
Samotná obec Čachtice, která se váže k hradu, se nachází v Trenčíském kraji. V současné době má kolem 3 500 obyvatel. V listině Bela IV. z roku 1248 je sice užito pojmenování "terra Čekče" , tj. „území Čachtického hradu“, ale první doložená zmínka o Čachticích jako obci je až z roku 1263.
Hrad stojí na dominantním dolomitovém kopci nad obcí Višňová. Jádro hradu stálo na nejvyšší skalnaté časti kopce. Původně mělo jednu věž, malý dvorek a několik obytných a užitkových budov. Později byla postavena druhá věž a kaple. Protože tyto stavby byly už mimo původní areál, hrad se rozšířil o další nádvoří obehnané zdí. Dále byly dostavovány budovy mezi hlavní věž a kapli. Dominantou hradu se v této době stala bezpochyby vysoká, pětipodlažní věž, ke které přiléhala trojpodlažní obytná budova. Hlavní bránu chránila obranná věž nad ní a vznikly dvě mohutné bašty. Hrad se díky narůstání své velikosti začal členit na dolní, střední a horní část. Prostory dolního a středního hradu sloužily převážně pro hospodářské a obranné účely. Nacházely se tu ubytovací prostory pro hradní personál, zásobárny a kuchyň. V horním hradě byl hradní sál, místnosti kastelána, jídelna či klenotnice. V horním hradě se nacházela také cisterna na vodu.
Dnes hrad je známou a malebnou zříceninou.
Obec Čachtice a s ní i hrad jsou známé především díky čachtické paní Alžbětě Báthoryové, která žila na zámku v Čachticích pravděpodobně od roku 1572. V roce 1610 byla obžalováná (podle některých pramenů) veřejně místním farářem Jánem Ponikenem (Ponicenius). 29. prosince téhož roku je palatynem Thurzem za přítomnosti jejich zěťů přistižena při mučení služebných a na druhý den internována na Čachtickém hradě v domácím vězení kde také 21. srpna 1614 umírá.
V roce 1847 se v Čachticích na faře sešli zástupci spolku Tatrín (přední štúrovci a bernolákovci) a dohodli se na uzákonění spisovné slovenštiny.
Původně se v Čachticích pěstovalo také výborné (a proslavené) víno, úspěšné zde rovněž bylo ovocnářství. postupně převládlo především pěstování obilí.
Roku 1392 hrad i s panstvím získal ve své době nejbohatší feudál v Uhersku Ctibor I. z Beckova darem od krále Žigmunda. Ctibor I. roku 1414 umírá a majetek po něm dědí jeho syn Ctibor II. On a následně jeho syn hrad drželi do roku 1434. V roku 1436 král Žigmund daroval hrad svému přívrženci Michalovi Orságovi. Členové jeho rodu drželi hrad až do roku 1567, kdy zemřel bez potomků Kryštof a čachtické panství s hradem přešlo jako korunní majetek do rukou panovníka. Maximilián I. hrad spolu s panstvím propůjčil 4.4.1569 Uršule Kanižajove a jejímu synovi Františkovi Nádašdymu za 50 000 zlatých. František Nádašdy získal Čachtice do trvalého vlastnictví až 22.8.1602, ale musel připlatit dalších 36 000 zlatých. František Nádašdy 4.1.1604 zemřel a Čachtický hrad s panstvím zdědila jeho vdova Alžběta Báthoryová. Po odhalení jejích zločinů byla Alžbeta Báthoryová odsouzená k doživotnímu pobytu na Čachtickém hradě, kde 21.8.1614 zemřela. Po její smrti zdědili majetek její děti Pavol, Katarína a Anna. Pavol Nádašdy měl tři syny, Juraja, Františka a Tomáše. František roku 1639 pak získal polovinu čachtických majetků. František Nádašdy v letech 1664 – 1670 provedl na hradě rozsáhlé úpravy. Opravena byla například střecha, okna, dřevěné stropy nebo vybudován nový padací most do poschodí. Roku 1670 byl František Nádašdy jako účastník vešeléniovského povstání popraven a jeho majetek zkonfiskován a císařské vojsko hrad vyrabovalo, podpálilo a poničilo. Roku 1695 zkonfiskovaný hrad připadl Krištofovi Erddymu. V prvých letech povstání Františka Rákociho II. byla na hradě císařská posádka. V květnu 1708 se hrad krátce dostal do rukou povstalců, ale ještě toho roku ho opět dobylo císařské vojsko. V těchto bojích se hrad pomalu ale jistě měnil v dnešní malebnou zřícenu.
Vezmeme-li v úvahu, že Báthoryové skutky se s největší pravděpodobností zakládají na pověstech a smyšlenkách (O život prý připravila 300 dívek, z jiných pramenů už je to 650 obětí a další pověst tvrdí že „pouze“ 29 žen) můžeme tudíž zločiny spáchané touto bezesporu krutou a despotickou ženou považovat za přehnaná tvrzení. Čachtická paní zcela jistě a prokazatelně týrala a zabíjela své oběti kdekoli, a to i na cestách ve svém kočáře. Dívky potom byly pohřbívány nejen na hřbitovech ale i podél cest, v polích a zahradách, nebo jen tak pohazovány v lese a ponechány svému osudu a čelistem nenasytných a hladových zvířat. O tom, že by se ale koupala v krvi mladých dívek kolují opravdu spíše bajky než aby se tato skutečnost opírala o nějaká svědectví či pravdivá tvrzení. Souzena byla počátkem roku 1610 a její souputníky stihl opravdu krutý trest, ale samotná Čachtická paní zemřela ještě před vynesením rozsudku nad ní samotnou. Pohřeb proběhl v tichosti a šlechta místo posledního odpočinku krvavé paní z Čachtic pečlivě utajila. Jedna z verzí hovoří o tom, že její ostatky leží v čachtické kapli…
Podobnou, ale zato prokazatelně mnohem krutější kapitolou šestnáctého století byla jiná žena. "Čachtická paní z Karlštejna", Kateřina Bechyňová z Komárova a Lažan. Tento krvavý příběh je však ze zcela jiného soudku a s odkazem na hrad Čachtice bohužel nesouvisí....