Nižbor

Dnešní podobu mu dala výrazná nekvalitní Valdštejnská barokní přestavba v 18. století..

Ještě než byl postaven Karlštejn, byl hrad správním střediskem kraje a místem pobytu královského purkrabího. V roce 1425 byl hrad dobit husity a od té doby byl hrad zastavován různým šlechtickým rodům. V roce 1720 na místě původního hradu byl zbudován zámek, ze kterého se dosud zachovala kaple Pozdvižení sv. Kříže. Za Valdštejnů byl hrad připojen ke Křivoklátu. Posledními z držitelů byli Fürstenberkové. Na druhé straně Habrovského potoka nad Stradonicemi vrch Hradiště (385m), světoznámě archeologické naleziště laténské kultury, domnělé Marobudum.

Je pravděpodobné, že hrad byl v té době už dostavěn, neboť tu Přemysl II. zřídil úřad Podbrdského kraje. Tento raně gotický hrad z 13. století byl postaven na příkrém ostrohu, vybíhajícím od západu k východu, spadajícím severní stranou prudce k řece Mži a jižní stranou hluboko do údolí Habrového potoka. Proto musel být celý hradní areál také tak situován – od západu k východu podle ostrohu. Královský palác bylo jednopatrové stavení, vybudované na zužující se části ostrohu, a byl zakončen nad špicí ostrohu kaplí. Kaple o rozměrech 8 x 5,5 metrů měla jedno pole s křížovou klenbou a zdi členěné válcovými sloupky a výklenky. Celý hradní areál byl uzavřen hradební zdí. Přístup do něho byl jedině od západu, a proto byl na této straně ostrohu prokopán ochranný příkop, přes který vedl zdvíhací most do hradní brány, střežené hradní věží. Za Oty Braniborského, který spravoval Čechy za nezletilého Václava II. v l.1278–1283, byl purkrabím hradu podkomoří Dětřich Špaček (Jetřich Špacman) z Kostelce. Hrad Nižbor si zvlášť zamiloval Václav II., jenž tu velmi často přebýval, přijímal státní i přátelské návštěvy, a také zde vydal v l.1284–1301 četné listiny. Snad ještě na sklonku svého života začal hrad rozšiřovat a ještě více opevňovat. Hrad byl prodloužen v západní části ostrohu o předhradí s bránou, věží a ochranným příkopem, čímž byla zesílena ochrana vlastního paláce. Celý hradní areál se skládal z prvního ochranného příkopu, padacího mostu se vstupní bránou s obrannou věží, z předhradí, z druhého ochranného příkopu a druhou vstupní bránou a obrannou věží, královského paláce a kaple. Poněvadž se ostroh od západu k východu snižoval, bylo předhradí s první vstupní bránou a obrannou věží položeno výše než druhá, stará část hradu. Za Václava II. bývali na hradě, kromě purkrabího, ještě dva místopurkrabí. Po jeho smrti (1305) byl hrad nějaký čas opuštěn. Když r. 1307 dobyl Vilém z Valdeka hrad Křivoklát, zmocnil se také druhého královského hradu, Nižboru. Po Zajícově smrti (1319) byl Křivoklát vrácen královské koruně, ale hrad Nižbor si ponechal Vilémův syn Zbyněk ze Žebráka. R. 1320 však hrad vrátil králi Janu Lucemburskému výměnou za Praskolesy a šest dalších vesnic. Král Jan Nižbor později postoupil jako zástavu za peněžité půjčky bratřím z Janovic a saskému vévodovi Rudolfovi. Po r. 1341 sídlil na Nižboru korutanský vévoda Jan Jindřich, mladší bratr Karla IV. Nižbor byl také zapsán mezi nezcizitelnými hrady v Majestas Carolina a mohl se pouze zastavit na 10 let. To však nebylo v pozdějších letech dodržováno. R. 1382 zastavil král Václav IV. Nižbor Konrádovi ze Zlosiny u Kralup a po něm jej držel králův číšník Jan, zvaný Kunat, jenž se psal Jan Nižburský; žil ještě r. 1436. Za válek husitských hrad značně utrpěl a snad byl postižen i požárem. 29. dubna 1425 jej obsadil Aleš Holický ze Šternberka a Hanuš Kolovrat z Krasové. Nižbor potom držel Petr Kapoun ze Smiřic, purkrabí pana Holického na hradě Týřově a jeho zástupce při jednání o příměří v Praze. Kapoun dal také poškozený Nižbor opravit. Po něm jej převzal jeho syn Alexandr Smiřický a od něho pak jeho syn Jan, jenž zemřel r. 1498. Král Vladislav II. věnoval r. 1510 hrad Janu Otovi z Losu, jemuž po dvou letech povolil postavit pod Nižborem železnou huť. Tehdy byl hrad už sešlý, a proto došlo za Janova syna v r. 1538 k jeho opravě. Při této opravě byly provedeny také některé nové úpravy k zlepšení a zajištění obrany hradu. Byla zesílena severní ochranná hradební zeď, před níž byla postavena válcová věz, aby chránila severní svah ostrohu od řeky Mže. Tím se stal hrad zvláštností a jedinečností v soustavě hradního stavitelství z feudálního období 16. století. Poněvadž Jan z Losu měl v zástavě Nižbor jen na dvě generace, museli jej r. 