
Palác čp. 189/I svírá svými čtyřmi křídly obdélný dvůr. V sklepení se dochoval prostor románského domu s původní klenbou, některé místnosti přízemí mají vrcholně barokní klenby. Hlavní průčelí do Karlovy ulice dosahuje výšky dvou pater a výrazný prvek zde představují vrcholně barokní edikulový portál zdobený vázami, putti a erbem Colloredo-Mansfeldů (patrně dílo A. Brauna). Na nádvoří je kašna se sochou Neptuna z období kolem roku 1735. V slavnostním sále je nástropní freska, alegorie vítězství habsburské monarchie nad Turky od P. Scottiho, kterou doplňují malby architektury na stěnách od G. B. Zaista.
V noci z 8. na 9. listopadu 1620 se zde konalo poslední zasedání královské rady českého "zimního" krále Friedricha Falckého, když utíkal z Prahy po porážce českých stavů v bitvě na Bílé hoře. Na počátku 18. století dům získal hrabě Breda. Ten započal s vrcholně barokní přestavbu, snad podle projektu G. B. Alliprandiho. Přestavbu (tentokrát podle projektu F. I. Préea) dokončil hrabě Jindřich Pavel Mansfeld, který koupil palác v roce 1735. V roce 1842 byl palác stavebně sjednocen se sousedním domem a vznikl nový průjezd. Hraběnka Vilemína Colloredo-Mansfeldová, která palác zdědila v roce 1848, nechala upravit průčelí ve stylu neorokoka. Přestavba v roce 1900 radikálně změnila interiér západního křídla. V objektu byla až do roku 1914 stavovská šermírna..