Žihobce

Vladykové ze Žihobec jsou jako majitelé vsi a tvrze zmiňováni až do poč. 16. stol., poté byly Žihobce krátce součástí panství rodu Rýzmberků. Někdy po r. 1420 měly být Žihobce vypáleny Janem Žižkou za vyhlášený protihusitský postoj tehdejšího žihobeckého pána Smila. R. 1457 dostal Žihobce jako odúmrť pán Jan, řečený House, od krále Jiřího z Poděbrad. Poté, co se Jan zařadil mezi královy nepřátelé, byly Žihobce i s tvrzí vypáleny Jiříkovým synem Jindřichem a jeho vojskem. R. 1461 se tvrz zmiňuje jako pustá. Počátkem 2. pol. 16. stol. koupili Žihobce od Jana Šťastného z Říčan Kocové z Dobrše. Ti postavili v Žihobcích novou tvrz v renesančním stavebním stylu. R. 1617 Lidmila Kocová žihobecké panství prodala Jaroslavu Pintovi Bukovanskému z Bukovan, který byl r. 1623 odsouzen ke ztrátě majetku pro svojí účast na českém stavovském povstání. Panství se tak stalo majetkem císaře Ferdinanda II. a do r. 1710 se v jeho držení vystřídalo 6 různých majitelů. Jeden z nich, Ferdinand Isellin z Lanau, nechal r. 1688 přestavět tvrz na zámek. R. 1710 prodala vdova po Ferdinandovi panství kardinálu Janu Filipovi, hraběti z Lambergu, biskupovi pasovskému; majiteli hradu Rabí a žichovického panství. Potomci kardinála, kteří byli dalšími majiteli panství, žili na jiných sídlech a žihobecký zámek byl neobydlený, sloužil dokonce i jako sklad obilí. Až ve 30. letech 19. století se tehdejší majitel, kníže Karel Eugen Lamberk, do Žihobec nastěhoval i s rodinou a zámek opět ožil. Jedním z nejznámějších Lamberků byl patrně Gustav Joachim (1812-1862), který byl pro účast na atentátu na slabomyslného následníka trůnu Ferdinanda odsouzen k smrti; popravě unikl, dlouho však trpěl různými postihy (nesměl se oženit, nesměl nikde pobývat déle než 2 měsíce atp.). Gustav Joachim navzdory trestu žil ve šťastném svazku s původně neurozenou dívkou, dcerou faráře Kateřinou Hrádkovou, kterou si později po vyhlášení amnestie r. 1854 vzal a byla povýšena císařem do šlechtického stavu. Rodina Lamberků měla panství v majetku do r. 1945, již za pozemkové reformy r. 1919 však přišla o jeho značnou část. V 50. letech 20. stol. byl veškerý majetek rodiny znárodněn a poté byl ve správě a užívání JZD, po revoluci r. 1989 se vrátil v restituci dědičkám rodiny Lamberků a ty prodaly zámek do soukromého vlastnictví. Zámek byl po nějakou dobu nepřístupný veřejnosti, v květnu r. 2012 bylo v západním traktu žihobeckého zámku otevřeno Muzeum Lamberská stezka..

