí předhradí se dvěma polygonálníma baštama, mezi nimiž byla umístěna nová vstupní brána. Z této etapy vývoje hradu se především dochovala vlastní hmota kaštiela (paláce), který jak je možno na starých fotkách, byl obydlen až do osudného roku 1944. Dnes je to rozpadající se ruina. Z nového předhradí se dochovaly torza obou polygonálních bašt, z nichž jižní je nově opravena a zastřešena.

Čili oproti jiným hradům v okolí je ten Sklabiňský poměrně mladší. V roce 1339, když byla od zvolenské župy oddělena samostatná Turčianská župa, se hrad stal majetkem krále a jím dosazený hradní kastelán byl zároveň turčianským županem. V letech 1410 až 70 měl hrad v lenním držení rod Ondřeje Balického. Za jejich držení hrad dobyli a vypálili husité. Koncem 15. století se v držení hradu vystřídali Jan Ernest, král Matyáš Korvín (po r. 1487) a Jan Zápolský. Právě s držením krále Matyáše je spojeno moderní opevňování hradu. V roce 1527 připadl hrad Habsburkům, respektive Ferdinandu I., který polovinu hradu zastavil Františku Révayovi a druhou šalamounsky Ladislavu a Mikuláši z rodu Makedonských. Tento stav nevydržel dlouho neboť již roku 1540 je hrad jen v rukou Révayovců. Ti hrad v letech 1554, 1563 a na počátku 17. století rozsáhleji opravovali, rozšířili a zdokonalili v systému vojenské obrany. Na přelomu 16. a 17. století si Révayové upravili původní opevněné předbraní na pohodlný a reprezentativní palác s dekorativním vstupním portálem. Nad ním se nacházela nápisová deska upomínající na rok dostavby 1610 a stavebníka Petra Révaye a jeho ženu. Roku 1623 hrad na krátkou dobu obsadilo vojsko Gábora Bethlehena. Reakcí na to bylo v r. 1630 bylo dostavěno nejmladší předhradí se dvěma polygonálními baštami při bráně. Zde se nacházela další deska s upomínkou na tuto výstavbu. V této době hrad převzal úlohu hradu Znieva. Na Sklabiňu se přestěhoval archiv cenných listin. Již v průběhu 17. století přestal nevyhovující, chladný horní hrad (jádro hradu) vyhovovat obyvatelům hradu a ti se koncentrují v obydlích kolem zámku (paláce). Na konci 17. století bylo jádro opuštěno zcela a dokonce z něj odvezeno i veškeré vybavení. Po přesídlení Turčianské stolice v polovině 18. století do Martina ztratil hrad svůj poslední význam a začal chátrat ještě o to rychleji. Z roku 1800 pochází zmínka o zřícení hradní kaple sv. Ondřeje, což jen podtrhuje tristní stav hradu. Ačkoliv definitivně zchátralo jádro hradu, byl zámek na předhradí udržován a využíván Révayovci jako letní sídlo a rodové muzeum. Definitivní zánik i zámku přinesl rok 1944, kdy byl zámek vypálen ustupujícími nacisty. Rod Révayů držel hrad až do poloviny 20. století, čili více než 400 let. V současnosti je hrad spravován občanským sdružením, které o hrad pečuje a usiluje o jeho záchranu.