
Ves Satalice je prvně doložena r. 1374 v církevním majetku. Od r. 1974 je součástí Prahy a v současnosti je samosprávnou městskou částí Praha-Satalice na severovýchodním okraji hlavního města. Dopravně je snadno dostupná městskými autobusy, nejlépe od stanic metra Černý Most nebo Rajská zahrada na trase B. V Satalicích je také nádraží na trati 070 Praha-Turnov.
Satalickou bažantnicí prochází žlutá turistická značka ze Satalic do Vinoře a trasa naučné stezky zvané Vinořský park a Satalická bažantnice. Bažantnici a Vinořský park spojuje stará kaštanová alej.
Obora byla původně po celém obvodu ohrazena zdí, která je dnes uchována pouze proti satalické obytné zástavbě. Je prokřížena hustou sítí cest a v západní části je dosud uchován palouk, který sloužil k výřadu zvěře a k slavnostem zámecké společnosti. Za šlechtického vlastnictví se zde chovali zejména jeleni a daňci, ale také třeba holubi. Střeleb se tu účastnila řada významných hostů, na přelomu 19. a 20. století např. následník trůnu arcivévoda František Ferdinand d'Este, r. 1914 pak zavražděný v Sarajevu, nebo arcivévoda Karel, od r. 1916 poslední rakouský císař jako Karel I. Bažantnice či obora byla r. 1949 zpřístupněna veřejnosti a r. 1951 vyhlášena za státní přírodní rezervaci. Dnes má území o rozloze 15,18 ha status přírodní památky zvané Bažantnice v Satalicích. Na zmíněném palouku byl v minulosti vybudován dokonce taneční parket, který dodnes připomíná malý pahrbek pod památnými duby. V letech 2006-2008 proběhla rozsáhlá asanace porostů s cílem vytvořit místa s nejlepšími podmínkami pro cenné dubové zmlazení. Pokácené dřevo je odstraňováno pouze z cest, jinak se nechává ležet a přirozenou cestou zetlít. Hlavními zástupci stromového patra jsou zde především duby, jasany, javory, lípy a habry. Ze zástupců živočišné říše se zde daří broukům, sídlícím v torzech dubů, dále pak četným druhům motýlů, ptáků a drobných savců.