Dražice

První zpráva o hradu pochází z r. 1264 a je pravděpodobné, že k jeho založení došlo nedlouho předtím, kolem poloviny 13. století. Jak zjistil v r. 1940 podrobný archeologický průzkum, prošel hrad dvěma stavebními obdobími. Se stavbou začal patrně Řehoř z Litovic a nejprve byly postaveny pouze opěrné zdi bez střech a podsebití. Z té doby byly zjištěny v přízemí původního hradního paláce dvě místnosti sklenuté na střední sloupy bez žeber, jak bylo obvyklé u románských staveb. Hradní areál měl půdorys lichoběžníku, obehnaného ze všech stran hlubokým příkopem s hliněnými valy, vysokými na severní a západní straně až 2 m. Na západní straně dominovala samostatně stojící okrouhlá věž, hláska. Druhé stavební období spadá do doby Řehníkova či Řehořova syna, pražského biskupa Jana IV. z Dražic (1301–1343), jemuž Dražice v době přestavby náležely. Tento představitel církevní moci v Čechách a také přední český státník poznal za svého pobytu v Avignonu francouzskou kulturu i architekturu a po návratu do Čech v r. 1329 pověřil francouzské stavitele budováním biskupských sídel v Roudnici i v Praze. Je proto pravděpodobné, že se tyto vlivy uplatnily i při přestavbě dražického hradu. Zmíněný archeologický výzkum spolehlivě prokázal, že gotická přestavba hradu byla ukončena v letech 1329–1343. Starý Řehořův palác byl zvýšen o jedno patro a k němu přistavěna čtyřboká věžovitá stavba, v jejímž druhém patře byla hradní kaple. Původní hláska byla zbořena. Do severovýchodní části areálu byl kolmo k ose hradního paláce postaven menší jednopatrový palác. Přestavba hradu byla již prováděna z cihel, cihlovou podezdívkou byly zvýšeny i hradební zdi, kamene se používalo pouze výjimečně (ostění, okenní kružby, portály, klenby). Po smrti biskupa Jana IV. z Dražic (1343) připadl hrad jeho bratru Řehořovi a později synovci Janu z Dražic, kanovníku olomouckému. Jan z Dražic přenesl se svolením markraběte moravského a českého zemského správce Karla (pozdějšího císaře Karla IV.) asi v r. 1343 své trhové městečko Benátky na sousední výšinu na pravém břehu Jizery a založil nové město pojmenované Nové Benátky. Město bylo opevněno hradbami a v r. 1349 zde vznikl klášter cyriaků. Po krátkém období na přelomu 14. a 15. století, kdy zboží náleželo Vartemberkům, zdědil Dražice (patrně v r. 1402) Aleš Škopek z Dubé. V r. 1424 byl hrad vypálen katolickými pány, kteří tak chtěli potrestat dražického pána za to, že se na čáslavském sněmu přidal ke straně podobojí. Krátce poté byl sice opět obnoven, avšak v r. 1448 byl údajně znovu dobyt a vypálen vojsky Jiřího z Poděbrad. Pokud k tomu došlo, byly škody zase opraveny a hrad zůstal i nadále sídlem vrchnosti. To již Dražice drželi páni z Kunvaldu, kteří hrad prodali Hynkovi Bořitovi z Martinic. V r. 1512 koupil od něho dražické zboží Bedřich z Donína. Nová vrchnost si v r. 1526 postavila zámek Nové Benátky, hrad Dražice pustl a již koncem 16. století nebyl obýván. Z výstavného dražického hradu se do dnešní doby zachovaly pouze zbytky velkého paláce a okna kaple, na vnější straně široce lomená, s bohatou čtyřdílnou kružbou, zužující se směrem dovnitř do obdélníku..

Večer se scházeli ve svém loupežnickém doupěti, kde se o kořist dělili. Jednou oloupili bohatého kupce o velký měšec zlaťáků. Když se vraceli s lupem domů, zčista jasna potkali na cestě čerta. Jak čert zjistil, co nesou, hned se s nimi pustil do křížku a chtěl je o uloupené zlaťáky připravit. Lapkové se ale statečně bránili a čerta zahnali. Když došli domů, peníze si mezi sebou rovným dílem rozdělili. Ráno našli loupežníci před svým lotrovským pelechem železnou hůl s nápisem: „Kdo tuto hůl zdvihne, bude šťasten.“ Nejprve se tomu smáli a mysleli si, že ji tam nastrčil čert, aby se jim pomstil. Potom ale zjistili, že hůl sama od sebe třikrát tluče o zem v místě, kde je zakopán nějaký poklad. Hned se chtěl každý z loupežníků zmocnit hole pro sebe. Začali se o ní tahat, až z toho vznikla rvačka. Toho využil jeden z lapků, hůl popadl a utíkal s ní, co mu nohy stačily. Daleko ale neutekl. Na kraji lesa padl do rukou vojáků, kteří pátrali po škůdcích, ohrožujících bezpečnost zemských cest. Ti lapku odvedli na blízký hrad Dražice. Tam ho vsadili do vězení a brzy k němu přibyli i jeho kumpáni. Železná hůl pak byla dlouhá léta uložena v jedné z hradních místností. Občas odtud zmizela, ale po nějaké době se zase objevila na svém místě. Lidé věřili, že si hůl chodí půjčovat čert, který s ní v pekle mučí hříšné duše..