Kámen

Doba prohlídky je asi 45 minut. Maximální počet návštěvníků 45 osob. Základní vstupné 50,- Kč

Děti, studenti a důchodci 25,- Kč

Fotografování 30,- Kč

Evidenční vstupné (děti do 6 let a ostatní neplatící návštěvníci) 1 Kč.

Od roku 1523 hrad téměř 200 let vlastnila jedna z větví významného českého rodu Malovců. V polovině 16. století dosáhlo panství Kámen největšího rozmachu. K hradu patřilo stejnojmenné městečko a deset poddanských vsí. Z maloveckých držitelů se do historie Kámenu nejvýznamněji zapsal rytíř Jan Kryštof Malovec (držel hrad od roku 1640). Za něho byl hrad znovu přestavován, bylo vystavěno jižní obytné křídlo a vstupní věž (1673). Na západním okraji vsi dal vystavět ranně barokní kapli Panny Marie Sedmibolestné a v ní zřídil rodinnou hrobku. V průběhu 18. a 19. století se držitelé hradu a panství rychle střídali a hrad ztrácel na svém významu. Po roce 1948 byl hrad poslednímu majiteli Antonímu Fleissigovi vyvlastněn. Státním kulturním majetkem byl Kámen prohlášen v roce 1953. V letech 1964 až 2002 byl hrad Kámen zřizován ONV, později Okresním úřadem v Pelhřimově. Od 1. 1. 2003 je hrad Kámen příspěvkovou organizací Kraje Vysočina..

O hradu se píše poprvé r. 1356. Tluksové vlastnili hrad Kámen s kratší přestávkou až do r. 1437, kdy Hynek Tluksa prodal hrad s příslušenstvím Purkartovi ze Žirovnice. Tehdy k hradu patřily městečko pod hradem a vsi Věžná a Eš. Jak Tluksové, tak také nový majitel hradu stáli na straně husitů. Za Purkarta došlo na hradě r. 1450 ke schůzce Jiřího z Poděbrad s Oldřichem z Rožmberka, na níž uzavřeli společný smír. R. 1456 Purkart postoupil Kámen bratrům Buriánovi, Zdeňkovi a Mikuláši Trščkům z Lípy, ale ti jej již po čtyřech letech prodali Janu Sádlovi ze Smilkova. Od té doby se majitelé Kamene často střídali. Podle ustanovení Sádlovy závěti převzal r. 1465 hrad s dvorem, městečkem Kamenem a vesnicí Eš Petr Břekovec z Ostromeče. Po třech letech koupil Kámen Oldřich Fifka z Vydří. Od jeho syna Albrechta získal r. 1479 hrad s příslušenstvím Jan z Vojslavic. Jeho syn Markvart dosáhl souhlasu krále Vladislava II. na zrušení manského závazku (1504). Markvartovi dědicové se dohodli o rozdělení hradu a jeho příslušenství: Petr z Vojslavic prodal pak (před r. 1513) polovinu hradu s vesnicemi Věžnou, Dvořištěm a Šimpachem Janu Zručskému z Chřenovic, druhou polovinu hradu a vsi Vintířov, Vysokou Lhotu, Dobrou Vodu, Německou Lhotu, Důl a Eš převzala Petrova sestra Kateřina, která vše převedla na svého manžela Petra Malovce z Malovic. Ten odkoupil od Zručského polovinu statku. Z pozdějších majitelů hradu, kteří se zapsali do jeho stavebních dějin, třeba vzpomenout především rytíře Jana Kryštofa Malovce, který dal své sídlo v r. 1637 náležitě opravit, jak to dosvědčuje pamětní deska s jeho znakem a znakem obou manželek (Marie Veroniky Švihovské a Anny Barbory z Kokořova), zasazená nad branou. Malovcové byli posledním rodem domácího původu. Na počátku 18. století koupil Kámen od Jana Kryštofa Malovce František Karel Fresl z Kvaltenberka a po něm již následovala řada majitelů vesměs německého původu. Výjimkou byl Václav Enis z Atteru (1860 – 1872), rodem ze Skotska, který hrad regotizoval. Stavební úpravy dokončil poslední majitel Kamene Antonín Fleissig (od r. 1916). Hrad byl vyvlastněn československým státem r. 1948. Zprvu jej postoupilo ministerstvo zemědělství (1951) do užívání Československé obci sokolské, po dvou letech byl hrad prohlášen ministerstvem školství, věd a umění za státní kulturní majetek a dán do užívání místní osvětové besedě. R. 1964 se hrad stal majetkem ONV Pelhřimov a za jeho správy byl restaurován. R. 1974 bylo na hradě instalováno muzeum jednostopých vozidel na památku 70 let založení mezinárodní motocyklové federace (FIM). Budovy seskupené na skalním útesu nad vesničkou Kamenem jsou z větší části přestavby gotického hradu. Nejstarší trakt je tzv. západní palác či věž (kolem r. 1300), která měla obranný charakter. Základová skála byla zde přerušena příkopem, přes nějž se po padacím můstku vcházelo do paláce. Přízemní prostor, zřejmě zbrojnice, měl úzká hrotitá okénka (zachováno jediné). Sál v prvním patře osvětluje řada oken zasazených do hlubokých výklenků s kamennými sedátky po stranách. Západní gotický palác uzavírá z jihu čtvrtkruhová bašta zvaná Kaplanka, navazující na věž, přestavěnou v 19. století v napodobenině gotického slohu. Před palácem západním směrem stojí představená bašta s krátkými úseky hradeb na obou stranách. K původnímu paláci byla ještě ve 14. století přistavěna tři křídla, severní chráněné hradbou, před jižním byl hrazený parkán a spojením obou souběžných budov na východní straně vzniklo menší nádvoří, kde v úrovni prvního patra obíhá klenutý ochoz, odkud je přístup do místností. Renesanční úprava severního křídla s obdélnými, široce zkosenými okénky a hrotitým portálem v přízemí pochází z doby Jana Kryštofa Malovce. Horní sál má částečně zachovaný renesanční trámový strop. Protější jižní křídlo, přestavěné asi začátkem 17. století, má v přízemí klenutou síň, pod kterou je hladomorna. Pod stropy místností v prvním patře byly nedávno odkryty figurální malby. Před gotickým hradem na východní straně bylo předhradí, do něhož se vjíždělo přes padací most, průjezdem v dosud stojící hranolové věži se střílnovými okénky v obou patrech (třetí patro je novogotická nástavba). V severovýchodním koutu předhradí stávala patrová věž zv. Petranka, z níž se zachovaly jen sklepy. Za Václava Enise z Atteru byla do proražené staré hradby vsazena pseudogotická brána. Cimbuří na hradbách je rovněž novodobé..

