Koloděje

Chce ji to pouze rázně vysvětlit, že z veřejné komunikace si můžete fotit co chcete..

Asi v r. 1356 se stal majitelem tvrze s vesnicí Hole staroměstský měšťan Mikuláš Rytíř a od něho je koupil císař Karel IV. pro svého bratra Jana Jindřicha, markraběte moravského. V listině ze dne 3. června 1359, kterou daroval Koloděje bratrovi a jeho nástupcům, uvádí císař, že tak činí proto, aby Jan Jindřich měl „pohodlnou příležitost prodlévat v jeho blízkosti a aby byl účasten i vládních porad ai dvorských slavností v Praze“. V držení Jana Jindřicha zůstaly Koloděje asi až do jeho smrti r. 1375. Dědicové markraběte Jošt a Prokop tvrz s dvorem prodali. Od r. 1392 vystupuje jako vlastník Koloděj bývalý královský mincmistr Martin Rotlev. Po jeho smrti r. 1395 zdědil Koloděje jeho syn Martínek, který je značně zadlužil a r. 1408 je prodal svému bratru Johánku Rotlevovi z Libně. Johánek byl přísný katolík a zvláštním listem z 6. listopadu 1419 vypověděl nepřátelství pražským městům. Proto také křižovníci ze Zderazu, když byli nuceni na počátku r. 1420 opustit klášter, svěřili své kostelní klenoty a drahé knihy v Kolodějích do ochrany Johánkovi. Když se nepovedlo králi Zikmundovi v r. 1420 dobýt Prahu, začali Pražané upevňovat svou moc v širokém okruhu kolem svého města. Johánkovi patrně nezbylo, než se s nimi dohodnout. Podařilo se mu to, protože přežil celou revoluční dobu, aniž utrpěl škodu na svém majetku. V r. 1436 postoupil všechen svůj majetek svému strýci Alšovi Rotlevovi z Koloděj, jímž vymřel rotlevovský rod po meči. Jak dlouho držel poslední Rotlev kolodějské zboží, nevíme. V historických pramenech enenalézáme zprávy o Koldoějích až do r. 1518, kdy podle desk zemských získal mimo jiný majetek také Koloděje se všemi vesnicemi a jeho příslušenstvím mincmistr Vilém Kostka z Postupic, který je téhož roku prodal Václavu Mandelíkovi z Chrástu. V obou těchto smlouvách jsou Koloděje označeny jako zámek. V posledním pořízení z r. 1544 ustanovil Mandelík za poručníky svého statku Gabriela Klenovského ze Ptení, mistra Tomáše z Javořice a Albrechta Lhotického ze Lhotic, kteří se ujali celého majetku v r. 1545. Mistr Tomáš z Javořice odkoupil v r. 1549 podíly spoluporučníků a postoupil zboží své manželce Anežce Závěřické z Milhostic. Od ní je dostala věnem v r. 1563 dcera Anna, která je převedla na svého manžela Václava Rouse z Vražkova. Po jeho smrti (před r. 1581) zdědili kolodějský statek jeho synové Jan, Bohuchval a nezletilý Albrecht; starší bratři vedli mezi sebou dlouhý spor o dědictví. Nakonec v r. 1585 byl celý statek rozdělen na tři díly. Synové Bohuchval a Jan dostali podle desk zemských každý polovinu, tj. budova zámku byla rozdělena na pravou a levou část a ve společném užívání byl most, věž a a studna na dvoře. 4tyřkřídlý zámecký objekt byl ze tří stran chráněn rybníkem a ze čtvrté přemostěným příkopem a vysokou okrouhlou věží. Historické zprávy z r. 1549 a 1586 o zámku lze interpretovat tak, že v době renesance můžeme předpokládat větší stavební změny, kterými bylo středověké hradní sídlo upraveno na úhledný ovšem i nadále opevněný objekt. Dílčí práva ke Kolodějům přešla pro zadlužení Rousových synů na jejich věřitele, zejména Jana z Lobkovic, Viléma staršího Malovce a s ním spřízněného Václava Homuta z Harasova a jeho manželku Evu Malovcovou. Noví majitelé však brzy potom (v r. 1588) postoupili Koloděje zpět Vilémovi staršímu Malovcovi a ten je v r. 1589 prodal Jaroslavovi Smiřickému ze Smiřic a na Kostelci nad Černými lesy. Podle poslední vůle z r. 1597 odkázal Jaroslav Smiřický kolodějský zámek své manželce Kateřině z Házmburka. Ta udržela zámek až do své smrti v r. 1604, kdy připadl zpět k panství uhříněvskému a černokosteleckému. Do vlastnictví rodiny Lichtenštejnů se uhříněveský statek dostal v r. 1623 podle zápisu v deskách zemských přímo z majetku Smiřických. Albrecht z Valdštejna jej prodal jako poručník posledního Smiřického. Zámek v Koldějích v těžkých letech třicetileté války značně zpustl, ačkoli podle zprávy Balbínovy (asi z r. 1670) byl v jeho době obyvatelný, jak je také doloženo v hospodářských spisech velkostatku. Kolodějský renesanční zámek však nemohl vyhovovat nárokům velkého barokního feudála, jakým byl Jan Adam Ondřej z Lichtenštejna. Dal proto zámek v Kolodějích přestavět, pravděpodobně podle plánů význačného italského