Racek z Žihobec připomíná se v letech 1350-1368 často v rozličných jednáních soukromých též jako spolu patron kostelů v Bukovníce a Kádově. Jiný Racek žil od r. 1406 a mezi tím časem také dva bratří Jakub a Purkart z Žihobec. Také Vyntíř z Kádova, jenž se r. 1406 z Žihobec píše, k rodu tomuto náležel. Nad tyto vladyky zvláště Jakub vynikal. Roku 1403 jsa již mistrem podával 18. dubna s Purkartem, Vyntířem a s Janem řečeným Světnice nového faráře ke kostelu v Bukovnice, potom dosáhnuv hodnosti doktora dekretů koupil r. 1405 dva dvory kmecí v Žihobcích od Petra z Kamenice dolejší a svěřil správu zboží Žihobeckého Vyntířovi, jenž tudíž r. 1406, 16. dubna jako poručík Jakuba, Racka a ostatních bratří jeho nového kněze ke kostelu v Žihobcích podával. Léta 1412 vyskytuje se Racek sám jako pán na Žihobcích. Zdali vladyky Housata z Žihobec v 15. století připomínaní patřili také k rodu dotčenému, neumíme dokázati. Praotec jich Jan řečený Húse podepsán jest jako svědek v listě okolo l. 1420 daném. Jako oprávce příměří vyskytuje se tehda, a zejména r. 1429, Smil z Žihobec. Jestli bychom věřiti mohli zdejší památní knize farní z r. 1799, znali bychom i příběhy zde zběhlé za hu sitských válek. Žižka prý obléhaje hrad Rábský držitele a kněze Žihobecké (dominos et sacerdotes Žihobecii) zavraždil a tvrz zdejší z kořene vyvrátil. O spoustě v Žihobcích mluví také zápis k r. 1461, ale zdali se vše tak zběhlo, jak tuto křiklavě vylíčeno jest, nerozhodnutým zůstavujeme. Najisto víme, že na dvoře pustém „ v Žihobicích “ seděl asi v ty časy Jošt se svou manželkou Jitkou, po nichž dědictví to r. 1461 spadlo na krále Jiříka a od toho da rováno jest Janovi řečenému House z Žihobic. Týž jest r. 1462 úředníky dvorskými zveden na pustý dvůr. Brzy však se Jan králi svému odměnil nevděkem; přidržev se jednoty Zelenohorské zjevně vstoupil na odboj proti panovníku svému. Za tou příčinou králův syn, kníže Jindřich, vypraven byv r. 1467 do Plzenska a Prachenska dobyl hradu Frymburka a Žihobec, a jest obé vypáleno a rozvaleno. Zdali kdy ještě někdo na místě tvrze této, již se ani známky nenacházejí, bydlil nebo zdali se udržely zří ceniny její až do 17. století aneb to byly snad zříceniny jiné tvrze, nelze již rozluštiti. Zvěst z Malkova postoupil zboží Žihobeckého s tvrzí pustou Břetislavovi z Ryžemberka, jenž nezřízeným svým hospodářstvím o větší čásť statků svých přišel. Roku 1541 zapisoval Kryštofovi a Vácslavovi bratřím Točníkům z Křimic dluh 925 kop na Žihobcích dvoru poplužném, polovici vsi, polovici Dražovic a vsi Ješetinách a prodal potom r. 1548 zboží své Dražovské i s tvrzí pustou v Ži hobcích Janovi Šťastnému z Říčan. Ten podržev si Dražovice prodal potom r. 1556 tvrz pustou Žihobce, dvůr poplužný s po plužím, polovici vsi, tudíž s podacím a se vším příslušenstvím Kry štofovi Kocovi z Dobrše na Dobrši za 850 kop grošů českých; jenž ihned zapsal zboží to manželce své Kateřině z Běšin k užívání, aby se v ně mohla uvázati a je až do smrti své držeti. Pustá tvrz s pří slušenstvím spojena jest nyní se zbožím Dobršským a zůstávala při něm až do počátku 17. století. Tehda od dědictví po Vácslavovi Kocovi cedulemi dílčími odděleny jsou Žihobce ještě s některými vesnicemi od panství Dobršského a vystavěna jest tu nová tvrz (snad na místě nynějšího zámku), čímž