komenda johanitů s kostelem sv. Jana Křtitele

Kladrubskému klášteru patřilo toto území až do r. 1237, kdy je Havel I. z Lemberka rodu Markvarticů vyměnil s kladrubským opatem Reinherem za Čížkov u Blovic na Plzeňsku a připojil je ke svému majetku. V polovině 13. století věnovali Markvartici, ovládající celé Podještědí, část svého území křižovníkům-johanitům z řehole sv. Jana Jeruzalémského. Johanité si na ostrohu mezi Ještědkou a Rašovkou, na území obce Dubu, vybudovali opevněný klášter, komendu. Ke klášteru patřil kostel sv. Ducha, který je uváděn v r. 1291. Kolem kláštera vyrůstalo městečko, které bylo ve starších pramenech nazýváno Světlá. Toto značení se však nevžilo, a proto se od konce 14. století uvádí původní jméno Dub. V zápise z r. 1580 v Knize kšaftů se uvádí označení Dub pod Ještědem. V obecních počtech z r. 1769 se poprvé objevuje název Český Dub. Johanité si vytvořili v Podještědí rozsáhlé panství, které se rozprostíralo na jihu od Loukovce a Sovenic až k Ještědskému pohoří na severu. Z četných zpráv se dovídáme o hospodaření kláštera i o tom, že v r. 1357 navštívil klášter císař Karel IV. V r. 1420 dal císař Zikmund Českodubsko do zástavy Janovi z Ralska, který ponechal johanity v klášteře. V r. 1425 však byla moc johanitů zlomena, když vojsko sirotků pod vedením Jana Čapka ze Sán klášter vypálilo. Z komendy zůstal obyvatelný pravděpodobně jen hradní objekt, který se snad nazýval Krucemburk. (Jméno vzniklo z počeštěné podoby německého Burg der Kreuzigen - hrad křižovníků). O jeho lokalizaci vedou historikové již dlouhá desetiletí spory. August Sedláček hledal Krucemburk na kopci Horce u Světlé pod Ještědem, jiní badatelé (např. F. Hantschel) nedaleko obce Křídy na Českolipsku. Žádná z lokalit se však nezdá být dost veliká a významná pro stavbu tak rozsáhlého objektu. Spíše se zdá, že Krucemburk bylo latinské jméno opevněného kláštera johanitů, který splynul s dnešním městem Českým Dubem jako tzv. zámecký okres. Této lokalizaci nasvědčuje také chrám sv. Ducha, patřící ke klášteru. Krucemburk je uváděn v listině z r. 1431 a v listině císaře Zikmunda z r. 1436, kterou zapsal bývalý českodubský klášterní majetek Janu Čapkovi ze Sán. Později se již toto jméno neobjevuje. Husité drželi celou oblasti až do bitvy u Lipan v r. 1434. Jejich pobyt v Českém Dubu dosud připomíná husitské slunce monstrance na městské hlásce. Za vlády Jiřího z Poděbrad byl majitelem Českodubska Mikuláš Berka z Dubé. V r. 1468 zpustošilo lužické vojsko zdejší oblast a část Českého Dubu lehla popelem. Nebývalého rozkvětu dosáhl Český Dub za Jana z Vartemberka, který získal českodubské panství na počátku 16. století. V r. 1512 od něho získal Český Dub první privilegium. Tato česky psaná listina poskytovala měšťanům mimo jiné i právo tržní. Avšak ani Vartemberkové panství dlouho neudrželi. Janův syn Adam se zúčastnil v r. 1547 povstání proti Ferdinandovi I. a za trest musel postoupit králi panství Malou Skálu, Rohozec, Frýdštejn a Český Dub. V r. 1552 koupil Český Dub německý šlechtic Jan z Oppersdorfu, které Ferdinand I. o dva roky později povýšil za jeho válečnické zásluhy do panského stavu. V polovině 16. století dal Jan postavit renesanční radnici a v r. 1565 udělil městu znak. Někdejší značně zchátralou komendu johanitů dal v r. 1564 přestavět na dvoupatrový dvoukřídlý renesanční zámek. V jižním křídle, ukončeném na jihozápadním rohu osmihrannou věží, byly v každém poschodí čtyři klenuté místnosti. Z poslední, rohové, se vcházelo do věže. V přízemí a v prvním poschodí byly vrchnostenské kanceláře. Obývání sloužilo východní křídlo se šesti místnostmi v každém podlaží. Poslední místnost měla polokruhový výklenek. V tomto křídle byl také umístěn zámecký archív. K jihovýchodní části zámku přistavěl Jan z Oppersdorfu kapli sv. Jana Nepomuckého. V r. 1719 ji dal děkan Gabinus Weiss restaurovat, ale v následujícím roce, při opravě střechy zámku, vznikl požár, který kapli značně poškodil. Byla sice opravena, ale