Kravaře

Ta se skládá ze dvou částí:

a/ expozice Kravař

b/ expozice zámeckého barokního interiéru 18. století a zámecké kaple

Zámecká expozice je sestavena hlavně ze sbírek opavského slezského zemského muzea a doplněna sbírkami z jiných slezských muzeí (Bruntál, Jeseník, Raduň u Opavy). Původní zámecký mobiliář se nedochoval, částečně si ho odvezl původní majitel, částečně byl rozprodán a rozdán po roce l920, kdy se objekt dostal do rukou státu, částečně shořel. Jsou známy pouze 4 obrazy malíře Augusta Qerfurta, ty dnes jsou uloženy v Bratislavě. a/ Expozice Kravař - ukazuje v úvodu v nástinu některé zajímavosti z historie obce, povýšené v roce l960 na město (připojeny Kouty a Dvořisko). Zároveň expozice představuje, jak žili a pracovali kravařští obyvatelé v 2. polovině 19. století. Šlo o zemědělský kraj, proto se zde objevuje hlavně zemědělské nářadí a interiér hlučínské chalupy. b/ Zámecká expozice - je koncipována jako expozice l8. století a má navést představu, jak žili Eichendorffové na zámku v té době. Posledním Eichendorffem v Kravařích byl Adolf Theodor, který svůj rodinný majetek prodal roku 1782 a usídlil se v nedalekých Lubovicích u Ratiboře. Tento zámek ale r. 1945 shořel a je v ruinách. Kaple:

Ta při požáru v roce 1937 nebyla přímo postižena ohněm, utrpěla však vodou a pozdějším vandalismem. Objekt zámku byl totiž do poloviny 50. let přístupný veřejnosti a tudíž devastován. V souvislosti s celkovou rekonstrukcí zámku byla i ona rekonstruována. Poničené bylo doplněno (mramor je umělý), výzdoba restaurována. Dnes se používá ke kulturním i církevním účelům. Kaple je zasvěcena Archandělu Michalovi a prvou zprávu o ní máme z prvé poloviny 17. století. Je postavena ve stylu pozdního baroka, překlenuta značně vysokou kopulí nesenou pilíři. Stropní freska představující Na Nebevstoupení Panny Marie s alegorickými výjevy čtyř světadílů, postavami církevních otců a mučedníků je dílem Františka Řehoře Ignáce Ecksteina, narozeného pravděpodobně 1699 v Židovicích u Žatce a zemřelého roku l740 ve Lvově. Byl důsledným zastáncem italského iluzionismu (iluzionismus - klamná představa). Šlo o hlavního představitele barokní nástěnné malby na Moravě a ve Slezsku. Eckstein byl činný např. freskové výzdobě poutního kostela na Cvilíně (1726), jezuitského kostela v Opavě (1731 - jde o ten na Dolním náměstí). Autorství oltáře je připisováno Janu Jiřímu Lehnertovi (nar. pravděpodobně v Řezně, který se před rokem 1729 usadil v Opavě a zde r. 1771 zemřel). Provedl rovněž výzdobu zámeckého portálu. Jde o nejvýznamnějšího sochaře českého Slezska a jeho práce jsou dochovány v Opavě, Těšíně, Jemielnici u Opole a jinde. Olejomalba „Pád andělů“ je neznámého autora. Park:

Součástí zámeckého areálu je i 20ti hektarový park budovaný v anglickém stylu. Jeho založení se klade do doby výstavby barokního objektu a představu o tom, jak vypadal, máme z plánu z roku 1782 a pak až z fotografií kolem roku 1920 a pozdějších. V parku se nachází také 9-ti jamkové golfové hřiště..

V té době byla v držení Václava z Kravař. Po pánech z Kravař drželi od roku 1420 do roku 1575 toto zboží pánové ze Šlevic (Kravařský ze Šlevic). V 16. století tato původní tvrz zpustla a vedle ní byla postavena nová renesanční tvrz a v 17. stol., kdy byla v majetku Jakuba z Eichendorfu byl na místě renesanční tvrze postaven barokní zámek. K dalším úpravám zámku došlo v letech 1721 – 1728 za Jana Rudofa z Eichendorfu. A tuto podobu si zámek v podstatě zachoval dodnes. V roce 1937 zámek vyhořel a rekonstruován byl až v letech 1955 – 1977.