architekta Domenika Martinelliho. Jak prokazují dominikální spisy panství Uhříněves, stavba probíhala v letech 1706 – 1712. Jan Adam z Lichtenštejna zemřel v r. 1712 a jeho dcera Marie Terezie, provdaná za Tomáše Emanuela vévodu Savojsko-Carignanského, pokračovala v přestavbě až o dva roky později. Stavební úpravy zámku byly dokončeny v r. 1720. Archívní prameny dochovaly ve spojení s touto stavbou pouze jméno stavitele Kryštofa Minediho z Uhříněvsi. Ze štukových dekorací, které provedl Santini Bussi, se zachovaly jen dva původní stropy se štukovou výzdobou Zeus s Hérou a Faunové s nymfami. Dvě nedochované štukové stropní výzdoby (Svržení gigantů a Chronos) známe jen z literatury. Štukové dekorace v Kolodějích ukazují nové malířské pojetí štuku. Zde štuk již nepomáhá plasticky členit barokní prostor, nýbrž přejímá funkci volné, lehce nanášené iluzivní dekorace. Vrchnost v této době upravila také část lesa v rozloze 60 ha jako oboru. Projekt nového zámeckého průčelí navrhl pro vévodkyni Marii Terezii Savojskou v r. 1759 stavitel Josef Jäger. Návrh této úpravy se dochoval dodnes v Archívu hl. m. Prahy. Začátkem r. 1802 Alois Josef Lichtenštejn začal v kolodějském zámku provádět úpravy v novém stavebním slohu, empíru. Z dochovaných úředních spisů panství Uhříněves je zřejmé, že práce byly rozsáhlé a protáhly se až do r. 1810. Po smrti Aloise Josefa Lichtenštejna pokračoval jeho nástupce Jan Josef v opravách s nemenším úsilím. Projektant ing. J. Müller dílo také nedokončil, zemřel r. 1805. Jeho funkci převzal nový knížecí stavitel ing. Ignác Schmidt. Tehdy byly vyčištěny valy, zbořena zámecká věž, v jejím místě postaven balkón a rozšířena jedna místnost v zámecké budově. Současně byla nově upravena zámecká fasáda jak na straně vedoucí do zahrady, tak i na straně do dvora. Sochař Ignác Michal Platzer předělal zámecký portál podle plánů ing. Ignáce Schmidta a podle místního zahradníka Roubíčka byla provedena úprava obory a založen park v anglickém stylu. Značnou škodu utrpěl zámek 18. října 1911, kdy došlo k požáru a shořela celá střecha. Při hašení byly poškozeny rákosové stropy v prvém patře a nad devíti místnostmi se zřítily. Oprava objektu po požáru byla dokončena v r. 1914. Zámek byl již přizpůsoben moderním požadavkům bydlení, bylo zavedeno elektrické osvětlení, vodovod a ústřední topení. Opravu provedl arch. Alfons Wertmüller z Prahy. V r. 1919 sloužil zámek jako letní sídlo prezidenta republiky T. G. Masaryka. Při první pozemkové reformě byl kolodějský zámek s dvorem Lichtenštejnovi zabrán a z tohoto majetku vytvořen zbytkový statek. Ten byl v r. 1928 prodán Vladimíru a Anně Holekovým, kteří jej zadlužili a postoupili v r. 1937 generálnímu řediteli závodu Walter Jinonice ing. Antonínu Kumperovi. Začátkem r. 1946 byla na majetek ing. A. Kumpery uvalena národní správa. Zámek je trojkřídlý na půdorysu podkovy, na vstupní straně dvoupatrový, na zahradní jednopatrový. Ve středu vstupního průčelí převyšuje tříosý rizalit s trojúhelníkovým štítem, členěný vysokými pilastry, nad nimiž je kladí s vlysem vyzdobeným válečnými emblémy. V bočních osách rizalitu jsou portály s karyatidami podpírajícími balkón francouzského okna. Střední okno v přízemí rizalitu má rovnou římsu, okna nad ním ozdobnou supraportu se stříškovou římsou. Ostatní části vstupního průčelí jsou členěny obdélnými okny s plochým obdélným rámcem s rovnou profilovanou římsou, podepřenou ve středu klenákem, nebo okny s profilovanými rámci s obdélným polem parapetu. Fasáda do parku je členěna obdélnými okny v jednoduchých rámcích. Má obdélný sloupový balkónový portikus s ozdobnou mříží. Přístup k zámku je po mostě přes prokopaný příkop do širokého čestného dvora, který tvoří patrové budovy s mnohoúhelníkovými bočními výstupky a zeď s novodobou zámeckou bránou s bočními vchody a novou mříží. Vnitřek zámku je nově upraven. Vestibul je trojlodní, sklenutý valeně s lunetami. Z původní štukové výzdoby z r. 1710 až 1711 od S. Bussiho se dochovala výzdoba s mytologickými výjevy s akantovým a páskovým ornamentem ve dvou místnostech horního patra. Obě budovy na čestném dvoře byly původně patrně byty sloužících, stáje a kolny. Jsou obdélní, patrové s nárožními mnohoúhelníkovými výstupky, s přízemními obdélnými přístavky s balustrovou atikou. Členěny jsou vysokými pilastry a jednotlivá pole páskovou římsou..