Orlík

Jediná zpráva je z roku 1311. Další zmínky neexistují, zřejmě zanikl poté, co zdejší zboží získali pražští zderazští křížovníci. Pozůstatky hradu jsou částečně narušeny stavbou vodojemu a elektrickým vedením. Dispozice hradu je dvojdílná. Za předhradím - vymezeným částečně šíjovým příkopem - se za dalším příkopem nacházelo trojúhelné jádro. Na západním - vodárnou poškozeném konci - se uvádí existence samostatně stojící věže..

Hrad byl centrem panství na levém břehu Tiché Orlice Vítka ze Švábenic. Vítek byl velmi často zadlužen a již po roce 1311 není doložena jeho přítomnost. K tomuto roku se váže k Orlíku (též Saldenstein) jediná písemná zpráva, kdy zde seděla Vítkova manželka Perchta. Pak se již hrad nezmiňuje, získali jej i s okolním zbožím pražští zderazští křížovníci z kláštera Božího hrobu. S nimi je spojen i zánik hradu, který ztratil správní funkci a přestal být obýván. Znovu je Orlík doložen v 16. století jako součást brandýského panství, k roku 1506 se připomíná jako místo s dvěma usedlostmi, hrad se již však nezmiňuje. Dispozice hradu je dvojdílná. Skládal se z předhradí a trojúhelníkového vlastního areálu nevelkého rozměru. Obě části byly od sebe odděleny dodnes patrným příkopem, naopak příkop mezi předhradím a okolním terénem je v podobě nevýrazné prohlubně. V prostoru vlastního hradu jsou zachovány základy staveb, lze usuzovat, že byly soustředěny po obvodu, pak by se jednalo o hrad s obvodovou zástavbou (jak se domnívá F. Musil, podkovovitého půdorysu).Ve středu se nacházelo nevelké nádvoří. V místě, kde dnes stojí vodárna, na západě areálu, stála pravděpodobně samostatně stojící věž. Vstup do hradu byl na východní straně, který byl patrně také chráněn věžovitou stavbou. Durdík nevylučuje, že by mohlo jít o hrad s palácem jako hlavní obranou i obytnou stavbou. Klíčové podle něho je potvrdit existenci věže na západní konci ostrohu. K bližšímu poznání hradu je tedy nutný důkladný archeologický výzkum..