Likava

Velký stavební rozvoj Likavy byl způsoben válečnými událostmi z let 1397-99, kdy král Zikmund Lucemburský táhl na Moravu proti markraběti Prokopovi a Ladislavovi Opolskému a následnou okupací hradu přívrženci krále Zikmunda Lucemburského. Hrad byl královským majetkem a ke konci 14. stol byl obvykle dáván do držby správcům Liptova. V letech 1431 – 34 byl hrad v rukou husitských vojsk, kteří z něj vytvořili svou důležitou pevnost, ale již v roce 1434 jej vlastní rod Hunyadiů. V této době byla vybudována severní čtvercová věž sloužící jako nová brána (datování na věži). Hrad byl v té době poměrně skromným sídlem s převažujícím strážním charakterem. Jediným náznakem malého přepychu byly skleněné okna vyrobené ve sklárnách v Lubochnianské dolině. Původní horní hrad byl v polovině 15. století přestavěn a do severozápadní části skalnaté plošiny byl vložen čtyřposchoďový palác. Když byl v roce 1474 zbourán Liptovský hrad, původní středisko župy, byla župní správa přenesena právě na Likavu, která se tak stala střediskem rozsáhlých královských majetků v západní části Liptova. Od roku 1478 patřila Likava Janu Korvínovi, nemanželskému synovi krále Matyáše. Na přelomu 15. a 16. století přešel do držení rodu Zápolských, následně do rukou rodu Krušicovských, Perkryových a ve druhé polovině 16. stol. Illesházyům. Renesanční úpravy převážně zasáhly jihozápadní část hradu, kde byla posilována především fortifikační složka hradu (vybudování bastionů na západní a jižní straně hradu, kruhová bašta na jižní straně pod palácem). V roce 1642 vznikl nový vchod v současné východní bráně. Nejmladším zásahem do hmoty hradu bylo vybudování opevnění na jižní a západní straně ( 1678 a kolem roku 1700). Od roku 1651 patřila část panství rodu Thökölyů (Štěpán I. a II.), kteří z hradu udělali svou residenci, a po potlačení jejich povstání v roce 1670 připadl hrad uherské královské komoře. V té době sloužil hrad jako ubytovna vojáků a župní věznice. Hrad se stal začátkem 18. století dějištěm stavovského povstání mezi rákócziovskými a císařskými vojsky, které jej v roce 1707 dobyli a poničili. Od té doby je hrad Likava ve zříceninách a tento stav trvá dodnes. Od roku 1980 započaly konzervátorské práce a systematický archeologický výzkum. V současnosti jsou konzervátorské práce pro nedostatek financí zastaveny a čeká se jen na finanční příspěvek, aby mohly práce znovu začít. Z toho důvodu je také například pro návštěvníky zcela uzavřen vnitřní hrad, jehož vysoké stěny nejsou doposud zabezpečeny a opadávající kamení hrozí úrazem. Návštěvníkům je s průvodcem přístupná v návštěvní době pouze severní přístupová a západní část hradu (tzv. dolní hrad - předhradí)..

horní hrad. Ten prošel za dobu své existence mnoha stavebními přestavbami, od malého gotického hrádku až po renesanční přestavby, které jeho interiéry i celkový vzhled učinily podobným zámku. Kolem malého vnitřního nádvoří se tyčí až čtyřpatrové torza renesančních paláců (dodnes je výška stěn hradních paláců úctyhodných 36 m-naměřeno v nejvyšším bodě severního paláce) s mnoha dochovanými gotickými i renesančními kamennými architektonickými prvky jako ostění oken a dveří rozličných druhů a tvarů, konzoly, krby, střílny či tzv. smolné nosy pro obranu přístupové cesty k hradu. Z vnější strany jsou palácové stěny členěny různými tvary oken, říms, krakorců apod. Nejvýmluvnějším prvkem upomínajícím na nedávné obývání hradu je dochovaná fasáda s mohutnými otvory oken (doklad obytné a reprezentativní funkce) a bosovanými nárožími ve východním čele horního hradu nad přístupem, mající spíše charakter renesančního zámku než gotického hradu. Ve 2. patře jižního křídla horního hradu se nacházela kaple prosvětlená dvěmi vysokými okny s lomeným obloukem a výklenkem oltáře mezi nimi, pod kaplí se nacházela místnost se zařízením k čerpání vody z přes 90 m hluboké studny, která se zde dodnes zachovala v podobě široké cisterny. Ve východním křídle, stojícím na nejstarších základech hradu, se nacházejí reprezentativní prostory a zvláštní polygonální místnost při jakémsi východním břitu hradu. Nejzachovalejší z celého vnitřního hradu je severní křídlo čnící na skále nad vstupem do hradu, které bylo jako jediné z vnitřního hradu prozatím zakonzervováno (s nutným betonovým věncem a betonovými podlahami). Nejméně čitelné a zachovalé je západní křídlo oddělující horní hrad od zbytku areálu, jež v sobě neslo vstup do horního hradu. Dle vybavení interiéru bohatými architektonickými detaily (ostění, široká okna, pozůstatky kleneb) lze usuzovat na vysokou kvalitu bydlení. Tzv. dolní hrad se skládá z volného prostranství na západě, vymezeném kdysi mohutnou vysokou hradbou s renesančními bastiony na jihu a západě. K vnitřní stěně hradby byly přistavěny budovy hospodářského zázemí hradu. V severní části se nachází rekonstruovaná čtyřboká hradní věž, sloužící dnes jako zázemí pro konzervátory a zaměstnance hradu. Na jižní část této věže navazuje 3. hradní brána od níž vede svažitě cesta k 2. a 1. (nedochované) bráně. Celý prostor mezi 1. až 3. branou je z výšky sledován vysokými paláci horního hradu. Pod jižní stranou horního hradu se nachází na skálu přilepená půlkruhová bašta chránící ve skále proražený únikový východ z horního hradu přímo ven. Právě tímto skalnatým průchodem s vytesanými schůdky se dá dostat dovnitř hradu pokud je zavřena hlavní brána chráněná mohutnou mříží. Tento vstup však velmi nedoporučujeme v důsledku ohrožení života padajícím kamením z palácových stěn.

Vstupné zahrnující prohlídku přístupných části hradu a výklad průvodce činí 10 Sk. Nelegálně, avšak s velkým rizikem úrazu je možno hrad navštívit volně kdykoliv skalnatým průchodem..