1601 jeho potomci předat Konrádovi Šanovcovi ze Šanova, jemuž jej postoupil císař Rudolf II. jako svobodné dědictví. Konrád byl císařským komorníkem a hejtmanem Pražského hradu. Hned po převzetí Nižboru zahájil jeho přestavbu, při níž byl rozšířen a upraven v renesančním slohu. Přestavbou se však Konrád zadlužil natolik, že Nižbor musel být r. 1613 soudně prodán Fridrichovi Mičanovi z Klinštejna za 33 000 kop grošů. Ten však po třech letech zemřel a Nižbor odkázal nejmladšímu synu Albrechtovi, který se oženil s vdovou Magdalénou z Hodkova na Miletíně. Poněvadž se zúčastnil odboje českých stavů v l. 1618–1620 a obával se konfiskace, prodal Nižbor vlastní manželce za 33 000 kop grošů. Konfiskaci hrad sice neušel, ale Magdaléně se podařilo prokázat své nároky a Nižbor jí byl vrácen. Třicetiletá válka hrad také poškodila, ale zničené části byly opět opraveny. Po Hynkově smrti postoupila r. 1652 vdova Magdaléna nižborský statek vnučce Mandaléně Polyxeně z Ladronu, rozené Valdštejnové. Poněvadž byl statek značně zadlužen, prodala Polyxena r. 1664 hrad se vším příslušenstvím i s železnou hutí a třemi hamry Pavlu Morzinovi na Vrchlabí za 36 000 zlatých. Ten prodal r. 1679 hrad s příslušenstvím Janu Adolfu Schwarzenberkovi na Křivoklátě za 30 500 zlatých. Od té doby byl Nižbor opět spojen s panstvím křivoklátským. Schwarzenberkův syn Ferdinand Vilém prodal Nižbor r. 1685 Arnoštu Josefu Valdštejnovi za 30 000 zlatých. Jeho syn Jan Josef v l.1720–1724 přestavěl hrad na barokní zámek. Především byly zasypány nepotřebné ochranné příkopy, zbořeny brány a obranné věže i hradební zdi a na místě královského paláce byl postaven dvoupatrový zámek. Též místo staré kaple byla postavena nová. Ze starého hradu zůstala jen válcová věž, vysunutá na severní straně ostrohu nad řekou Mží, ale snížená a začleněná do zámecké budovy. Stavba byla dokončena r. 1724. Po r. 1731 stala se dědičkou Nižboru dcera Jana Josefa Valdštejna Anie Anna, provdaná za majitele Křivoklátu Josefa Viléma z Fürstenberka. V držení rodu Fürstenberků byl zámek až do r. 1929, kdy se stal majetkem československého státu. Za Fürstenberků bylo v areálu nižborského zámku už jen málo změn. Na bývalém předhradí, kde byl zřízen hospodářský dvůr se zahradou, byla postavena r. 1785 jednopatrová budova pro úředníky. Budova správce zámku v bývalém předhradí byla opatřena věžičkou s hodinami a byly zazděny arkády nad spojovací chodbou mezi touto budovou a vlastním zámkem. Byla zbořena jižní barokní brána. Poblíž zámeckého areálu vznikla r. 1860 rodinná hrobka Fürstenberků. Ve velkém sále zámku v prvním patře bylo instalováno muzeum s archeologickými a historickými památkami z celého křivoklátského panství a zřízena knihovna. Dnešní situace celého zámeckého areálu a jeho okolí je zcela jiná. Přístavbami, přestavbami a úpravami se hodně změnil. Především se mezi parčík s hrobkou Fürstenberků a zámecký areál vklínila křivoklátsko-berounská silnice. Před vstupem do bývalého předhradí byly postaveny velké provozovny národního podniku Astrid na výrobu chmelového extraktu a zčásti na bývalém předhradí, dnes hospodářském dvoře, vyrostlo několik obytných budov. Tím byl vytvořen nový hořejší areál, jímž je nutno projít k zámku, který tvoří samostatnou dolní část. Na nádvoří zámku vede schodiště, které rozděluje celý zámecký komplex na dvě částí: horní a dolní. Spojovací chodba z první části do druhé byla zrušena a rozdělena na byty. Také místnosti v zámku byly rozděleny na menší bytové celky. Zámecká kaple Povýšení sv. Kříže je dnes farním kostelem. Nejstarší částí raně gotického hradu jsou pískovcové základy viditelné ve sklepě pod kostelem. Z kostela je také vchod do zbylé části ochranné válcové věže, začleněné do severní fronty zámku nad řekou Mží. Je v ní malá čtvercová místnost s výsečovou klenbou. Také ve sklepě pod zámkem jsou ještě zachovalé základní zdi bývalého hradu až 2,5 m silné. Ornamentální a figurální barokní a empírové malby na stropech a stěnách některých místností zámku byly zabíleny. Na podzim 1971 byla provedena generální oprava střechy celého zámku. O celý zámecký areál se podělil národní podnik Astrid, státní statek a MNV. V budově zámku byly zřízeny byty. Počátkem 21. století na zámku probíhal – v souvislosti s rozsáhlými opravami zanedbaného objektu – záchranný archeologický průzkum, jež přinesl nové poznatky o středověké podobě původního přemyslovského hradu..