Brocno

stol. Kde však stávala a jakou měla stavební podobu, dosud nevíme. Za Kaplířů ze Sulevic byla ve druhé polovině 16. stol. postavena nová renesanční tvrz, snad na místě starší gotické tvrze. V roce 1623 je Brocno jmenováno jako městečko s tvrzí. Za třicetileté války byla tvrz značně poškozena a až koncem 17. stol. byla tehdejšími majiteli Ratzenbergery barokně upravena a rozšířena a tím změněna na zámek. Následující stavební zásahy proběhly koncem 18. století za Wiemmerů. Když pak zámek roku 1933 vyhořel, byl následně necitlivě obnoven. Dnes tvoří objekt zámku obdélná budova se dvěma kratšími křídly směřujícími k severu. Je kryta valbovou střechou. Starší část stavby představuje střední a západní křídlo, tvořící v půdoryse tvar písmene L. Boční východní křídlo pak vzniklo za přestavby koncem 17. stol. Po roce 1989 přešel zámek, využívaný v předchozích letech Místním národním výborem v Brocně k bytovým účelům, opět do soukromého vlastnictví. Zámek ale už od konce osmdesátých let 20. stol. živořil, byl postupně opuštěn a zpustl. Ani po roce 1989 se stav nezlepšil, takže dnes stojí ve vsi prázdný, s vytlučenými okny a narušeným zdivem. Stavbu udržuje při životě pouze střecha, na které drží jako zázrakem krytina.

Toto nepříliš výnosné zboží držela univerzita až do r. 1376, kdy je vyměnila s Jindřichem Škopkem z Dubé za jiné obce. Brocno pak bylo připojeno k Liběchovu. Za husitských válek se zmocnil Brocna Zikmund z Vartemberka, ale r. 1436 je musel podle nařízení císaře Zikmunda postoupit Mikuláši z Tuhance. Toho vystřídal v r. 1452 Aleš z Velešic a tehdy je poprvé doložena i zdejší tvrz; vznikla patrně krátce před tím. Po Alešově smrti r. 1478 získala statek jeho druhá dcera Kateřina, manželka Albrechta Kaplíře ze Sulevic z větve osterské. Kaplířové drželi tvrz a ves Brocno až do r. 1598, kdy Jiří Kaplíř Osterský ze Sulevic zemřel. Patrně v této době byla tvrz renesančně přestavěna. Brocno pak koupila Jiřího vdova Magdalena a v r. 1603 je odkázala synu Vojtěchu Vladislavu Kaplířovi. V závěti však odkázala svému druhému manželu Alexandru Kejovi z Hiršfelda a svým dcerám tak velké finanční částky, že Vojtěch Kaplíř byl v r. 1604 nucen prodat Brocno svému nevlastnímu otci Alexandru Kejovi. V r. 1612 vystřídal Keje z Hiršfeldu Petr Kouč z Kouče, který r. 1615 prodal menší polovinu Brocna Oldřichu Kaplíři ze Sulevic, majiteli sousedních tvrzí Chcebuze a Radouně. Druhá polovina Brocna zůstala v držení Kejů. Pro účast Oldřicha Kaplíře ze Sulevic na protihabsburském povstání v l. 1618–1620 propadla jeho část vsi (zvaná někdy i Horní Brocno nebo Malé Brocno) konfiskaci, ale byla mu ponechána jako manství. V této části byl tzv. Jaršlovský dvůr s obytným stavením, které je někdy pokládáno za druhou tvrz. Šlo však asi jen o sídlo panských úředníků. Na jeho místě byla koncem 18. století, za Pachtů z Rájova, postavena mohutná čtyřpatrová, zdaleka viditelná, pozdně barokní sýpka s mansardovou střechou a pilastry, která dodnes slouží hospodářským účelům. Tato část Brocna patřila do r. 1683 k Chcebuzi a pak byla připojena k Liběchovu. Druhou, větší část, tzv. Dolní Brocno, kde stávala renesanční tvrz, vlastnil Václav Kej z Hiršfeldu, bratr již zmíněného Alexandra. Václav byl pro účast na protihabsburském povstání z l. 1618–1620 odsouzen r. 1623 ke konfiskaci poloviny jmění. Brocno koupila za 19 500 kop grošů míš. Polyxena z Lobkovic, ale když zjistila, že je statek zcela zpustošený, odmítla jej převzít. Proto byl nakonec tento díl ponechán vdově po Václavu Kejovi, Dorotě, rozené Kaplířové. Její jediná dcera Estera Judita se provdala za Kašpara Ratzenbergera z Ratzenbergu a r. 1636 převzala od matky Brocno. Statek zůstal mnoho let zcela zpustlý, a proto ho nakonec královská komora prodala r. 1668 pěti dětem Estery Judity za 10 520 kop grošů míšeňských. Za třicetileté války byla renesanční tvrz silně poškozena. Někdy ve třetí čtvrtině 17. století byla tvrz přestavěna na barokní zámek. Je to nepravidelná podélná patrová stavba s dvěma krátkými křídly a hladkým průčelím s lisénovými rámy. V severní části jsou v přízemí arkády, které byly kdysi i v západním křídle. Na jižní straně, směrem do bývalého zámeckého parku, jsou ještě zčásti zachovaná renesanční psaníčková sgrafita a opěrný pilíř, patřící zřejmě ke staré stavbě. V přízemí zámku jsou jednoduché valené barokní klenby a místy segmentové lunety. V r. 1687 prodal Gotfrýd Konstantin Ratzenberger svůj díl vsi za 39 000 zl. ženskému premonstrátskému klášteru v Doksanech, v jehož držení zůstal až do zrušení kláštera v r. 1782. V zámku byla umístěna správa statku a později lesní úřad. V r. 1782 koupil tuto část Brocna plukovník Jakub Wiemmer, ale již r. 1802 ji získal držitel panství Liběchov Jakub Veith. Tak byly oba díly Brocna opět spojeny. K liběchovskému panství patřil zámek s dvorem až do r. 1945. V době, kdy Brocno držel J. Wiemmer, byla asi provedena další stavební úprava zámku, která však nemá žádné výrazné slohové znaky. Upravena byla i fasáda, z pilastrů zbyly jen lisénové rámy na hlavních stěnách a přistavěna byla nádvorní arkáda a terasa. Zámek r. 1933 vyhořel a byl pak necitlivě přestavěn. Po válce patřil MNV a byly v něm byty..