Louňovice pod Blaníkem

Severní křídlo pak prodloužil západním směrem. Snad ještě za jeho života proběhla druhá, renesanční, stavební etapa, při které došlo k vystavení nového jižního křídla s dvěma nárožními věžemi, které byly založeny současně se stavbou tvrze. Po smrti Oldřicha Skuhrovského přechází majetek do rukou jeho nejmladšího syna, Oldřicha Sezimy Skuhrovského, kterému byl v roce 1620 rodový statek za účast na českém stavovském povstání vzat a ponechán jenom ve správě. Navrácen mu byl až roku 1636. V roce 1652 se pak už nemluví o tvrzi, ale o zámku v Louňovicích. Raně barokní změny spočívaly především ve sjednocení výšky všech tří tehdy existujících křídel zámku. Jižní trakt byl totiž o něco nižší, ale protože místnosti jeho patra byly klenuté, zůstaly beze změny a zdi byly nad klenbami zvýšeny jako polopatro, členěné slepými, malovanými okny. Dalším dílem raně barokní přestavby tvrze na zámeček bylo uzavření nádvoří na západní straně. Poté došlo k vybudování arkádové chodby v přízemí i patře severního a západního traktu. Kvůli symetrii byla tehdy také k severozápadnímu nároží přistavěna půlválcová věžice. Ve východním křídle byl současně se zřízením bosovaného vjezdového portálu nově zaklenut průjezd. V patře byly ve štuku provedeny dva portály zdobené znaky pánů Říčanských z Říčan. První do sálu ve východním křídle a druhý do kaple v jihozápadní nárožní věžici, která byla založena v roce 1670. Pan Karel Adam Lev z Říčan zdědil Louňovice po smrti své manželky Ludmily Magdaleny rozené Skuhrovské ze Skuhrova v roce 1659. Portály zřejmě vznikly současně s arkádami, neboť se k nim vážou vstupy do obou prostor. Přestavba renesanční tvrze se středověkým jádrem tedy pravděpodobně proběhla ve dvou časově nepříliš vzdálených stavebních etapách. V první, někdy mezi léty 1636 – 1652, byla budova výškově sjednocena, dostala novou fasádu s bosovaným vjezdovým portálem a nádvoří bylo uzavřeno po západní straně zdí s bosovaným portálem uprostřed. Ve druhé etapě za pana Říčanského z Říčan v letech 1659 – 1672 byly zbudovány arkády po severní a západní straně nádvoří a provedeny oba ozdobné portály se znakem Říčanských z Říčan, první na východním a druhý na západním konci arkádové chodby v prvním patře. Nádvoří bylo vyrovnáno navážkou a původní portál ve středu západní zdi byl zazděn a ponechána jenom poměrně nízká nika s bosovaným ostěním. Místo něho byly otevřeny dva nové vstupy, v levé a pravé krajní arkádě. Po smrti Karla Adama Lva z Říčan se staly Louňovice majetkem pražského arcibiskupství. Arcibiskup Jan Bedřich z Valdštejna dal v roce 1675 ozdobit portál zámku svým znakem. Za arcibiskupa knížete Viléma Florentina Salm-Salma byly provedeny úpravy prostor v severovýchodní nárožní části zámku, které se doposud z části zachovaly. Dále provedl některé drobné klasicistní změny v přízemí. Arcibiskup kníže Salm-Salm dal také opravit střechu zámku, přičemž byla šindelová krytina nahrazena pálenou. Ve vlastnictví arcibiskupství zůstal zámek až do roku 1924, kdy jej při první pozemkové reformě zakoupila TJ Sokol Louňovice pod Blaníkem. V lednu 1974 přejímá bezplatným převodem budovu zámku místní národní výbor, který ji spravuje až do roku 1989, kdy je opět navrácena Sokolu.

Úkol však byl nad jejich síly, a tak večer rozčilený správce hrozil, že všechny nechá za svou lenivost popravit. Předstoupil před správce starý dřevorubec a vyřkl, že správce stihne krutý trest. Zanedlouho správce onemocněl a zemřel. Od té chvíle prý na zámku začalo strašit. Jednou se prý před zraky ponocného otevřely vrata a ze zámku vyrazil černý kočár bez koní. V kočáře prý seděl černý muž bez hlavy. Kočár objel zámek, vjel zpět a vrata se zas zavřela. Ponocný omdlel, a když procitl, v hrůze viděl v blátě vyjeté koleje a cákance krve! Od těch dob prý strašidlo nikdo neviděl, ale lidé stále věří, že správce nemá pokoje..