
Vzhledem k tomu, že Ježův hrad je ve vojenském výcvikovém prostoru, nevedou k němu turistické značky. Cesta je následující: Vícov - fotbalové hřiště - kolem křížku - rovně lesem k potoku - přes dřevěný můstek - rovně na skalnatou šíji za cestou, po ní - po hřebeni, přes nově vysazený les až k vysokým starým listnatým stromům. A jste tam.
Jděte dál podél Okluky (Pravý tok), dojdete k mostu se zábradlím (asi 300m), za něm vyšplhejte po málo zřetelné pěšinědo kopce a dostanete se do druhého hradního příkopu. Mnoho štěstí!.
Výnos č. 4/2011 - zpřístupněné a režimové části vojenského újezdu /ze dne 29.11.2011)
Do níže uvedených prostorů je vstup časově omezen na pátky, soboty, neděle a státem uznané svátky v období od 1. ledna do 31. prosince takto:
-pátek od 15:00 hodin do 21.00 hodin
-soboty, neděle a státem uznané svátky od 07.00 hodin do 21.00 hodin. Volný vstup do přístupných částí vojenského újezdu s časovým omezením není v těchto dnech vázán na povolení ke vstupu a vjezdu. Vstup je povolen pouze pro pěší.
Roku 1379 zastavuje hrad markrabě Jošt Oldřichovi z Boskovic. Při trestné výpravě proti Janu Ozorovi z Boskovic roku 1389 byl hrad vojskem markraběte dobyt a jeho zboží dostal lénem Petr z Kravař. Poté držel Vícov Jan Kuna z Kunštátu, který jej roku 1408 prodal svému bratrovi Heraltu Puškovi z Kunštátu. V roce 1418 je uváděn Vícov jako zboží, které náleželo k hradu Otaslavice. V té době byl Ježův hrad již patrně zříceninou. Poslední zmínka o něm je z roku 1512, kdy je uvedena v listinách ves Vícov s hradiskem. Od té doby se již hrad, nazvaný dle Jana (Ješka) Ježovým hradem, neuvádí. Hrad se skládal z lichoběžníkového předhradí a vlastního hradu, kde tvořil jádro hradu věžovitý palác. Podél severní brány se nacházejí zbytky silné parkánové zdi. Zřícenina se nachází ve vojenském výcvikovém prostoru poblíž cykloturistické trasy Repechy - Vícov, která vede tímto jinak nepřístupným územím..
Hlídá ho prý ohnivý kohout se žhnoucíma očima a korunkou na hlavě. Kdo prý k pokladu přijde mimo pašijový týden, toho kohout oslepí, takže nenajde cestu zpátky. Druhá pověst říká, že se tu zjevuje přízrak rozmarné rytířovy dcery, která byla za svou pýchu sražena bleskem do podzemí spolu s hradem. Jen jednou za sto let smí vystoupit na povrch země, a tehdy se uchází o ženicha. Další pověst se váže k nedaleké hoře zvané Babylon. Údajně tam leží město, které se propadlo pod zem. Dodnes prý na Dušičky jsou z podzemí slyšet zvony..