
Klíče od židovského hřbitova jsou k zapůjčení v infocentru na náměstí F. L. Věka. V infocentru polední přestávku (12–13 hod.), ale klíče vám zapůjčí klidně na půl dne. Paní byla velice vstřícná.
Rozšíření hřbitova dokládá pamětní deska, která byla do hřbitovní zdi zasazena v roce 1881. Poslední pohřbení jsou z roku 1942. Je zde k nalezení 246 náhrobků. Nejstarší náhrobky jsou goticko-renesanční kvádry, pocházející z roku 1688. Náhrobky ze století 18. jsou výrazně ovlivněny slohem barokním. Jsou zdobeny mušlemi, spirálami, rostlinnými ornamenty a různými křivkami. Stříšky a sloupky na náhrobcích jsou klasicistní z 19. století. Hroby z 20. století se již v podstatě neliší od hrobů na křesťanských hřbitovech. Z nemnohých ozdob na pomnících jsou zde k nalezení reliéfy lvů, otevřené knihy, spojené ruce a některé další výtvarné prvky. Žehnající ruce jsou rodovým znamením kněžského pokolení (kohenů), konvice symbolizují pokolení chrámových služebníků (levitů). Na hřbitově se nachází také společný hrob židovských vojáků, kteří zemřeli v dobrušském lazaretu na následky zranění, které utrpěli v bitvě u Náchoda v prusko-rakouské válce roku 1866. Je zde rovněž pohřbena řada osob z okolních míst, která neměla vlastní hřbitovy, nebo ani náboženské obce. Šlo například o Židy z Nového Města nad Metují, Třebechovic, ale i z blízkých vesnic, kde žila třeba jen jedna židovská rodina. V roce 1920 zde byl pohřben rabín Max Frank, jehož ostatky byly roku 1936 převezeny do Plzně. Nejmladší náhrobky pocházejí z počátku 40. let 20. století, na některých náhrobcích jsou nápisy připomínající oběti druhé světové války. Po skončení 2. sv. války již nebylo koho pohřbívat, protože dobrušská židovská obec byla vyvražděna. V jednoduché márnici z 19. století je umístěn památník obětem nacismu..