Dívčí Kámen

Hrad byl vystavěn v l.1350–1360 na skalnatém ostrohu před ústím Křemžského potoka do řeky Vltavy a chráněn soustavou příkopů, hradeb a věží. Jediný přístup byl od jihu, branou na předhradí, kde stály hospodářské budovy a stáje. Druhá brána vedla do latránu, na jehož konci byla čtyřhranná dvoupatrová obranná věž zasazená do opevnění vlastního hradu. Za touto branou se postupovalo úzkým průchodem k bráně v ohradní zdi předbraní a dále k dvoupatrové hranolové věži s branou do předhradí vlastního hradu. Na nádvoří stál dvoupatrový palác sestávající ze dvou protilehlých traktů, spojených mezi sebou na bočních stranách vysokými zdmi. Na vnitřní straně zdí obrácených do nádvoří byly pavlače, po nichž se dalo přecházet z jednoho traktu, ve kterém bylo obydlí pro služebnictvo, do druhého traktu, kde byl příbytek hradního pána. Po výstavbě vlastního hradu pokračovalo do r. 1384 budování vnějšího opevnění prodloužením parkánu, zesíleného dvěma čtyřbokými baštami. Kromě účelu vojenského plnil hrad také funkci správního střediska okolního území. V r.1394 se hrad stal místem krátkého pobytu krále Václava IV. na jeho nedobrovolné cestě do Rakous. Na počátku husitských válek postoupil Oldřich z Rožmberka hrad Vilémovi z Potštejna, jenž podobně jako Oldřich byl zprvu nakloněn opravnému hnutí v církvi, ale později se obrátil proti husitům. R. 1424 převzal Rožmberk Dívčí Kámen od Viléma z Potštejna zpět. Po Oldřichově odchodu z veřejného života do ústraní stal se hrad jeho stálým sídlem. Zde také dal v I.1421 až 1437 padělat královské listiny, které mu měly potvrdit různé výsady a získání majetku. Počátkem 16. století, za Petra z Rožmberka, byl hrad částečně opraven. Stavební práce si zřejmě vyžadovaly větší náklady, a proto se Petr rozhodl hrad nadále neudržovat. Vnitřní zařízení bylo odvezeno do Krumlova a opuštěný hrad brzy propadl úplné zkáze. Na svahu rozsáhlé hradní zříceniny, kde se zachovaly zbytky obvodových zdí a příček, byl v r.1972 proveden archeologický průzkum, který prokázal, že toto území bylo osídleno již v pravěku. Nejstarší nálezy pocházejí z pozdní doby kamenné, další z rozhraní starší a střední doby bronzové..

Dívka nevěřila jeho slovům lásky nepodloženým žádným činem. Jako důkaz, že jeho slovo platí, postavil pan Jošt na skále pevný hrad a nazval své sídlo podle příčiny jeho zbudování Dívčí Kámen. Jiná pověst praví, že ona prostá pasačka pána z Růže nevyslyšela, ale ten nosil lásku k ní v srdci až do smrti a hrad nese název podle jejího kamenného srdce. Také se vypráví, že pan Jošt postavil hrad pro svých pět dcer jako úkryt před světskou zkažeností. Zlolajné jazyky daly pak do oběhu jinou pověst: pan Jošt jako nevázaný vášnivec, když se nabažil svedených žen, vodil je ke skále a ve vhodnou chvíli je srážel dolů do řeky. Kosti mnoha dívek leží dodnes na dně Vltavy, leč nikdo se neopovážil volat mocného Rožmberka před soud..

Jeden zchudlý sedlák chtěl z rozvalin odvézt kámen na stavbu nového domu. Za jeho zády někdo kýchl. Sedlák řekl „pozdrav pánbůh", ale když nikoho neviděl, myslel si, že někdo ze vsi si z něho tropí posměch. Na třetí kýchnutí tedy odpověděl zaklením. V tu chvíli se setmělo, z puklin v kamenech vyskakovali roztodivní skřeti s píšťalami a bubínky a křepčili kolem ubohého sedláka. Pak se celý průvod rázem proměnil v tchoře, lišky, divoké kance a medvědy. Sedlák hrůzou omdlel. Poklad tedy dál čeká na dobře vychovaného člověka..