povstal statek Žihobecký. Držitelé jeho tehdejší Jan Bedřich, Diviš, Jindřich, Přibík, Hum precht, Vilém, Adam Havel a Heřman bratří Kocové z Dobrše prodali l. 1613 tvrz Žihobice s dvorem, pivovárem, kašnou, ovčínem, cihelnou, vápenicí, lomem vápenným a t. d, mlýn Lo mecký, podací v Žihobcích a Strašíně, vsi Žihobce, Rozsedlo, Strašeň, Žďanov, Věštino, v Kačicích, Šimanově, Ostružně, Ne zdicích, Malči dvory kmecí Lidmile Lokšanové rozené z Chudenic na Březnici mateři své. Od paní Lidmily koupil Žihobce l. 1617 Jaroslav Buko vanský Pinta z Bukovan a na Řetci. Týž súčastnil se povstání stavů r. 1618-1620 a odsouzen jest nálezem soudní komise r. 1623 polovice statku svého; hned potom jest jemu statek Žihobecký skonfiskován a prodán l. 1627 Martinovi de Hoef Huerta. Po smrti tohoto zabrán zase a koupil jej cizozemec Antonín Lopez de Gradin, JMC. nařízený nejvyšší. ten poručenstvím svým r. 1630 ve dsky vloženým odkázal statek Zihovice manželce své Barboře rozené Farisové. Statek zdědil potom r. 1635 schovánek obou manželů Mikuláš de Nogrell, císařský plukovník; ale když tento r. 1641 v bitvě proti Švédům padl, zdědila jeho manželka Anna šlechtična Desfours dle závěti zemřelého, dané v Praze dne 29. července r. 1641, statek Žihobce, jenž jí od Ferdinanda III. dne 24. listopadu r. 1642 k dědictví přiřčen byl. Provdala se potom po druhé za pana Františka Iselina svobodného pána z Lanau pána na Rolandě v Bugundsku, císařského plukovníka kyrysníkův a generalmajora, jenž se smlouvami svatebními stal spoludržitelem zboží Žihobeckého. Tento svobodný pán Iselin dobyl u Chbě 17 švédských korouhví, kteréž panovníku svému osobně podal; císař ozdobil jej vlastní rukou zlatým řetězem řka : „ Chceme rozhorčenosť tvou proti našim nepřátelům upevniti “. Později provázel Iselin arci kníže Leopolda do Bruselu, kde pod velitelství prince d´Aehrenberg vstoupiti měl; cítě se tím uražen býti odřekl se svého důstojenství a vzdálil se se svou chotí na své statky v Burgundsku. Zemřel r. 1661 na dnu a pochován jest u dominikánů v Mont Boisonu; choť jeho († l. 1673) odpočítává v dominikánském kostele v Be sanconu. Františkův syn Ferdinand, plukovník v pluku prince Crozského, uvázal se v Žihobce r. 1683 v červnu, byl dvakráte ženat; s první manželkou Petronillou hrabínkou z Grandmont Chatsilonu měl dceru Hyacintu, kteráž potom na Rolandě v Bur gundsku provdána žila; druhá jeho choť Anna, rozená Maignin, porodila mu dvě děti, Františka Justinu, později setníka v císařské službě, a Markétu Alžbětu, napotom provdanou baronku Serini. Ferdinand vystavěl nádherný zámek Žihobecký, jak vychází z ná pisu se znakem lilie a letopočtem 1688 v druhém poschodí téhož zámku, z předu mezi okny položeného. Týž držel zboží Žihobecké, Strašínské a Stradalské až do r. 1700, kteréhož zemřel, po čemž smlouvou trhovou mezi nařízenými k tomu komisaři s jedné a po zůstalou vdovou jeho Annou de Maignin s druhé strany ad bonum pupilare učiněnou a dne 14. dubna r. 1701 ve dsky zemské vlo ženou přešlo zboží výše jmenované na paní Annu svrchupsanou, která je až do r. 1710 držela; trhem však dne 17, ledna r. 1710 ve dsky vloženým prodala statek Žihobecký a Stradalský Janovi Filipovi hraběti z Lamberka, kardinálovi a biskupovi Pasovskému, který zboží to přivtělil k panství svému Rábskému a Žichovskému..