Není známo, kde stála. Kravařské rodové panství páni z Kravař opouštějí r. 1420 Petrem z Kravař (rozsah rodového panství: Velké Hoštice, Kravaře, Kouty, šlo tedy o malé panství). Kravařská tvrz s dvorem a pivovarem je opět připomínána v listině Bartoloměje Kravařského ze Šlevic k roku l550. Stavební vývoj zámku nám v té době ani v pozdějších letech není znám. Z urbáře panství z r. 1932 (urbář = soupis povinností poddaných) sepsaného pro nového majitele panství Michala Sendivoje ze Skorska (zemřel 1936), známého polského alchymisty, se dovídáme, že rytířské sídlo leží na pěkném, novém místě, je větším dílem vystaveno z kamene a cihel a obklopeno valem. Tudíž se dá říci, že mezi lety l550 - 1932 bylo postaveno nové panské sídlo a staré zaniklo. Dcera Michala Sendivoje, Marie Veronika se v Kravařích provdala za příslušníka drobné braniborské šlechty Jakuba rytíře Eichendorffa, rytmistra císařských vojsk a roku 1936, po smrti svého otce mu svůj majetek, skládající se ze vsí Koutů a Kravař odkázala. Byla to svatba ze ziskuchtivosti. Jakubem z Eichendorffů začíná éra rodu, který se významně zapsal do historie zámku. Nejprve někdy mezi roky 1949 - 1962 došlo k přestavbě tvrze a k vybudování kaple. Původní objekt byl zřejmě jednopatrový a jde o dnešní východní křídlo zámku. Zásadní změna ve stavebním vývoji zámku nastala v letech 1721 - 1728 za Jana Rudolfa sv. p. Eichendorffa. Ten nechal vystavět nový zámek v duchu vrcholného baroka. Má nepravidelný tvar a uzavřenou dispozici (rozmístění) a využívá starší zástavby, která je dobře patrná ve sklepních a přízemních prostorách východního křídla. Autor této přestavby a výstavby není jednoznačně určen (nedochovaly se žádné archivní doklady), ale kvalita stavby ukazuje na některého z předních architektů té doby, pravděpodobně z okruhu vídeňské dvorní architektury (Johann Bernhard Fischer z Erlachu nebo Johann Lukas von Hildebrandt). Vzhled zámku v polovině 18. století je zachycen na kresbě vratislavského kreslíře F. B. Wernera, vzniklé někdy mezi roky 1762 - 1768, která je vystavena v expozici. Z ní je patrné, že čas této architektuře nijak neubral na originalitě, přes požár v roce l937. Další majitelé zámku a kravařského panství ponechávali objekt bez větších stavebních úprav. Jen r. 1844 provedla Eufémie Rudzinská z Rudna dílčí úpravy interiéru a podlahy zámecké

chodby nechala vyzdobit mozaikou. Na jedné z nich (u schodů v 1. patře) je na mozaice její rodinný erb a erb manžela Andrease hraběte Renarda. Prvou konkrétní zprávu o interiéru a výzdobě zámku máme až z roku 1922, kdy již byl majetkem československého státu (ten jej odkoupil od posledního majitele, továrníka z dnešního Zabrze v Polsku.) V té době již na zámku sídlila hospodářská škola a hospodyňská škola. Drastický útok na architekturu znamenal požár v lednu l937. Ten zničil střechy, stropy

zdobené figurální a ornamentální štukou, vnitřní zařízení, dřevěná vstupní schodiště. Zachovala se jen kaple. Pochopitelně po požáru byl objekt uzavřen, později provizorně zastřešen a od pol. 50. let postupně upravován a měla v něm být zřízena expozice barokního slezského umění. Výstavní záměr byl však později změněn na vojenskou expozici Ostravská operace, otevřenou v r. l970. Ta byla v r. l989 zrušena, zámek o rok později získalo město Kravaře, které objekt počalo oživovat zřízením kulturního střediska, zámecké restaurace, obřadní síně a vysvěcením kaple..