Nístějka

Ze strany potoka i směrem od Jizery skýtaly naprosto bezpečnou ochranu strmé svahy ostrohu, na severozápadní straně však bylo nutno vstup do předhradí chránit příkopem. Pro větší bezpečnost zde byla postavena i věž, která kryla přístup k příkopu a chránila přechod do přední části hradu. Její zbytky jsou dodnes v terénu patrné. Prostor předhradí býval kdysi obehnán hradbami, které se však nedochovaly stejně jako budovy, jež tu stávaly. Na nejzazším konci ostrohu, který spadá prudce na tři strany do údolí, stával na nepravidelném skalisku hradní palác. Přístup k němu byl možný jen přes další příkop vyhloubený ve skále, který ho odděloval od předchozího skalního útvaru. Z paláce zbyly do dnešních dnů jen sporé zbytky zdiva a stopy po sklepení. Celkový stav zříceniny potvrzuje jednak značně omezený rozsah hradu, jednak jeho časný zánik. Nístějka náležela k malým a nepříliš významným hradům. Jeho počátky lze celkem bezpečně klást asi do poloviny 14. století. Byl snad postaven pro Heníka (Jindřicha) z Valdštejna, který se v r. 1369 po něm psal. To je první písemná zpráva o hradě, který plnil jistě i strážní funkci na staré cestě, vedoucí hluboko pod ním údolím Jizery. Příbuzenské vztahy mezi početně rozvětvenými Valdštejny nejsou v té době zcela jasné a pro nedostatek písemných zpráv není ani jisté, který z nich na Nístějce sídlil. V r. 1399 se po ní psal Hynek a v r. 1406 Jindřich. Někdy na přelomu století se stali pány Nístějky Vartemberkové. V r. 1407 sídlil na Nístějce Jindřich z Vartemberka, s nímž jsou kolem r. 1404 spjaty i dějiny hradu Valdštejna na Turnovsku. O něco později se na Nístějce setkáváme s pány z Jenštejna, z nichž tu v r. 1422 vládl Václav z Jenštejna a po něm Mikuláš Nístějka z Jenštejna, jenž zemřel kolem r. 1459. Další osudy hradu zanikají v nedostatku přímých písemných zpráv. Závěrečnou fázi jeho existence a zánik do jisté míry objasnil výzkum, který provedlo v r. 1958 historické a pravěké oddělení Severočeského muzea v Liberci, které se zaměřilo především na výzkum areálu hradního paláce. Závěr vyzněl v tom smyslu, že hradní palác spočíval přímo na skalnatém podloží a měl patrně dvě až tři podlaží. Vykopávky odkryly celkem osm vrstev, z jejichž materiálu byly významnější kachle s rozličnými ornamenty, drobné předměty ze železa, zejména hřeby a skoby. Sled a složení vrstev vedl vedoucího výzkumu, dr. J. Kavana, k vyslovení názoru, že k zániku hradu došlo v 15. století požárem, který způsobil náhlé zřícení všech podlaží paláce. Množství nalezených kachlíků ukazuje, že v jednom podlaží byla pec, která se při požáru také zřítila. Svým ornamentem se kachlíky hlásí do 14. století, tedy do doby, kdy hrad vznikl. S ohledem na takto doloženou pec vyslovil autor nálezové zprávy domněnku, že právě tato rozměrná, snad výjimečná pec (ve staré češtině se podle A. Profouse užívalo pro pec názvu niestějka) dala hradu jeho jméno. Uvedené závěry o době zániku hradu částečně potvrzují i písemné prameny, které v r. 1519 uvádějí Nístějku již pustou..

Rozkošno jest ovšem jíti z Vysokého a užiti krásného rozhledu po lesnatých a zelených výšinách okolních, také rozhlížeti se s hradiště po údolí Jizery jest rozkoší, ale po hradišti samém podlé vůle a zvůle své choditi, jest prací namáhavou. Nístějka leží na vysokém, velmi strmém a skalnatém ostrohu, mezi Jizerou a potokem Vysockým se táhnoucím. Stráně k Jizeře jsou strmé jako stěny, stráně k potoku jsou méně strmé, ale vždy dosti příkré. Hradiště jest úzká ostrožna, hluboko ležící pod výšinou, na níž jest Vysoký, ale přece vysoko nad Jizerou se vypínající. Příjezd ke hradu byl i s výšiny Vysocké i z údolí potoka cestami posud dobrými; obě spojují se před příkopem, kterým jest hradiště od výšiny odděleno. Příkop nyní zanesený jest mělký, ale není pochyby, že byl za starých dob ve skále vytesán a hluboký. Za příkopem jest bývalé předhradí, nyní neveliká paseka. Příchozímu objevuje se tu nejznamenitější památka Nístějky, kus veliké okrouhlé věže, která jediný možný vchod do hradu bránila. Poněvadž se na ní nahromadilo množství rumu a věž do slova sama se pohřbila, zdá se, že stojí na kopečku. Do vnitřku jejího lze vylézti po zdi, ale není tu nic viděti, leč okrouhlou zasutou místnosť. Do jejího dna a do té spousty malty a kamení, která tu je, chtěli