Děvín
Pohled od V
© Jan Laurin, 12/2007
Děvín stál na kraji planiny, chráněný z boku roklí. Měl obdélníkovou dvoudílnou blokovou dispozici. Vnější čtvercové opevnění bylo na otevřené severní straně chráněno okrouhlými baštami (či věžemi). Jádro hradu bylo v severozápadním nároží, na jihu stála obytná věž. Postaven byl z místního vápence, při povrchovém průzkumu byly objeveny zlomky prejzů, které kryly střechu.
Na 308 metrů vysokém vrchu bylo doloženo sídliště z pozdní doby kamenné. Později zde bylo slovanské hradiště, ke kterému by se mohla vztahovat pověst o dívčí válce. Hrad Děvín patrně postavil Štěpán z Tetína – levoboček přemyslovce Jana Volka – před rokem 1338. Kolem roku 1375 od něj koupil Zlíchov i s hradem smíchovský kartouzský klášter, kterému byly roku 1420 zkonfiskovány. Nakonec prý nechal hrad zbořit císař Zikmund jako sídlo lapků. Povrchový archeologický průzkum předpokládá konec sídla před rokem 1420. Počátkem 16. století sloužily zbytky zdí jako ideální terč při cvičných střelbách z nového hmoždíře.
Jméno Děvín získalo toto sídlo díky tomu, že právě sem je pověstmi situováno sídlo vzbouřených dívek. Sama pověst prodělala zajímavý vývoj. Kosmas ve své kronice předkládá celkem hravou a nevinnou českou verzi antické pověsti o Amazonkách a o únosu Sabinek. Zřejmě ještě v jeho době doznívaly pohanské letnicové hry mládeže zakončené nevázaným veselím. Podle něj si volnomyšlenkářské dívky vystavěly hrad, ze kterého vyrážely na lov. Mladí mužové jim to záviděli, a tak si postavili na místě dnešního Vyšehradu tvrz Chrasten (prý podle chrastí). Drobné potyčky završili třídenní slavností, která skončila velmi idylicky – každý muž si vybral pro sebe dívku a odvedl si ji domů. O dvě století později ale už takřečený Dalimil hovoří o Vlastě, která po smrti kněžny Libuše nelibě nese mužskou nadvládu a vzbouří se. Poté, co jsou na Vyšehradě zneucněny mladé dívky, zaútočí na muže a spoustu jich pobijí. Přemysl prý nechá proto za jedinou noc… číst dále
|
Přihlášení |
