kostel sv. Bartoloměje

Z cihel a keramických tvarovek je složena i většina architektonických prvků včetně okenních kružeb. Trojlodí osvětlují okna ve třech podlažích: malá sdružená okénka s půlkruhovými záklenky v přízemí, velká okna se středovými pruty a jednoduchou kružbou v patře bočních lodí (pět na každé straně) a ve dvojnásobném rytmu polokruhovitě zakončená okna v horní části hlavní lodi. Stěny jsou členěny pilastry bez hlavic (vždy mezi okny, tedy opět u horní části hlavní lodi dvojnásobně často proti lodím vedlejším), pod římsami cihlové vlysy. Jižní (závěrovou) stěnu prolamuje roseta v horní části hlavní lodi, nad okny apsidy (tvarově odpovídajícimi oknům v horní části hlavní lodi) slepá galerie. Severní (hlavní) průčelí nad dvojramenným schodištěm, překonávajícím výškový rozdíl od ulice. Otevřená zaklenutá předsíň (pět kruhových oblouků, podepřených sloupy s kompositními hlavicemi), do hlavní lodi vedou tři pravoúhlé portály. V horní části hlavní lodi roseta. Hlavní loď kryje sedlová střecha s trojúhelnými štíty, boční lodi pultové střechy. Interiér zřejmě otevřen do krovu. Podle projektu architekta Stülera byl kostel postaven v letech 1862–64 na kopci nad městem, tehdy bez zástavby. Jižně od něj byl krátkou dobu umístěn evangelický hřbitov (dnes zanedbaná plocha, přes kterou lze projít z Chelčického do Jungmannovy ulice). Roku 1882 byla dokončena dodatečně přistavěná věž ve formě italské kampanily podle projektu stavebního rady Persia z Berlína. Nachází se u východního konce předsíně hlavního (severního) portálu. Vysoká hranolová věž sedmipodlažní: přízemí a tři spodní patra se otevírají vysokými úzkými okny s obloukovými záklenky, čtvrté patro kruhovými otvory po hodinách, které byly zřejmě kompletně zničeny. Tuto část věže člení lisénové vpadliny a římsy s obloučkovým vlysem nad přízemím a třetím patrem. Zvonové patro má vysoká trojitá sdružená okna, poslední patro nad výraznou římsou v rozích nárožní věžičky s jehlancovými střechami, mezi nimi na každém boku pětici obloukových okének, kromě středního vždy slepých. Z osmibokého tamburu vyrůstá vysoká jehlancová střecha se dvěma zdobnými horisontálními pásy. Dobové vnitřní zařízení bylo odstraněno při úpravě objektu na restauraci počátkem 90. let 20. století, jeho osud je neznámý, pravděpodobně tristní. Kostel momentálně patří lokálně proslulému majiteli realit, což spolu s celkovou úrovní památkové péče ve městě nedává velkou jistotu o jeho budoucím osudu..

Stavba je koncipována jako novorománská cihlová trojlodní bazilika s otevřenou arkádou před vstupem a hranolovou věží v boku průčelí na vysoké kamenné terase. Románské oblouky předsíňové haly se zde vyznačují dokonale vypracovanou dekorací kamenných sloupů. Styl starokřesťanské baziliky je patrný nejen v typu stavby, ale především v propracované ornamentální výzdobě. Hrotitá věž byla dokončena až později, roku 1882 podle plánu stavebního rady Persia. Kostel byl postaven především pro vzmáhající se evangelickou obec v Teplicích a četné lázeňské hosty augspurské konfese, mezi jinými i saského krále Bedřicha Viléma IV., který stavbu významně podporoval. Počátkem devadesátých let 20.století nový vlastník nechal vnitřek kostela přestavět na velkolepou kostelní restauraci,která však byla v provozu jen po krátkou dobu. Nyní je kostel bohužel uzavřen..