Tak dlouho se rozmýšlel, až nakonec umřel, aniž by udělal nějaké rozhodnutí. Dvě starší sestry byly chamtivé a hašteřivé, ta nejmladší byla krásná, hodná a navíc chytrá. Proto přišla na nápad, jak spor o vládu na hradě rozřešit. Sestry se rozhodly zasadit tři větvičky lípy (každá jednu). A která z nich bude mít do roka největší stromek, ta bude paní na hradě Kámen. Byla tu však ještě jedna podmínka. Všechny tři sestry musely zůstat do rozřešení sporu pannami. Jak řekly, tak udělaly. Větvičky dvou starších sester po čase uschly, větvička té nejmladší se rozvila do nebývalé krásy. Obě starší sestry té nejmladší záviděly. Měly velikou radost, když zjistily, že jejich sestra porušila druhou část slibu a že už není panna. A co víc! S mladým, krásným rytířem z nedalekého panství dokonce čekala dítě. Sestry počkaly 9 měsíců. Po této době nejmladší porodila synáčka. Krvežíznivé sestry ho zakopaly na kraji vesnice, tam, kde je dnes barokní kaple. Nebohou sestru zaživa zazdily do stěn hradu. Jejich radost z ohavného činu, který jim měl zajistit vládu na panství, však netrvala dlouho. Do roka obě zmizely, neznámo kam. Lidé z okolí praví, že je odnesl čert. Na místě, kam zakopaly nebohého chlapečka, vyrůstá od té doby tráva ve tvaru věnce. Každou půlnoc o úplňku se pak tady na hradě ozývá nářek týrané nejmladší sestry.