Zámek Vršovický
©2003 Jiří Čížek
Obec Vršovice se poprvé vyskytuje v pramenech v r. 1268, kdy ji vyměnil král Přemysl Otakar II. s pražským biskupem Janem III. z Dražic za jiný metropolitní statek. Tehdy se uvádí, že na Vršovicích seděl Něpro Borut. Kronikář Václav Hájek z Libočan jej považuje za potomka Vršovců a Vršovice za jejich kolébku. Pražští biskupové drželi ves až do r. 1331, kdy ji biskup Jan IV. z Dražic prodal Zdislavovi z Kyšic. R. 1367 seděl na Vršovicích Jan Koryto a po něm syn Jan. Po jeho smrti r. 1381 připadly Vršovice jako odúmrť králi Václavu IV. Koncem 14. století se uvádějí jako majitelé Vršovic Aleš ze Slavětína a po něm Petr z Vršovic. R. 1396 zdědil statek Rytkéř z Polenska. V r. 1419 byl vršovický majetek oceněn na 3000 hřiven stříbra a přitom se výslovně uvádí poprvé i tvrz. Stála na ostrově obtékaném rameny Ohře, která tvořila součást jeho opevnění. Toto koryto se zachovalo východně od zámku dodnes. Rod… číst dále
Vršovičtí vídali často vodníka pod starým velikým topolem, který stával na břehu řeky při černčické straně. Někdy i hrával za Šebkovic u studánky, dělaje si rybníčky, jak i hoši ze ze vsi činívali. Babička Anna Strejcovská šla jednou pozdě večer k řece pro vodu. Viděla hocha, hrajícího si u studánky, který nadrženou vodu z rybníčku pouštěl do řeky. Myslila, že je to Honzík Šimrlík a hubovala ho, proč že nejde domů a do noci se toulá. Avšak byl to vodník, který se divoce zachechtal a žbluňk, byl v řece. b) Když jsem chodila do školy, šla jsem jednou v poledne se spolužákem hlídati do bažantnice trávu. Najednou zaslechli jsme praskot větví. Rozhlíželi jsme se a spatřili jsme za jedním stromem červený rukáv a kus zelené sukně. Vodník - byla naše první myšlenka. Ihned jsme se dali do běhu. Praskot větví se za námi zesiloval. Ustrašeni, přiběhli jsme do vsi a vypravovali dětem, že nás honil vodník. Záhada se brzy… číst dále
|
Přihlášení |