císař Josef II. ji zrušil a v r. 1803 byla upravena na chudobinec. Oppersdorfové drželi českodubské panství až do r. 1591. Ačkoli to byl německý rod, ponechal městu právo užívat český jazyk i při právních jednáních a kázáních, což dokazuje i privilegium bratrů Fridricha a Jiřího z Oppersdorfu z 27. srpna 1590. V r. 1591 koupil Český Dub od Oppersdorfů Zikmund ze Smiřic, který patřil k nejbohatším českým pánům své doby (zemřel 1608). Jeho nástupce Albrecht Smiřický se jako protestant zúčastnil povstání českých stavů proti Ferdinandovi II. z let 1618 - 1620, ale zemřel již v r. 1618. V r. 1621 byly jeho statky konfiskovány a postoupeny Albrechtu z Valdštejna. Po jeho zavraždění v Chebu (1634) připadlo českodubské panství císaři Ferdinandovi II., který je v r. 1636 věnoval hraběti Janu Ludvíku Isolanimu. Po jeho smrti (1640) se staly majitelkami dcery Anna Maria, provdaná za hraběte za Saurau, a Regina. Na sklonku třicetileté války, v r. 1645, vyplenili město i zámek Švédové. Po smrti své starší sestry Anny Marie věnovala Regina, abatyše kláštera sv. Jakuba ve Vídni, v r. 1653 klášteru celé své panství, a tak Český Dub již podruhé ve své historii patřil církevní vrchnosti. V držení kláštera zůstalo Českodubsko až do r. 1783, kdy císař Josef II. klášter zrušil a majetek připadl dolnorakouskému náboženskému fondu. V r. 1838 koupil českodubské panství kníže Kamil Rohan. Selské povstání v r. 1775 zasáhlo i podještědskou oblast a vzbouřenci, kteří se dožadovali vyhlášení domnělého robotního patentu, vyplenili zámek v Českém Dubu. Přivolaný oddíl husarů povstalce rozehnal a jeden sedlák byl pro výstrahu pověšen. Při velkém požáru města v r. 1858 českodubský zámek vyhořel a zůstala z něho jen část západního a jihovýchodního křídla. Ta byla upravena pro potřeby sirotčince. Objekt má obdélníkový půdorys, hladkou fasádu a je dvoupatrový. Jeho západní část podpírají mohutné pilíře.

Mezi lety 1247 - 49 kostel vyhořel a byl zbořen, jeho funkce přešla na nedlouho předtím založený kostel Seslání Ducha svatého (viz heslo). Na úkor bývalé svatyně byla rozšířena budova komendy (k jihu) o věžovou stavbu, v jejímž přízemí vznikla kaple svatého Jana Křtitele. Roku 1420 se johanitského panství zmocnil vzdálený příbuzný zakladatele komendy, Jan z Ralska, kterému v tom nezabránila ani jeho věrnost císaři Zikmundovi. Komunita zanikla při tažení sirotků roku 1425, zbylé budovy se dále používaly jako hrad, nazývaný Krucemburk. V letech 1552 - 79 přestavěl původně románský, goticky několikrát upravovaný objekt Jan z Oppersdorfu na renesanční zámek, část objektů sloužila jako pivovar. Po ztrátě residenční funkce Českého Dubu po třicetileté válce byl objekt využíván pro potřeby správy panství a udržován jen utilitárně. Roku 1858 ho postihl požár, po kterém došlo k demolici tří křídel hlavní budovy, ze které se zachoval dnešní dům čp. 1/IV, jehož jádro obsahuje i přes další přestavbu roku 1909 četné původní konstrukce. Součástí areálu jsou i bývalé hospodářské budovy 2 - 11/IV. I ty prošly za dobu své existence, v některých případech trvající od 13. století, četnými přestavbami. Poslední z nich, provedená roku 1909 podle plánů norimberského architekta Jakoba Schmeissera, zasáhla objekt 4/IV (tehdy kojenecký ústav, dnes školka). Ve stylu kombinující secesi s individualistickou modernou navrhl tento architekt i pět nájemních vilek, které nahradily původní hospodářské objekty komendy (zámku) v severovýchodní části areálu u kostela Seslání Svatého ducha. Podstatně nepříznivějším způsobem postihla bývalou komendu stavba kulturního domu koncem 80. let 20. století, kvůli které zanikla bývalá valcha čp. 12/IV. Od počátku 90. let 20. století byl areál komendy důkladně archeologicky a stavebně historicky zkoumán pod vedením ředitele zdejšího musea PhDr. Tomáše Edela (1951 - 2010). Přitom došlo k nalezení a následnému zpřístupnění prostor románské a gotické stavby i četných artefaktů z doby působení johanitů v Českém Dubu..