se dostati lidé zvědaví nebo po pokladech dychtiví, i prolámali zeď hodně daleko, ale na konec zdi velice hrubé přece se nedostali. Před lety bývala věž vyšší, ale kopáním po pokladech mnoho jí zmařeno. Na trupu věžě zapustila borovice své kořeny, rozloživši je všude po zdech, ale přece jen živoří a hyne, tak jako ta věž, které i příroda i lidé válku opověděli. Za věží jde se zvolna dolů po postranném, dlouhém, ale úzkém předhradí. Také tu jest paseka a krásného rozhledu lze v pohodlí užiti. Zřícenin tu není, poněvadž hradby se již dávno sesuly a stavení zděných tu, tuším, nebylo, leč jen sruby a stavení ze dřeva. Vlastní nebo západní hrad jest skála o dvou odděleních. Přední oddělení, neveliká skalka, přístupna jest od severozápadu jen s nebezpečím, poněvadž jest na všechny strany strmě přisekána. Sice na ní nelze nic viděti, nežli paseku. Příkop ve skále vytesaný mezi tímto a druhým oddělením jest přístupný, jde-li se po pěšině (ovšem nepohodlné) jižně od prvního oddělení. Druhé oddělení (palác) jest skála nepravidelného tvaru, velice strmá. Jindy se na ni po mostech přicházelo rovnou cestou, nyní však se musí obcházeti jižní její strana a přijde se za ní na místo, kdež se utvořil kopec od spadajícího kamení a rumu. Tu lze dosti pracně vylézti a prohlédnouti památnosti tohoto oddělení, totiž několik zdí velmi hrubých a trhlinu ve skále, v níž lze pozorovati propasť nějakou, bezpochyby sklep ve skále vytesaný. Před lety bylo na paláci viděti ozdobná okna, ale ta od mládeže bujné otlučena. Název Nístějky přikládán bezpochyby hradišti dříve ještě, nežli tu hrad postaven. Po způsobu tehdejšího nedáno hradu německé jméno, nebo jesliže dáno, nevytlačilo pojmenování lidové, jako se stalo jinde. Kdy Nístějka založena byla, není známo, ovšem se tak stalo v první polovici 14. století. Tehda drželi krajinu zdejší, na níž se vzmáhalo městečko „Vysoký pod Krkonoši a nad Jizerou“, páni z Valdšteina. Heník z Valdšteina vyskytuje se roku 1354 jako pán na Vysokém a Poniklém. Potomci jeho (soudíc tak z jistých příčin) byli Zdeněk Dlouhý a Jindřich jinak Hynek, mezi nimiž stalo se rozdělení, že onen měl Štěpanice a Poniklý, tento Vysoký, a Jilemnici oba. Jindřich Nístějka z Valdšteina připomíná se v letech 1369-1375 jako pán na Vysokém. Zdali jest tento pán totožný s Jindřichem, který seděl r. 1380 na Navarově, není známo; zdali tomu tak, souviselo by to s nějakou změnou. Od r. 1382 připomíná se totiž Heník z Valdšteina a z Vysoké. Svrchupsaný Nístějka připomíná se potom roku 1399 na Moravě jako odpovědník kostela Olomouckého a zemřel před r. 1410, zůstaviv zboží okolo městečka Štok, na které se rozliční nápadníci táhli. Nístějka dostala se okolo r. 1390 v držení pánů z Vartemberka. Vácslav z jejich rodu vyskytuje se r. 1391 jako podací pán na Olešné a r. 1392 s bratrem Vilémem na Vysokém, poněvadž snad měli městečko na polovici. Roku 1398, když byl Vácslav pánem na Tolšteině, vyskytuje se bratr jeho Jindřich jako pán na Nístějce, a psával se také tak, sedaje od r. 1402 na soudu zemském. Od r. 1404 vyskytuje se také jako pán hradu Valdšteina. (Viz str. 60) Do r. 1410 dá se dovoditi, že Nístějku držel; měl-li ji déle nebo jestli tu někdo jiný seděl, nelze z pamětí zachovaných poznati. Od r. 1422 vyskytuje se Vácslav z Jenšteina jako pán na Nístějce apodával r. 1424 katolického faráře do Olešné. Žil ještě r. 1446. Nástupcem jeho byl (syn?) Mikuláš Nístějka z Jenšteina, kterýž byl r. 1452 při volbě Jiříka z Poděbrad za správce zemského. Když asi r. 1459 bezdětek zemřel, spadla Nístějka s vesnicemi a příslušenstvím na krále, který ji daroval Majnušovi z Hryzela. Jiřík z Křenice vstoupil na odpor jménem Arnošta z Jenšteina, který se pokládal za nedílného bratra Mikulášova, ale není známo, jak pochodil. Asi tehda nebo později přikoupena Nístějka k panství Semilskému a opuštěna docela. Roku 1519 připomíná se Něstějka zámek pustý. Po dlouhou dobu byl okolo Nístějky les a sem a tam kousek pole. Roku 1755 vystavěl si Vácslav Patočka u tak zvaných Hradišťat mlýn, a vrchnosť prodala mu louku pod Hradišťskými poli nedaleko starého zámku ležící, k čemuž r. 1759 ještě pole se zámčištěm tak zvaným, t. j. místem hradu Nístějky od Josefa Machka přikoupil. Mlýn ten nazýval se dod té doby Hradiště a proměněn v nové době na továrnu..